27 C 15/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobci se domáhali žalobou došlou soudu dne [datum] zaplacení částky 46 599,96 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že z Geometrického plánu pro rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 9348 m2 tak, aby z daného plánu bylo zřejmé, co je předmětný zábor ze strany žalovaného a na zbylé dva pozemky oddělené předmětnou komunikací. Jedná se o Geometrický plán [číslo] vyhotovený [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě tohoto návrhu geometrického plánu došlo k vyčlenění pozemku [číslo] o výměře 533 m2, jež je právě částí pozemku [číslo] o výměře 9348 m2, to vše v k. ú. [část obce]. Žalovaný na předmětném pozemku umístil komunikaci bez souhlasu jeho vlastníků, tj. žalobců. Ačkoliv se žalobci pokoušeli se žalovaným dohodnout, tento reagoval na přípisy žalobců, avšak odmítl s nimi uzavřít nájemní smlouvu a hradit nájem, ze strany žalovaného jde jen o návrhy na odprodej pozemku, s čímž však žalobci nesouhlasí. Žalobci požadují prioritně odstranění asfaltové plochy a vyřazení této komunikace z pasportu komunikací, což žalovaný neakceptuje. Žalobci odkázali na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 30 C 161/2019-34 ze dne 29. 9. 2020. Předmětem byla obdobná věc, kdy žalobci požadovali úhradu bezdůvodného obohacení za předcházející období tří let. Soud prvého stupně v sumáři rozhodl tak, že minimální cena bezdůvodného obohacení v rozsahu záboru pozemku [číslo] k. ú. [část obce] je 3 883,33 Kč za 1 měsíc. Se zřetelem k výše uvedenému rozhodnutí vyzvali žalobci dne [datum] žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], tj. za období 12 měsíců, které činí částku 46 599,96 Kč (12 x 3 883,33 Kč). Této částky se žalobci domáhají v tomto řízení, a to včetně zákonného příslušenství. 2. Žalovaný ve svém vyjádření soudu uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Dle tvrzení žalobců má být na části pozemku parc. [číslo] o celkové výměře pozemku 9.348 m2 v k. ú. [část obce], obec Praha, umístěna„ stavba asfaltové plochy (bezejmenná komunikace)“, kterou žalobci považují za černou stavbu,„ která by neměla být zařazena do sítě komunikací“. Žalobci však v žalobě nikterak nevysvětlují, z čeho dovozují, že vlastníkem předmětné komunikace je žalovaný. Pokud se podle názoru žalobců nejedná o komunikaci, nýbrž černou stavbu, která nemá být zařazena do sítě komunikací. Rovněž tak není z žaloby zřejmé, proč se žalobci domnívají, že je předmětná komunikace černou stavbou. Žalovaný má za to, že tyto skutečnosti by měli žalobci vylíčit, neboť zákonné vlastnictví obce se vztahuje pouze k místním komunikacím, nikoli k černým stavbám, které komunikacemi nejsou. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením žalobců, že by předmětný pozemek jakýmkoli způsobem užíval. Pokud by předmětná komunikace byla komunikací ve smyslu zákonném, byla by užívána velkým množstvím blíže nespecifikovaných osob, nikoliv žalovaným; jednalo by se o tzv. obecné užívání. Žalovaný nemá možnost, jak toto obecné užívání omezit nebo vyloučit. Žalovaný dále uvádí, že není postaveno najisto, v jaké míře má předmětná komunikace zasahovat předmětný pozemek, tedy jaká část pozemku by měla být bezdůvodně využívána. Žalobci odvozují výměru této užívané části dle Geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] vytvořeného za účelem rozdělení pozemku, které však nebylo realizováno. Tento Geometrický plán zcela zjevně neurčuje, na jak velké části pozemku se nachází komunikace. Údaj o výměře 533 m2 je tak pouhým tvrzením žalobců bez opory v důkazech. Žalovaný dále namítl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť komunikace je veřejným prostranstvím. Žalovaný poukázal v této souvislosti např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 276/2019. V dané věci se nepochybně jedná o veřejné prostranství, k