26 C 249/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z Nájemní smlouvy č. NAP/35/04 [číslo] ze dne 31. 10. 2018 učiněná žalovaným vůči žalobkyni je neplatná s odůvodněním, že žalobkyně (Dále také jako„ Nájemkyně“) uzavřela s žalovaným (dále také jako„ Pronajímatel“) dne 31. 10. 2018 nájemní smlouvu č. NAP/35/04 [číslo] (dále jen„ Nájemní smlouva“), jejíž předmětem je přenechání části nemovité věci pronajímatele – pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vyznačené na orientačním situačním plánu, který tvoří přílohu [číslo] Nájemní smlouvy za účelem provozování podnikatelské činnosti žalobkyně. Žalobkyni coby Nájemkyni byla dne [datum] doručena nedatovaná písemnost žalovaného, jejímž prostřednictvím byla Nájemkyně vyrozuměna o vypovězení Nájemní smlouvy (dále jen„ Výpověď“). Pronajímatelem v souladu s článkem V. odst. 1. Nájemní smlouvy Nájemkyně byla Výpovědí vyrozuměna o skutečnosti, že výpovědní doba počíná běžet od prvého dne následujícího měsíce po jejím doručení a činí tři měsíce. Současně byla Nájemkyně písemností vyrozuměna, že právním titulem k Výpovědi bylo usnesení Rady [anonymizována dvě slova]. [obec] [číslo] ze dne [datum]. Výpovědí byla Nájemkyně rovněž požádána, aby protokolárně předala předmět nájmu Pronajímateli, zastoupenému Technickou správou komunikací [anonymizována dvě slova]. [obec], oblastní správa Centrum, [ulice a číslo], [obec a číslo], a to nejpozději první pracovní den následující po posledním dnu běhu výpovědní doby. Proti Výpovědi Pronajímatele vznesla žalobkyně v zákonné lhůtě námitky (dále jen„ Námitky“) ve smyslu ust. § 2314 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). V návaznosti na skutečnost, že pronajímatel svou Výpověď následně nevzal zpět, vzniklo Nájemkyni právo žádat příslušný soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve smyslu § 2314 odst. 3 OZ, což tímto prostřednictvím právní zástupkyně v řádné lhůtě činí. Žalobkyně svou žalobu odůvodňuje na základě níže uvedeného. Žalobkyně má za to, že předmětná Výpověď je z níže uvedených důvodů neoprávněná a tudíž neplatná, a to navzdory skutečnosti, že byla učiněna v souladu se zněním čl. V., odst. 1 Nájemní smlouvy, na jehož základě je pronajímatel i nájemce oprávněn smlouvu vypovědět v tříměsíční výpovědní lhůtě i bez udání důvodu. Znění Výpovědi svědčí o skutečnosti, že právním titulem k podání Výpovědi bylo usnesení Rady [anonymizována dvě slova]. [obec] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Usnesení“). Výrokem I. Usnesení bylo rozhodnuto o schválení uzavření dodatků k nájemním smlouvám dle přílohy [číslo] Usnesení a výpovědi z nájemních smluv dle přílohy [číslo] Usnesení (dále jen„ dotčené nájemní smlouvy“). Žalobkyně dovozuje neplatnost Usnesení zejména ze skutečnosti, že [jméno] hl. m. [obec] (dále jen„ [jméno]“) nebyla kompetentní k vydání rozhodnutí o schválení právních jednání zahrnujících výpovědi, resp. dodatky, dotčených nájemních smluv, a to s ohledem na znění zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě znění ustanovení § 68 odst. 2, písm. m) ZoHMP je [jméno] vyhrazeno rozhodovat o majetkové účasti hlavního města Prahy na podnikání jiných osob s výjimkou právnických osob založených nebo zřízených hlavním městem Prahou o hodnotě nižší než 5 000 000 Kč. Rozhodování o majetkové účasti [územní celek] na podnikání jiných osob s výjimkou právnických osob založených nebo zřízených [územní celek] o hodnotě vyšší než 5 000 000 Kč je dle § 59 odst. 3, písm. b) ZoHMP vyhrazeno výlučně zastupitelstvu [územní celek] (dále jen„ Zastupitelstvo“), přičemž tato rozhodovací pravomoc je vyhrazenou pravomocí Zastupitelstva. Usnesením bylo rozhodnuto o schválení uzavření dodatků k nájemním smlouvám dle přílohy [číslo] Usnesení a výpovědí z nájemních smluv dle přílohy [číslo] Usnesení. Ze znění přílohy [číslo] přílohy [číslo] Usnesení je patrné, že jediným usnesením Rady bylo rozhodnuto o schválení právních jednání (tzn. uzavření dodatků a výpovědí) k většímu množství smluv o nájmu uzavřených s rozličnými subjekty z řad právnických i fyzických podnikajících osob, jejichž předmětem jsou nemovité věci ve vlastnictví hl. m. [obec] a které se tak přímo dotýkají majetkové účasti hl. m. [obec] na podnikání jiných osob. Výše hodnoty majetkové účasti [anonymizována dvě slova]. [obec] je v konkrétním případě určena součtem dílčích plnění předmětných smluv o nájmu, tj. sumou hodnoty příslušných částí nemovitostí ve vlastnictví hl. m. [obec] jakožto