27 C 135/2020-140 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Napadeným rozsudkem výrokem I. soud prvního stupně zastavil řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala na žalované náhrady škody zaplacením dílčí pohledávky ve výši 3 643 716 Kč, žalobce c) dílčí pohledávky ve výši 2 520 000 Kč a jako solidárně oprávněným těmto žalobců částku 35 668 695 Kč. Výrokem III. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uhrazení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč. Výrokem IV. žalobcům uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci na žalované domáhali zaplacení shora uvedených částek jako náhrady škody a odškodnění nemajetkové újmy, která jim dle žalobních tvrzení měla vzniknout nesprávným úředním postupem [stát. instituce] ([anonymizováno] jen„ [anonymizováno]“) a [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) ve věci žádosti žalobců o udělení státního souhlasu k působení jako soukromá vysoká škola, kdy oba úřady postupovaly nesprávně a v rozporu se zákonem. Žalobcům v důsledku toho vznikla škoda ve výši 44 832 411 Kč spočívající jednak v marně vynaložených nákladech za 1 643 hodin práce, v ušlém zisku ve výši 41 200 000 Kč a hotových nákladech ve výši 308 811 Kč a dále v nemajetkové újmě ve výši 1 000 000 Kč pro každého z žalobců. 3. Žalovaná nároky žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla nedostatek věcné aktivní legitimace žalobkyně a) s tím, že tato nevznikla jako právnická osoba dle § 126 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a není tak subjektem práva oprávněným k uplatnění těchto nároků. Pokud jde o žalobce c) namítla, že nebyl účastníkem správního řízení o udělení státního souhlasu. Jediným účastníkem tohoto řízení byla žalobkyně b), jako zakladatelka žalobkyně a), ačkoli § 39 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „vysokoškolský zákon“), podmiňuje udělení státního souhlasu vznikem právnické osoby, jíž se souhlas uděluje. Namítla rovněž, že nejsou dány podmínky odpovědnosti žalované za žalobci tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu. Postup [anonymizováno] ve správním řízení o udělení souhlasu byl správný, ministerstvo postupovalo věcně i procesně podle vysokoškolského zákona. Řízení a dobu do vydání stanoviska [anonymizováno] přerušilo a poté, kdy obdrželo zamítavé stanovisko tohoto orgánu k žádosti žalobců o udělení souhlasu, vydalo dne [datum] rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o udělení souhlasu. Žadatelé byli v zamítavém rozhodnutí poučeni o možnosti podat proti němu opravný prostředek, tj. rozklad, což však neučinili. Naopak způsob vyřízení jejich žádosti napadli po právní moci zamítavého rozhodnutí podnětem k zahájení přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu, přičemž výslovně uvedli, že se nejedná o řádný ani mimořádný opravný prostředek. Přezkumné řízení je zahajováno z moci úřední, jedná se o dozorčí prostředek, přičemž podatel podnětu je o jeho výsledku pouze vyrozuměn. Podnětem se nezahajuje správní řízení a jeho vyřízení, které není v souladu s představou podatele pak není ani nesprávným úředním postupem správního orgánu. Kromě toho v podnětu namítanými skutečnostmi se zabývala i rozkladová komise [anonymizováno], která neshledala podmínky pro zahájení přezkumného řízení. V dané věci nedošlo ani ke zrušení vydaného zamítavého správního rozhodnutí. 4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že [celé jméno žalobkyně], v zastoupení všech žadatelů (nyní žalobců a/ až c/) podala žádost o udělení státního souhlasu k působení [právnická osoba], jako soukromé vysoké školy spojenou současně se žádostí o akreditaci studijního programu. [anonymizováno] vydalo dne 29. 6. 206 usnesení o přerušení řízení, současně vyzvalo žalobce k doplnění jejich žádosti o náležitosti požadované zákonem o vysokých školách po jeho velké novele, k čemuž jim stanovilo lhůtu do [datum]. Žalobci v návaznosti na tento požadavek svou žádost o akreditaci požadovaným způsobem doplnili a [anonymizováno] ve stanovené lhůtě doručili. Následně byla ustavena hodnotící komise [anonymizováno], k jejímuž složení se žalobci vyjádřili dne [datum]. Se složením komise nesouhlasili, poukazovali na to, že její složení je v rozporu se [anonymizována dvě slova] i s vládním nařízením [číslo] Sb., neboť v komisi zcela absentují zástupci oblasti umění, když tato oblast v žádosti představovala nadpoloviční většinu studijního programu. [anonymizováno] vydal dne [datum] nesouhlasné stanovisko k žádosti žalobců o udělení