24 C 58/2018-191 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 9. 2018 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 394 566,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 389 926 Kč od 11. 12. 2014 do zaplacení a dále částku 87 039,30 Kč. Částka 394 566,12 Kč měla představovat pohledávku žalobkyně vzniklou z titulu smlouvy o dílo [číslo] která byla dne 21. 9. 2014 uzavřena mezi žalobkyní jako zhotovitelem a [právnická osoba] s.r.o. (s původní firmou [právnická osoba]) jako objednatelem, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodat objednateli plastovou nádrž, saunu, parní kabinu, vířivý bazének a související technologie konkretizované v nabídkách. Cena díla činila dle čl. 6 smlouvy částku 756 172 Kč bez DPH. Část ceny za provedené dílo ve výši 378 086 Kč byla objednatelem zaplacena, zbytek nikoliv. Dne 11. 11. 2014 bylo dílo řádně předáno. Cena za dílo byla vyúčtována řádnými daňovými doklady. Částka 394 566,12 Kč se skládá ze zbylé nezaplacené ceny za dílo ve výši 389 926 Kč a kapitalizované smluvní pokuty dle čl. 9 smlouvy o dílo ve výši 0,1% denně z dlužné částky 389 926 Kč od 11. 12. 2014 do 9. 4. 2015 ve výši 4 640,12 Kč. Objednatel však dlužnou částku nezaplatil, a proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na Okresní soud v Třebíči, který žalobě rozsudkem ze dne 23. 3. 2016, č.j. 13 C 94/2015-95 vyhověl a uložil [právnická osoba] s.r.o. povinnost zaplatit žalobkyni částku 394 566,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 389 926 od 11. 12. 2014 do zaplacení a dále povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši 87 039,30 Kč (kdy tuto částku žalobkyně požadovala po žalované v tomto řízení, jak je uvedeno shora). [právnická osoba] své povinnosti uložené rozsudkem nesplnila. Povinnost žalované zaplatit žalovanou částku vyplývá z ručení dle § 257 zákona č. 125/2008, o přeměnách obchodních společností a družstev, neboť v mezidobí došlo k rozdělení [právnická osoba] s.r.o. formou odštěpení sloučením, kdy nástupnickou společností byla žalovaná. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, ta však neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se nejprve bránila tím, že žalobkyně neprovedla dílo řádně, což vedlo k úniku vody z bazénku, zatopení prostor a vzniku škody [právnická osoba] s.r.o. v celkové výši 916 456 Kč bez DPH. Pokud by žalobkyni vznikl nárok na doplacení ceny díla, pak ten zanikl započtením proti pohledávce [právnická osoba] s.r.o. na náhradu škody. Okresní soud v Třebíči se námitkou započtení [právnická osoba] s.r.o. řádně nezabýval. Namítala, že ručitelský závazek žalované nevznikl, neboť žalobkyně k rozhodnému dni nedisponovala pohledávkou za [právnická osoba] s.r.o. Námitku započtení žalovaná namítala i v tomto řízení. 3. Ve věci bylo již jednou zdejším soudem rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č.j. 24 C 58/2018-74 ve spojení s opravným usnesením č.j. 24 C 58/2018-77, a to tak, že výrokem I. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 394 566,12 Kč s úrokem z prodlení z částky 389 926 Kč ve výši 8,05% ročně od 11. 12. 2014, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. pak byla žaloba co do částky 87 039,30 Kč zamítnuta a výrokem III. byla žalobkyni přiznána poměrná část nákladů řízení. 4. Soud prvního stupně ve vztahu k výroku I. dospěl k závěru, že žalovaný nárok byl v této části oprávněný, když uvedl, že:„ Nárok žalobce posoudil podle zák. č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen zákon č. 125/2008 Sb.), kdy podle § 257 odst. 1 č. 125/2008 Sb. každá z nástupnických společností nebo každé z nástupnických družstev ručí za dluhy, jež přešly v důsledku rozdělení ze zaniklé nebo rozdělované společnosti nebo družstva na ostatní nástupnické společnosti nebo družstva nebo zůstaly rozdělované společnosti nebo družstvu při odštěpení, společně a nerozdílně s ostatními nástupnickými společnostmi až do částky ocenění jmění, jež na ni mělo přejít podle projektu rozdělení uvedené v posudku znalce pro ocenění jmění. Ustanovení § 75 odst. 2 se pro účely ručení nepoužije. