Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2312 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2312 občanského zákoníku upravuje délku výpovědní doby u nájmu prostoru sloužícího podnikání, který byl sjednán na dobu neurčitou, a to v závislosti na existenci vážného důvodu pro výpověď nebo délce trvání nájmu.
§ 2312
Jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.
Paragraf 2312 občanského zákoníku upravuje délku výpovědní doby u nájmu prostoru sloužícího podnikání, který byl sjednán na dobu neurčitou, a to v závislosti na existenci vážného důvodu pro výpověď nebo délce trvání nájmu.
Co to znamená v praxi
Standardní výpovědní doba pro nájem na dobu neurčitou je šest měsíců.
Pokud má strana, která nájem vypovídá, vážný důvod, zkracuje se výpovědní doba na tři měsíce.
Jestliže nájem trvá déle než pět let a nájemce nemohl předpokládat výpověď, je výpovědní doba vždy šestiměsíční, i kdyby existoval vážný důvod.
Důvod výpovědi musí být uveden ve výpovědi, jinak je neplatná (§ 2310 odst. 1).
Na co si dát pozor
Vždy je nutné posoudit, zda existuje vážný důvod pro výpověď, který by zkrátil výpovědní dobu na tři měsíce.
U nájmů delších než pět let je třeba zvážit, zda nájemce mohl či nemohl předpokládat výpověď, což ovlivňuje délku výpovědní doby.
Výpověď musí být vždy odůvodněná, jinak je neplatná.