státního souhlasu, které bylo dne [datum] doručeno žalobcům s tím, aby se k němu vyjádřili. Žalobci se k uvedenému stanovisku vyjádřili dne [datum], v němž namítali, že vydané stanovisko je nezákonné, nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné. [anonymizováno] vyjádření vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení a postoupil je k vyřízení příslušné přezkumné komisi [anonymizováno], o čemž žalobce vyrozuměl dne [datum]. Přezkumná komise [anonymizováno] usnesením ze dne [datum] věc postoupila k rozhodnutí [jméno] [příjmení] jako orgánu věcně příslušnému o podnětu [role v řízení] rozhodnout. [jméno] [příjmení] podnět projednala dne [datum] na svém zasedání [číslo] dne [datum] sdělila [anonymizováno] i žadatelům, že neshledala důvod k zahájení přezkumného řízení. [anonymizováno] na základě tohoto sdělení vydalo dne 1. 3. 2018 rozhodnutí [číslo jednací], kterým zamítlo žádost žalobců o udělení státního souhlasu z důvodů uvedeného v § 39a odst. 1 písm. a) vysokoškolského zákona. Rozhodnutí bylo žalobcům téhož dne i doručeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci dne [datum] podali nový podnět k zahájení přezkumného řízení. O jeho vyřízení byli informováni vyrozuměním ministra [jméno] [příjmení] ze dne 11. 6. 2019, [číslo jednací], kterým jim bylo sděleno, že podnět je nedůvodný, neboť nebyly shledány podmínky k postupu dle § 95 odst. 2 správního řádu a přezkumné řízení nemůže být zahájeno ani proto, že uplynula lhůta jednoho roku od právní moci rozhodnutí, ve které lze podle § 96 odst. 1 správního řádu usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat. Veřejná ochránkyně práv žalobcům dopisem ze dne [datum] sdělila, že lhůta pro podání podnětu na zahájení přezkumného řízení byla dodržena, ze strany [anonymizováno] došlo k překročení třicetidenní lhůty k vyřízení podnětu žalobců, když ministr [příjmení] žalobce vyrozuměl až dopisem ze dne [datum], a jsou tak splněny podmínky pro náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem dle zák. č. 82/1998 Sb., když za tento nesprávný úřední postup je považováno překročení lhůty k vyřízení věci stanovené správním řádem. Dále vzal za prokázané, že žalobci u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy a škody dle zák. č. 82/1989 Sb. u žalované uplatnili podáním ze dne [datum] (doručeným dne [datum]) a žalovaná na toto podání nijak nereagovala. 5. Soud prvního stupně provedl dokazování i dalšími listinami, které mu žalobci předložili, avšak z těchto důkazů neshledal žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí této věci, s ohledem na právní závěry, k nimž následně dospěl (k tomu viz blíže bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku). 6. Zjištěný skutkový stav následně po právní stránce posuzoval dle § 39 odst. 1 zák. č. 111/1998 Sb., v platném znění a dále podle zák. č. 82/1998 Sb., konkrétně dle § 3, § 5, § 7, § 8, § 13, § 31a, § 32 tohoto zákona. 7. Nejprve se zabýval věcnou aktivní legitimací k podání této žaloby. Ve vztahu k žalobkyni a) dospěl k závěru, že [právnická osoba], byla sice založena žalobci b) a c), avšak ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně stále nebyla zapsána v příslušném veřejném rejstříku. Nevznikla tak dosud jako právnická osoba nadaná subjektivitou ve smyslu § 126 o. z., a nemá tak ani způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto uzavřel, že z hlediska hmotného práva se sice jednalo o odstranitelný nedostatek, který mohl být napraven i v průběhu řízení (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1923, sp. zn. R I 20/23 /Vážný [číslo]), avšak protože se tak nestalo, žalobkyně a) se nemohla stát účastníkem řízení, a nebyly tak splněny podmínky, za nichž může soud s takto označeným žalobcem jednat. Postupoval proto dle § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou zastavil. 8. Ve vztahu k žalobci c) dospěl soud prvního stupně k závěru, že ani on není v řízení aktivně legitimován, neboť nebyl účastníkem správního řízení, z něhož je dovozován nárok žalobců na odškodnění imateriální újmy a vzniklé škody. Ze skutkových tvrzení, ani z následně provedeného dokazování nevyplynulo jaká újma a na základě jakých konkrétních skutečností měla žalobci c) vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu v řízení, jehož nebyl účastníkem. 9. Aktivní legitimaci k podání žaloby shledal pouze na straně žalobkyně b), která byla účastníkem předmětného správního řízení a jedině jí tak mohlo vzniknout právo na uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, která