38 C 58/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku tohoto rozsudku s tím, že na základě návrhu žalobce k finančnímu arbitrovi ze dne [datum], kterým se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení v částce [částka] s úrokem z prodlení rozhodl finanční arbitr nálezem tak, že 1) určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou uzavřeli dne [datum] účastníci, je neplatná, 2) že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci nálezu. Dále 3) že návrh žalobce se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Ve výroku 4) uložil žalované zaplatit sankci podle § 17a zák. o finančním arbitrovi ve výši [částka] do 15 ti dnů od právní moci nálezu. Žalobce podal v otevřené lhůtě proti tomuto nálezu námitky, které finanční arbitr rozhodnutím o námitkách ze dne [datum] zamítl a nález potvrdil. Dále rozhodl tak, že řízení o návrhu na vydání bezdůvodného obohacení se co do částky [částka] z pojistné smlouvy podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o finančním arbitrovi zastavuje a uložil instituci zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Žalobce je přesvědčen, že finanční arbitr dospěl v nálezu ve znění rozhodnutí o námitkách nedostatečným zjištěním skutkových okolností a nesprávným právním posouzením skutkových zjištění. Žalobce proto požaduje, aby soud podrobil jeho rozhodnutí v plném rozsahu revizi a nahradil jej soudním rozhodnutím podle návrhu žalobce. Žalobce namítl, že nález finančního arbitra je zatížen vadami spočívajícími v tom, že provedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění v rozporu se zákonem, v rozporu se zákonem nepřiznal žalobci zákonný úrok z prodlení, nesprávně vyhodnotil námitku nemravnosti, kterou vůči námitce promlčení žalobce vznesl a nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil předložené důkazy prokazující úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Finanční arbitr sice shledal neplatnost pojistné smlouvy, avšak z jiných důvodů, než žalobce, který má za to, že předmětná pojistná smlouva je neplatná zejména z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění přímo vázáného na kapitálovou hodnotu pojištění, za stavu, kdy sjednání rozsahu pojistného plnění v případě pojistné události je tak esenciální náležitostí pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zákona o pojistné smlouvě. Výše kapitálové hodnoty pojištění je pak ovlivněna mj. počátečními a správními náklady, poplatky a rizikovým pojistným za základní pojištění. Bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Součástí pojistné smlouvy však nebyly pojistně technické zásady a přehled poplatků, na které smlouva odkazuje (odkázal se na rozsudek [anonymizována dvě slova], sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a dále např. na rozsudek [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], jč. [číslo jednací]). Ve smlouvě rovněž není ani uveden způsob výpočtu výše inkasních nákladů ani jejich konkrétní výše. Z důvodu neurčitosti těchto položek je tedy pojistná smlouvy absolutně neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Dalším důvodem absolutní neplatnosti uvedené smlouvy je nesjednání rizikového pojistného, které je esenciální součástí jakékoliv pojistné smlouvy (viz např. rozsudek [anonymizováno] v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). [příjmení] pojistné, které ovlivňuje výši plnění při dožití je zásadním ujednáním pojistné smlouvy a jeho neplatnost proto způsobuje neplatnost pojistné smlouvy jako celku. Dále žalovaná nesdělila žalobci před uzavřením pojistné smlouvy zásadní informace o nákladové struktuře pojistné smlouvy, která je pro spotřebitele významná, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, zda pojistnou smlouvu uzavře či nikoliv, neboť tato struktura přímo ovlivňuje rozsah pojistného plnění. Tento postup je nutno právně kvalifikovat jako jednání porušující zákaz nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 1 zák. č. 643/1992 Sb a sjednání smlouvy v rozporu se zákonem podle § 39 občanského zákoníku (viz např. rozhodnutí MS v Praze ze dne 8.3.2018, jč. 25 Co 430/2017-190). Dalším důvodem neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost způsobu snižování kapitálové hodnoty o počáteční a správní náklady, tedy též ve smyslu ust. § 37 odst. 1 starého obč. zák., neboť neurčitá ujednání v bodu [anonymizováno] až [anonymizována dvě slova] (určení výše počátečních