38 C 173/2018-89 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 190 522 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestávala jednak z nároku na náhradu nákladů obhajoby v řízení o dopravním přestupku ve výši 8 522 Kč s příslušenstvím a dále též z požadované peněžní kompenzace ve výši 182 000 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou nemožností řídit motorová vozidla po dobu 182 dnů (zadržení řidičského průkazu). Žalobce původně jako organizační služku příslušnou jednat za stát ve věci obou nároků označil Ministerstvo dopravy ČR. Soud však s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2009/20, dospěl k závěru, že pokud jde o výše uvedenou nemajetkovou újmu, je třeba za žalovanou jednat s Ministerstvem vnitra ČR, o čemž účastníky vyrozuměl v usnesení ze dne 6. května 2021, č.j. 38 C 173/2018-63. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že proti žalobci bylo neoprávněně vedeno řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v tehdy platném znění. Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit dne 14. 3. 2017 ve Staré Huti tím, že se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve po pozitivním orientačním testu na návykové látky DrugWipe. V rámci přestupkového řízení však bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu toto vyšetření podstoupit. Nepodstoupil je pouze, protože by musel na místě silniční kontroly opustit svou jedenáctiletou dceru, která s ním ve vozidle cestovala. Policisté jí totiž odmítli převézt k lékařskému vyšetření spolu s žalobcem. V důsledku postupu policie tak bylo žalobci fakticky znemožněno podrobit se lékařskému vyšetření, protože nehodlal rezignovat na svou zákonnou rodičovskou zodpovědnost. Na základě výše zmíněných skutečností Městský úřad Dobříš rozhodnutím ze dne 12. září 2017, [číslo jednací], řízení o přestupku zastavil dle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v tehdy platném znění. Konstatoval přitom, že předmětný skutek není přestupkem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 9. 2017. V souvislosti s podezřením ze spáchání přestupku byl žalobci zadržen řidičský průkaz a žalobce nesměl do pravomocného skončení přestupkového řízení řídit motorová vozidla. 3. Stát odpovídá za škodu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu se v takovém případě neposuzuje správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání. Rozhodující je jeho výsledek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 70/2009). [příjmení] způsobem je tak namístě posoudit i vedení přestupkového řízení, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím. 4. Žalobce v dané době pracoval jako ředitel ve společnosti [právnická osoba], která má několik desítek zaměstnanců a zajišťuje úklidové služby, především v nemocnicích. Žalobce zajišťuje prakticky veškerý chod společnosti, ať již jde o jednání s klienty, zajišťování zásob, kontrolou zaměstnanců, řešením nenadálých situací apod. K výkonu svého povolání nezbytně potřebuje řídit motorová vozidla, protože místa zakázek se nacházejí nejenom v Praze, ale i mimo ni. Nemožnost řídit motorová vozidla tak výrazně omezovala žalobcovo pracovní uplatnění. Žalobce musel doprovázet některý z jeho podřízených, který měl řidičské oprávnění, anebo musel jezdit na kole. Zaměstnavateli tím vznikaly značné dodatečné výdaje a žalobce kvůli tomu pociťoval značené problémy v práci. V důsledku zadržení řidičského průkazu klesla jeho důvěryhodnost mezi zaměstnanci. Nemožnost řídit motorová vozidla také ztížila žalobci dojíždění do práce. Vzhledem k tomu, že žalobci není příjemné cestovat prostředky hromadné dopravy, pořídil si elektrokolo, díky němuž mohl dosáhnout alespoň částečné mobility a nezávislosti na prostředcích hromadné dopravy. 