31 C 150/2020-132 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 86 450 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 23. 8. 2013 uzavřela se žalovanou smlouvu životního pojištění [anonymizováno] [číslo] přičemž součástí pojistné smlouvy se staly i Všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo]. Pojistná smlouva zanikla ke dni 5. 1. 2018, a to k žádosti žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná vyplatila žalobkyni v souvislosti s ukončením pojištění dne 27. 3. 2018 odkupné ve výši 14 817 Kč. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že žalovaná mylně stanovila částku odkupného ve výši 14 817 Kč, neboť v souvislosti se zánikem pojištění měla stanovit odkupné ve vyšší výši, v souladu se smluvní dokumentací. Odkupné definuje ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Odkupné upravuje i článek [anonymizována tři slova] VPP, který stanoví:„ Výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad.“, a dle článku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] DPP:„ Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění.“ Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Žalobkyně dále uvedla, že zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaná vůči žalobkyni nesplnila. Žalobkyně dále uvedla, že z dokumentu„ Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů vyhotoveného k datu 22. 8. 2017“ vyplývá, že žalovaná na vrub zaplaceného pojistného účtovala počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, ačkoliv tyto položky nebyly v pojistné smlouvě sjednány. Ke snižování kapitálové hodnoty tak docházelo v rozporu s pojistnou smlouvou a srážky počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného neměly být realizovány. Žalobkyně uvedla, že za dobu trvání pojištění uhradila pojistné ve výši 128 500 Kč. Žalovaná plnila žalobkyni mimořádný výběr ve výši 27 233 Kč a odkupné ve výši 14 817 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku 86 450 Kč. Žalobkyně závěrem uvedla, že zaslala dne 1. 10. 2020 žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nikterak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu považuje za nedůvodnou a odmítla ji v celém rozsahu, když žalovaná provedla výpočet odkupného zcela v souladu s pojistnou smlouvou. Předně žalovaná vznesla námitku promlčení, ke které se dále vyjádřila tak, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 23. 8. 2013 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Již při uzavření smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se o jí tvrzeném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy byla navíc žalobkyně o jejím vývoji pravidelně informována prostřednictvím výročních dopisů a dopisů s aktuálním stavem účtu, přičemž také byla na žádost žalobkyně vypracována modelace průběhu pojištění, která byla žalobkyni zaslána, a ze které mohla seznat výši rizikového pojistného, nákladů a poplatků a případného odkupného. Žalovaná uvedla, že závěr ohledně aplikace subjektivní promlčecí lhůty plynoucí ode dne uzavření pojistné smlouvy potvrdil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. 28 Cdo 2598/2020-240, které bylo potvrzeno usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 94/21. Žalovaná uvedla, že pojistné zaplacené přede dnem 30. 10. 2018 je tedy nepochybně promlčeno uplynutím promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána až 30. 10. 2020. Žalovaná uvedla, že pojistné zaplacené přede dnem 30. 10. 2018 je promlčeno a je tedy třeba vypořádat pojistné zaplacené po tomto datu. Jelikož žalobkyně v nepromlčené době od 30. 10. 2018 do 30. 10. 2020 žádné pojistné nezaplatila, žalobkyně nemá nárok na jakékoliv plnění. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná jednala v rozporu s Pojistnou smlouvou, když snížila plnění při ukončení Pojistné smlouvy. K tomu žalovaná uvádí, že součástí Pojistné smlouvy byly i náklady, poplatky a rizikové pojistné sjednané v Pojistné smlouvě. Žalovaná upozorňuje, že před uzavřením Pojistné smlouvy žalobkyně převzala plné znění Pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením Pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné, DPP a VPP a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná předložila žalobkyni všechny nezbytné dokumenty. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že žalobkyně až do roku 2018, tedy po dobu téměř 5 let od uzavření Pojistné smlouvy nijak neprojevila jakýkoli nesouhlas s obsahem Pojistné smlouvy. I z hlediska formální a vizuální podoby byla Pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy platnými v době jejího uzavření. Nemůže být proto přičítáno žalované k tíži, pokud by žalobkyně podpisem akceptovala uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímala o obsah podepisované Pojistné smlouvy či smluvní dokumentace. V každém případě žalobkyně měla možnost - pokud by naznala, že informace, které dostala od žalované, pro ni nejsou dostatečné, neobjasňují relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů spojených s Pojistnou smlouvou, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu - buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat relativní neplatnosti právního úkonu v promlčecí době. Žalobkyně tak ovšem neučinila. Tak jako u každého jiného závazku, do kterého spotřebitel vstupuje, se předpokládá, že jako zájemce o pojištění se bude zajímat o to, jaké důsledky pro něj uzavření závazku vyplývajícího ze sjednané smlouvy bude mít. Tím spíše za situace, jde-li o závazek dlouhodobější. A pokud má spotřebitel pochybnosti o tom, že poskytnuté informace správně pochopil, nebo některé informace zcela postrádá, měl by se snažit o jejich objasnění. Po uzavření smlouvy je spotřebitel stranou závazku, tudíž i pro něj jsou závazné zásady pacta sunt servanda a vigilantibus iura scripta sunt, z nichž mu plyne povinnost dostát svým povinnostem vůči druhé smluvní straně a dbát o svá práva. Pozdější snaha pojistníka vyvázat se ze smluvního vztahu s argumentem, že vlastně přesně nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je dle názoru žalované v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy. V této souvislosti je vhodné akcentovat, že i aktuálně platný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"), v § 6 odst. 1 stanoví povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Při posuzování závazku vzniklého z Pojistné smlouvy je podstatné vycházet ze zásady stanovené § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 NOZ, která stanovuje zákonnou domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalovaná tak vycházela z přesvědčení, že žalobkyně bude přistupovat k uzavírání Pojistné smlouvy s běžnou péčí a opatrností a seznámí se s obsahem uzavíraného smluvního vztahu. Zásadu § 4 NOZ potvrzuje i definice tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel je "v rozumné míře pozorný a opatrný (…). Institut průměrného spotřebitele neslouží bezmezné ochraně spotřebitele, ale naopak chrání jen spotřebitele uvědomělého a dostatečně pečlivého ke správě svých vlastních věcí". Shodné pojetí převzal i Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006, nebo v rozsudku ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009. Žalovaná v této souvislosti upozorňuje i na stanovisko vyjádřené Ústavním soudem v nálezu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13. V souladu s výše uvedeným žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu. 3. Soud vycházel při rozhodování z těchto důkazů: Z Pojistné smlouvy životního pojištění [anonymizováno] [číslo] ze dne 23. 8. 2013 vyplynulo, že byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 23. 8. 2013 s počátkem pojištění dne 1. 9. 2013 na dobu 34 let. Sjednáno bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné