39 C 123/2020 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] skládající se z částky [částka] za vynaložené náklady právního zastoupení na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a následného trestního řízení a dále z částky ve výši [částka] z titulu přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. V žalobě uvedl, že dne [datum] byl bezdůvodně napaden strážníky [anonymizována dvě slova] hl.m. [obec] při řešení dopravního přestupku, kterého se dopustil v ulici [ulice], [obec a číslo]. Na místo byla přivolána státní policie ČR, která jej odvezla na místní oddělení v [příjmení] ulici [anonymizováno], [obec a číslo]. Po téměř [anonymizováno] hodinách zadržení jej policie vyslechla a následně byl obviněn ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku v souběhu s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Následně byl propuštěn. Proti tomuto usnesení podal v zákonem stanovené lhůtě stížnost, ve které poukazoval na skutečnost, že existuje kamerový záznam, který zachytil celou událost a ze kterého je jasné, že se žádného přečinu nedopustil. Přesto byla jeho stížnost [anonymizováno] státním zastupitelstvím pro [část Prahy], následně byla změněna právní kvalifikace na přečin násilí proti úřední osobě podle §325, odst. 1, písm. a) trestního zákoníku s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326, odst.1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] byla podána obžaloba u [název soudu]. Po důkladném projednání věci před soudem byl podle §226 písm. b trestního řádu zproštěn všech bodů obžaloby. Přesto bylo podáno [anonymizováno] státním zastupitelstvem pro [část Prahy] proti tomuto rozsudku. Dne [datum] bylo nařízeno u [název soudu] jednání v [údaj o čase]. Téhož dne se dostavil státní zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství pro [část Prahy] Ing. [jméno] [příjmení] k odvolacímu soudu pouhou hodinu před nařízením jednáním, to je ve [údaj o čase] hodin a výslovně prohlásil, že odvolání podané v neprospěch žalobce bere zpět. Takovýto postup je přinejmenším výsměchem jak pro soudní orgán, tak pro žalobce i jeho právního zástupce. Žádost o přiměřené zadostiučinění u žalované uplatnil. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum] a uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] (žádostí ze dne [datum]) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), v celkové výši [částka] spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši [částka], ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) v souběhu s přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu dle § 326 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Dne [datum] došlo k upozornění na změnu kvalifikace, žadatel byl trestně stíhán následně pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Obvodní státní zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] obžalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dne [datum] byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b). Proti rozhodnutí podalo odvolání státní zastupitelství. Dne [datum] vzal státní zástupce odvolání zpět. Právní moci zprošťující rozhodnutí nabylo dne [datum]. V souladu s konstantní judikaturou žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti žalobce konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. K nároku žalobce na náhradu škody ve výši [částka] uvedla, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu, bohužel výše požadované náhrady byla ponížena v souladu s advokátním tarifem upravujícím mimosmluvní odměnu. Nebyly přiznány ve výši požadované, tj. ve výši smluvní odměny v časové sazbě ujednané mezi žalobcem a advokátem. K této problematice již existuje konstantní judikatura soudů, kdy se především již i Ústavní soud zabýval problematikou smluvních a mimosmluvních odměn v nálezu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 38/02. Z toho důvodu má žalobce nárok dle ust. 31 zák. 82/1998 Sb. pouze na účelně vynaložené náklady, které jsou ohodnoceny v souladu s mimosmluvní odměnou dle advokátního tarifu. Žalovaná tímto uvádí, že žalobce nemá dle výše uvedeného nárok na náhradu nákladů řízení ve výši vyúčtované ve fakturách, ale pouze ve výši nákladů, které jsou ohodnoceny v souladu s advokátním tarifem. Z toho důvodu byla žalobci přiznána částka ve výši [částka] představující odměnu za [anonymizováno] úkonů právní služby po [částka], za [anonymizováno] půl úkon po [částka] a [anonymizováno] režijních paušálů po [částka]. K nemajetkové újmě za trestní stíhání uvedla, že nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí je nezbytné tvrdit a prokazovat. Musí být přitom splněna jednotlivá kritéria. K povaze trestní věci uvedla, že zde se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. To souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). K délce trestního stíhání uvedla, že toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení trval. Při stanovení formy a výše zadostiučinění je třeba rovněž přihlédnout k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Těmi budou např. okolnosti zahájení trestního stíhání předcházející, popřípadě trestní stíhání poškozeného provázející, vedoucí k závěru o podílu poškozeného na tom, že proti němu bylo trestní stíhání zahájeno, popřípadě, že proti němu bylo ve vedení trestního stíhání pokračováno, aniž by bylo nutno uzavřít, že si trestní stíhání zavinil sám. V této souvislosti je třeba rovněž zohlednit důvody, pro které k zastavení trestního stíhání, nebo zproštění obžaloby došlo. V tomto směru žalovaná došla k závěru, že je postačující omluva. Žalobce byl trestně stíhán za relativně bagatelní činnost, kde se trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody pohybuje do čtyř let. Délka trestního stíhání činila 11 měsíců, což nelze hodnotit jako délku nepřiměřenou. Co se týče tvrzených zásahů, tyto nebyly dle názoru žalované prokázány. Ze spisu bylo zjištěno, že žalobce má v rejstříku trestů [anonymizováno] záznamy, tedy situace probíhajícího trestního stíhání je mu známa. Neboli jinak lze nahlížet na nemajetkovou újmu vzniknuvši osobě, která se prvně dostala pod tíhu trestního stíhání, a jinak je nutno posuzovat situaci osoby, která se tlaku trestního stíhání vystavuje sama. 3. V dalším podání žalobce ze dne [datum] tento uvedl, že je názoru, že žalovaná celou věc bagatelizuje a naopak orgány činné v trestním řízení zveličily obyčejný dopravní přestupek. Uvedl, že výslovnou omluvu žalovaná kombinuje s poskytnutím odškodnění žalobci ve výši [částka], ale toto tvrzení je zavádějící, poněvadž uvedená částka nepředstavuje odškodnění ani jeho poměrnou část, nýbrž odměnu za právní úkony, které byly žalobci poskytnuty. Žalobci však měla být přiznána odměna celkem za [anonymizováno] a [anonymizováno] úkonu, a to [anonymizováno] úkony za převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, [anonymizováno] úkony za účast při výslechu žalobce dne [datum] ve večerních hodinách, 1 úkon za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úkon za sepis a podání stížnosti proti usnesení PČR o zahájení trestního stíhání, 1 [anonymizováno] za účast při výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne [datum], [anonymizováno] úkon za prostudování spisu dne [datum], [anonymizováno] úkony za poradu s žalobcem dne [datum], [anonymizováno] úko