5. Žalobce byl také výrazně omezen v osobním životě. [příjmení] prakticky rezignovat na veškeré své koníčky. Nemohl absolvovat se svým štěnětem výcvik, neboť ho nemohl přepravovat na tréninky. Rovněž nemohl obstarávat záležitosti své rodiny, ať již jde o zajišťování nákupů nebo péče o děti. Žalobcova dcera přitom jezdí dvakrát týdně na jezdecký výcvik k Dobříši, kam jí musel žalobce dopravovat. Využívání pomoci známých bylo pro žalobce nepříjemné, neboť musel svěřit cizímu řidiči své vozidlo. Žalobce též v daném období rekonstruoval dům v obci [anonymizováno], kde v současnosti bydlí a nemožnost vozit si stavební materiál stavební práce prakticky přerušilo. A to právě v jarním a letním období, které je pro provádění stavebních prací nejpříhodnější. Řadu činností tak žalobce musel odložit na pozdější dobu. Dále měl žalobce na červen 2017 naplánovanou svatbu, která se uskutečnila na kopci [anonymizováno] v katastru obce Podsedice. Vzhledem k tomu, že obřad probíhal na odlehlém místě, musel zajistit dopravu veškerého vybavení, výzdoby, občerstvení i oddávajících úředníků na toto místo. Veškeré přípravy svatebního dne i jeho samotný průběh tak byly značně ztíženy tím, že žalobce nemohl řídit motorová vozidla. Rovněž i ve vztahu s jeho partnerkou bylo toto období náročnější, neboť značnou část činností, které předtím zajišťoval žalobce, musela zajišťovat ona sama. 6. Žalobce tak má dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění („ ZoOŠ“) nárok na kompenzaci výše popsané nemajetkové újmy způsobené neoprávněným vedením přestupkového řízení spojeným se zadržením řidičského průkazu. Žalobce nemohl v důsledku neoprávněně vedeného přestupkového řízení řídit motorová vozidla po dobu 182 dnů. Je tak zřejmé, že samotné konstatování porušení práva by nebylo dostačující. Žalobce proto požaduje jako náhradu za každý den, kdy nemohl řídit motorová vozidla, částku 1 000 Kč, celkem tedy 182 000 Kč. Daná škoda byla způsobena neoprávněným zadržením jeho řidičského průkazu. 7. Žalobce dále pro účely své obhajoby v rámci výše popsaného přestupkového řízení využil služeb svého právního zástupce. Ten jeho jménem vykonal 6 úkonů právní služby, a to a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tehdy platném znění („ a. t.”), b) účast při ústním jednání o přestupku dne 12. 7. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. e) a. t. (po vzájemné domluvě byl původní termín ústního jednání změněn), c) účast při ústním jednání o přestupku dne 28. 8. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. e) a. t. a d) návrh na zastavení řízení o přestupku ze dne 31. 8. 2017 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.. Každý z těchto úkonů právní služby měl dle § 10 odst. 1 a. t. tarifní hodnotu 5 000 Kč Cena jednoho úkonu právní služby tak činila 1 000 Kč. Na základě § 13 odst. 3 a. t. má advokát nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč na 1 úkon právní služby. Náklady na právní zastoupení tak činily 5 200 Kč. 8. K cestám na ústní jednání o přestupku ve dnech 23. června a 28. 8. 2017 využil právní zástupce žalobce vozidlo Škoda Fabia [registrační značka]. Cesta z jeho sídla v Praze do Dobříše a zpátky je dlouhá 92 km. Podle § 13 odst. 4 a. t. se náhrada cestovních nákladů řídí pracovněprávními předpisy, podle kterých činila v roce 2017 sazba základní náhrady za 1 ujetý kilometr 3,90 Kč. Při kombinované spotřebě 6,0 l bezolovnatého benzínu na 100 km a ceně bezolovnatého benzínu 29,50 Kč tak činila výše nákladů na 1 km cesty 5,67 Kč. Výše cestovních nákladů tak odpovídala částce 1 043 Kč. Podle § 14 odst. 1 a. t. advokátovi náleží náhrada 100 Kč za každou započatou půlhodinu promeškaného času. Cesta z Prahy do Dobříše trvá zhruba 40 minut. Právní zástupce žalobce tak při dvou cestách do Dobříše a zpět zameškal celkem 8 půlhodin a vznikl mu nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč. 9. Právní zástupce žalobce byl v rozhodné době plátcem daně z přidané hodnoty. Po jejím připočtení celkové náklady na obhajobu žalobce činily 8 522 Kč. I tuto částku žalobce požaduje po žalované uhradit z titulu její odpovědnosti za škodu, a to v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1099/19. Za právní základ tohoto nároku je třeba považovat oznámení o zahájení přestupkového řízení [číslo jednací] ze dne 18. května 2017 Městským úřadem Dobříš. Tímto individuálním správním aktem bylo zahájeno přestupkové řízení a žalobce byl obviněn ze spáchání přestupku. Toto obvinění se však nepotvrdilo. 10. Žalobce uplatnil u žalované nárok na výše uvedenou kompenzaci prostřednictvím datové zprávy dne 8. 3. 2018 (v žalobě původně uvá