a správních nákladů o které je snižována kapitálová hodnota, která je základem pro pojistné plnění) nejsou oddělitelná od zbytku pojistné smlouvy. Žalobce uhradil žalované na pojistném během trvání pojištění celkem [částka]; žalovaná žalobci z pojistné smlouvy mimořádných výběrů částku ve výši [částka] Žalovaná se tak z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila o částku ve výši [částka]. Tato částka byla po částečném zpětvzetí návrhu ze strany žalobce předmětem řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr zúčtoval vzájemně poskytnutá plnění v rozporu s § 457 starého obč. zák., když nejprve akceptoval námitku promlčení vznesenou žalovanou a pro účely zúčtování neuvažoval veškeré plnění žalobce poskytnuté žalované, ale pouze plnění, které uhradil žalované v období od [datum] do [datum], tj. částku [částka]. Mimořádné výběry poskytnuté žalovanou žalobci vyhodnotil jako promlčené. Z tohoto důvodu přiznal žalobci částku [částka] a nepřiznal mu zákonné příslušenství. Žalobce je přesvědčen, že finanční arbitr nepostupoval při zúčtování vzájemných peněžitých plnění v souladu se zákonem a judikaturou (např. rozhodnutí NS ČR 29 Cdo 52/2002) a svým postupem zcela deformoval principy obsažené v § 457 starého obč. zák. a vzájemná práva a povinnosti smluvních stran a tím dospěl k nesprávnému závěru ohledně výše bezdůvodného obohacení. Místo toho finanční arbitr postupoval podle § 451 starého občanského zákoníku § 457 starého obč. zák. však má zabránit tomu, aby si jedna strana nemohla ponechat plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy a nadto ještě vymoci po druhé straně vrácení plnění, které na základě takové smlouvy druhé straně poskytla. Z hlediska vypořádání tedy není podstatné, zda je některá pohledávka ke dni, kdy soud provádí vypořádání, promlčena a je tedy nezpůsobilá k započtení. Je to proto, že pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy nebyly promlčeny. Ve smyslu citované judikatury tedy vzniká povinnost vrátit plnění již v okamžiku přijetí takového plnění. Z uvedeného hlediska tedy žalovaná může vznést námitku promlčení vůči pojistnému zaplacenému v období do [datum] do [datum] ve celkové výši [částka]. Nárok žalobce odpovídající částce [částka] není s ohledem na datum zahájení řízení před finančním arbitrem promlčen. Žalobce má rovněž právo na úrok z prodlení z uvedené částky, neboť svůj nárok u žalované uplatnil řádně předžalobní výzvou. V řízení před finančním arbitrem bylo zjištěno, že pojistná smlouva nebyla k datu vydání nálezu ukončena a že žalobce hradil pojistné i po datu vydání nálezu. V případě neplatnosti pojistné smlouvy tak má žalobce za žalovanou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení a proto má žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy, když toto určení má preventivní funkci, postaví na jisto práva a povinnosti smluvních stran a je způsobilé zabránit případným dalším soudním sporům o plnění z této neplatné pojistné smlouvy. Žalovaná vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení, kterou žalobce považuje za nemravnou a to proto, že námitkou promlčení uplatňuje nárok právě na kapitálovou hodnotu, kterou by nikdy nezískala, pokud by byla pojistná smlouva řádně uzavřena. Získává tak majetkový prospěch, přestože důvody neplatnosti pojistné smlouvy sama zapříčinila. Akceptace této námitky by byla v rozporu se zásadou stanovenou v § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Při uplatnění této námitky není žalovaná v dobré víře, neboť věděla, že tak získává finanční prostředky, které by si nemohla ponechat, pokud by pojistná smlouva byla platná, neboť by je vždy musela vyplatit žalobci, resp. osobě oprávněné. Smlouvy investičního životního pojištění jsou běžně uzavírány na [anonymizováno] a více let a je pro ně charakteristická výrazná časová asymetrie v rozložení plnění povinností smluvních stran, přičemž není reálně očekávatelné, že by se žalobce domáhal vrácení zaplaceného pojistného před uplynutím promlčecí doby. [příjmení] asymetrie se projeví v neprospěch pojistníka (zde žalobce) právě v případě konstatování neplatnosti pojistné smlouvy, naopak pro pojistitele (zde žalovanou) je toto konstatování v jeho prospěch, když po uplynutí promlčecí doby se pojistník zásadně nedomůže vrácení celého zaplaceného pojistného a žalovaná tak získá finanční prostředky, které by si v případě platné smlouvy nikdy nemohla ponechat. Pojis