Pronajímatele, které byly předmětem dotčených nájemních smluv. Z množství a předmětů dotčených nájemních smluv, jejichž dodatky, resp. výpovědi, byly předmětem schválení jediným rozhodnutím Rady vyplývá, že hodnota majetkové účasti hl. m. [obec] ve vztahu k právním jednáním v tomto případě jednoznačně převyšovala částku ve výši 5 000 000 Kč. V návaznosti na výše uvedené je zřejmé, že orgánem [anonymizována dvě slova]. [obec] kompetentním k vydání rozhodnutí o majetkové účasti hl. m. [obec] na podnikání jiných osob nebyla v daném konkrétním případě [jméno], nýbrž Zastupitelstvo. K tomu žalobkyně uvádí, že dispozičním oprávněním k majetku se nerozumí pouze zcizení takového majetku, nýbrž jakákoli změna na straně pasivní či aktivní vůči majetku [územní celek]. Dojde-li tak v rámci jednoho jednání Rady ke snížení příjmů, tzn. k úbytku na aktivní straně v řádech desítek miliónů korun bez možnosti schválení Zastupitelstvem, lze hovořit o svévolném jednání ve vztahu ke spravovanému majetku. Akceptací platnosti takového jednání by byl zcela popřen úrovňový princip v rámci volené samosprávy. S ohledem na výše uvedené je nutné zdůraznit, že Zastupitelstvo nedisponuje zákonnými právními nástroji k přezkoumání jednání Rady. Při zohlednění zásad regulace a transparentnosti při nakládání se svěřeným majetkem státu, obce/města či společnosti pověřenými či volenými osobami podléhající vlivu státu či obce, nelze postupovat per analogiam dle zák. č. 134/2016 Sb. v platném znění ([příjmení] o veřejných zakázkách) a posuzovat nakládání s majetkem města v rámcích těchto zásad. Opačný postup by vytvářel prostředí právní nejistoty, nepředvídatelnosti a možnosti protiprávního jednání včetně snahy o obcházení zákona. Samotnou neplatnost Usnesením schváleného právního jednání, tzn. Výpovědi z Nájemní smlouvy, lze výkladem per analogiam dovozovat ze znění ust. § 41 odst. 2 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen,,Zákon o obcích“), které stanoví, že právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná. V důsledku aplikace tohoto ustanovení se právní jednání schválené orgánem (v daném konkrétním případě [jméno]), jemuž není o takové otázce vyhrazeno rozhodovat, stává absolutně neplatným. Byť se zákon o obcích na [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] přímo nevztahuje, má pro ni zásadní význam, o čemž svědčí ustálená judikatura, která ve svých odůvodněních mnohdy porovnává úpravu obsaženou v zákoně o hlavním městě [obec] s úpravou obecního, resp. krajského zřízení. Neplatnost Výpovědi z Nájemní smlouvy je tak odvozena od neplatnosti podkladového rozhodnutí o schválení právních jednání zahrnujících dodatky a výpovědi k dotčeným nájemním smlouvám, když bez platného rozhodnutí o schválení (tzn. platného utvoření vůle být právně vázán) nemůže k samotnému právnímu jednání vůbec dojít. Majetek [územní celek] coby veřejnoprávní korporace je majetkem veřejným, přesto není v zásadě přípustné, aby povinnosti, které mu jsou zákonem stanoveny, byly vykládány rozšiřujícím způsobem či použitím analogie. Jestliže zákonodárce stanoví [anonymizována dvě slova]. [obec] při určitých majetkových dispozicích konkrétní povinnosti, nelze je (např. s ohledem na jejich vzájemnou podobnost) rozšiřovat i na ta právní jednání, která zákonodárce těmto povinnostem výslovně nepodřídil. Proto tam, kde existuje více výkladů, je z hlediska státních orgánů vždy nutné s ohledem na shora uvedené pravidlo, umocněné ústavní zárukou územní samosprávy (čl. 8 Ústavy) a ústavní limitací zásahů státu do samosprávy (čl. 101 odst. 4 Ústavy), volit takový výklad, který samosprávu co nejméně omezuje a zatěžuje, resp. ten, který zachovává platnost právních jednání učiněných samosprávou. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je případný„ výkladový střet“ pravomocí Zastupitelstva a jiných orgánů hl. m. [obec], u něhož je třeba naopak upřednostnit výklad ve prospěch pravomoci Zastupitelstva jakožto jediného Ústavou zřízeného orgánu, nadaného v zásadě plnou pravomocí v oblasti samosprávy (čl. 101 odst. 1 Ústavy). Ve vztahu k dodatkům a výpovědím dotčených nájemních smluv stanoví ustanovení §36 odst. 1 ZoHMP pro platnost rozhodování Rady o těchto dodatcích povinnost zveřejnění konkrétního dodatku či výpovědi k nájemní smlouvě včetně označení nájemce po dobu nejméně 15 dnů před jejich schválením orgány hlavního města Prahy. Současně pak každý účastník dotčený správním rozhodnutím má právo ve smyslu ust. § 36/3 záko