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak nedochází-li při rozdělení sloučením k ocenění jmění, jež má přejít na nástupnickou společnost nebo družstvo, posudkem znalce, je pro účely ručení rozhodná částka, o niž se změnila výše vlastního kapitálu nástupnické společnosti nebo družstva vykázaná v zahajovací rozvaze oproti částce vlastního kapitálu vykázané v konečné účetní závěrce. Citovaná právní úprava byla přijata na ochranu věřitelů při přeměnách společností družstev s tím, že v případě rozdělení dochází k vyčlenění jeho určité části a v důsledku takového rozdělení by tak mohlo docházet ke zhoršení dobytnosti pohledávek, a proto je poskytována ochrana věřitelům zanikající nebo rozdělované obchodní společnosti touto zvláštní formou ve formě ručení nástupnických obchodních společností za dluhy. Ručení se podle uvedeného ustanovení vztahuje pouze na ty dluhy, které existují ke dni zápisu rozdělení do obchodního rejstříku. Nástupnická obchodní společnost, jak vyplývá z citovaného ustanovení odst. 2, odpovídá pouze do částky, do níž se změnila výše vlastního kapitálu nástupnické společnosti vykázaná v zahajovací rozvaze oproti částce vlastního kapitálu vykázané v konečné účetní závěrce. Žalovaný byl do obchodního rejstříku zapsán 9. 12. 2015, ke dni 1.1.2016 na něj přešla část jmění [právnická osoba] v důsledku rozdělení společnosti odštěpením sloučením. Podle článku X. odst. 4 projektu rozdělení se součástí odštěpné části stanou nemovitosti v k.ú. [obec] i se stavbou [adresa]. Podle rozvahy ke dni 31. 12. 2015 vykázal žalovaný aktiva 75 000 Kč, ke dni rozdělení k 1. 1. 2016 pak aktiva 39 380 000 Kč, pozemky 340 000 Kč, stavby 32 382 000 Kč. Dne 23. 3. 2016 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Třebíči, kdy soud rozhodoval o pohledávce žalobce vzniklé k 11.11.2014. Zahajovací rozvahou, jež má na mysli ustanovení § 257 odst. 2 zákon č. 125/2008 Sb. je tak rozvaha ke dni 1. 1. 2016, neboť tímto dnem na společnost žalovaného vzniklou 9. 12. 2015 přešel majetek společnosti [právnická osoba] V zahajovací rozvaze společnosti žalovaného byl opomenut majetek uvedený v rozvaze, neboť ten nabyl (zpětně na základě projektu z 12.3.2016) až ke dni 1.1.2016. Ačkoliv byl rozsudek Okresního soudu v Třebíči vyhlášen 23. 3. 2016, žalované společnosti [právnická osoba] byla pohledávka z tohoto sporu známa, neboť, jak z rozsudku vyplývá, vznikla již ke dni 11. 11. 2014, nikoliv až rozhodnutím soudu.“ Dále uvedl, že pokud existovala pohledávka žalobkyně ke dni rozdělení společnosti, ručí za ni žalovaná ve smyslu § 257 zákona č. 125/2008 a žalobkyně se může účinně domáhat plnění na žalované jakožto nástupnické organizaci. Dále soud uvedl, že s námitkou započtení se zabýval už Okresní soud v Třebíči a neshledal ji důvodnou. O započítávané pohledávce bylo tedy již pravomocně rozhodnuto. Uzavřel, že ručení dle zákona č. 125/2008 Sb. je speciálním typem ručení a § 2023 občanského zákoníku se proto neaplikuje. 5. Výrok II. byl odůvodněn tím, že nárok žalobkyně na přiznání nákladů řízení ve výši 87 039,30 Kč, k jejichž úhradě je [právnická osoba] povinna na základě výroku II. rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 3. 2016, č.j. 13 C 94/2015-95, není důvodný, neboť rozhodnutí o nákladech řízení má konstitutivní povahu a s ohledem na rozhodnutí soudu dne 23. 3. 2016, tedy po rozhodném dni rozdělení společnosti, taková pohledávka existovat nemohla. 6. Výrok III. o nákladech řízení pak byl odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu žalobkyně byl 82% a poměr úspěchu žalované 18%. Žalobkyně měla proto nárok na náhradu nákladů řízení co do 64%. 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, a to proti výroku II. a III., ve kterém uvedla, že rozdělení [právnická osoba] s.r.o formou odštěpením sloučením k 1. 1. 2016 nesporovala. Namítala však (mimo jiné), že v souladu s § 2023 občanského zákoníku může uplatnit jako ručitelka všechny námitky, které byl měl dlužník. Proto měla za to, že nárok žalobkyně zanikl započtením oproti pohledávce společnosti [právnická osoba] na náhradu škody ve výši 916 456 Kč bez DPH, která vznikla nekvalitním plněním ze strany žalobkyně, v důsledku kterého došlo k úniku vody a zatopení wellness centra společnosti [právnická osoba] 8. Proti výroku II. rozsudku nebylo odvolání podáno ani jedním z účastníků. Tento výrok tak nabyl tak samostatně právní moci a soud tak není oprávněn o něm dále rozhodovat. 9. Usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 18. 3. 2021, č.j. 58 Co 79/2021-112 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že žalovaná svým odvoláním nikterak nebrojila proti skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně týkajících se toho, že žalovaná jako nástupnická společnost ručí za dluhy, které na ni přešly dnem 1. 1. 2016 v důsledku přeměny [právnická osoba] s.r.o ([právnická osoba]). Doplnil, že ručení nástupnické společnosti je součástí pr