§ 2312 občanský zákoník – Délka výpovědní doby
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 2312 občanského zákoníku upravuje délku výpovědní doby u nájmu prostoru sloužícího podnikání, který byl sjednán na dobu neurčitou, a to v závislosti na existenci vážného důvodu pro výpověď nebo délce trvání nájmu. Standardní výpovědní doba pro nájem na dobu neurčitou je šest měsíců. (§ 2312 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba: „trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví…“
- Judikatura: na § 2312 odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Standardní výpovědní doba pro nájem na dobu neurčitou je šest měsíců.
- Pokud má strana, která nájem vypovídá, vážný důvod, zkracuje se výpovědní doba na tři měsíce.
- Jestliže nájem trvá déle než pět let a nájemce nemohl předpokládat výpověď, je výpovědní doba vždy šestiměsíční, i kdyby existoval vážný důvod.
- Důvod výpovědi musí být uveden ve výpovědi, jinak je neplatná (§ 2310 odst. 1).
Na co si dát pozor
- Vždy je nutné posoudit, zda existuje vážný důvod pro výpověď, který by zkrátil výpovědní dobu na tři měsíce.
- U nájmů delších než pět let je třeba zvážit, zda nájemce mohl či nemohl předpokládat výpověď, což ovlivňuje délku výpovědní doby.
- Výpověď musí být vždy odůvodněná, jinak je neplatná.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 2312
Jak soudy aplikují § 2312
Výpovědní důvod obsahovat nemusela, jelikož účastníci si ve Smlouvě sjednali možnost vypovědět nájem i bez udání důvodu a s tímto způsobem ukončení podnikatelského nájmu sjednaného na dobu neurčitou též počítá dispozitivní úprava obsažená v § 2312 o. z. Za tohoto stavu lze Výpověď pokládat za určité a srozumitelné právní jednání, k jehož platnosti zákon nevyžaduje, aby zahrnovalo jakékoli další (speciální) obsahové náležitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019, uveřejněný pod č. 81/2020 Sbírky soudních …
V tomto jednání spatřovala „velmi hrubé porušení povinností nájemce“ zakládající „vážný důvod ve smyslu ustanovení § 2312 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník“.
Vzhledem k tomu, že si účastnice v nájemních smlouvách k nebytovým prostorům 1 a 2 uzavřených dle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, sjednaly vlastní podmínky výpovědi (což bylo s dispozitivní úpravou § 10 a § 12 tohoto zákona v souladu), není možné aplikovat úpravu § 2312 o. z. ohledně šestiměsíční výpovědní doby.
Návody
Právní otázky
Související
§ 83a (Zákon zákoník práce)§ 77 Společné ustanovení o dohodách o pracích kona (Zákon zákoník práce)§ 39z Stanovování maximálních cen výrobce a úhrady (Zákon o veřejném zdravotním pojištění a )§ 668 (Obchodní zákoník)§ 83a (Zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 )Vzor: Nájemní smlouva k bytu – vzor zdarma