vydání bezdůvodného obohacení by tedy měla být pasivně věcně legitimována příslušná městská část, na jejímž území se komunikace a pozemek nachází. Nad rámec uvedeného pak žalovaný poukázal na obicter dictum nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 581/14, v němž se uvádí, že postrádá logiku, aby měl samosprávný subjekt platit individuálnímu vlastníkovi za užívání nemovitosti, kterou jako veřejný statek užívá blíže neurčený počet osob; právní vztah mezi obcí a vlastníkem nemovitosti má za okolností obdobných nyní projednávané věci přinejmenším převažující povahu veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní.“ Není důvodu, aby na tento závěr nebyl brán zřetel i v tomto řízení, neboť i zde jsou všechny stavební prvky užívány neurčeným počtem osob, nikoli žalovaným samostatně. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. 3. Soud vzal za prokázaný skutkový stav věci, jenž vyplynul z výpisu z katastru nemovitostí pro pozemek parc. [číslo] [list vlastnictví], kat. úz. [část obce], z Ortofotomapy pozemku parc. [číslo] [list vlastnictví] v kat. úz. [část obce], z návrhu geometrického plánu, že z Geometrického plánu pro rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 9348 m2 tak, aby z daného plánu bylo zřejmé, co je předmětný zábor ze strany žalovaného a na zbylé dva pozemky oddělené předmětnou komunikací. Jedná se o Geometrický plán [číslo] vyhotovený [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě tohoto návrhu geometrického plánu došlo k vyčlenění pozemku [číslo] o výměře 533 m2, jež je právě částí pozemku [číslo] o výměře 9348 m2, to vše v k. ú. [část obce]. Žalovaný na předmětném pozemku umístil komunikaci bez souhlasu jeho vlastníků, tj. žalobců. Ačkoliv se žalobci pokoušeli se žalovaným dohodnout, tento reagoval na přípisy žalobců, avšak odmítl s nimi uzavřít nájemní smlouvu a hradit nájem, ze strany žalovaného jde jen o návrhy na odprodej pozemku, s čímž však žalobci nesouhlasí. Žalobci požadují prioritně odstranění asfaltové plochy a vyřazení této komunikace z pasportu komunikací, což žalovaný neakceptuje. 4. Jak soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. 30 C 161/2019-34, že předmětem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 9. 2020, č. j. 30 C 161/2019-34, byla obdobná věc, když žalobci požadovali úhradu bezdůvodného obohacení za předcházející období tří let. Soud prvého stupně na základě svého dokazování rozhodl tak, že minimální cena bezdůvodného obohacení v rozsahu záboru pozemku [číslo] k. ú. [část obce] je 3 883,33 Kč za 1 měsíc. Z dokazování provedeného soudem shora jmenovaným soudem přitom vyplynulo, že podle výpisu z KN a geometrického plánu [číslo] které byli předloženy žalobci a jsou též přílohou znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], byli žalobci vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 9 348 m2, lesní pozemek, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek]. Uvedený pozemek byl na základě geometrického plánu [číslo] rozdělen na mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 533 m2, ostatní plocha, na kterém se nachází předmětná komunikace, což soud zjistil i nahlížením do KN. Z dopisu ze dne [datum] zaslaného žalovanou právnímu zástupci žalobců, ze kterého zjistil, že žalovaná navrhovala odkoupení pozemku parc. [číslo] o výměře 533 m2 od žalobců a kde žalovaná souhlasila s použitím geometrického plánu [číslo] jako podkladu pro majetkové vypořádání mezi žalobci a žalovanou. Žalovaná dále uznala, že na pozemku se nachází místní komunikace IV. Třídy [ulice]. 5. Soud dále vyšel z nesporných tvrzení stran, že předmětný pozemek je z důvodu umístění pozemní komunikace v obecném užívání. 6. Soud zjistil z dopisu žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobců ze dne 11. 7. 2017, č. j. S- MHMP/93459/2017 ohledně majetkoprávního vypořádání pozemku parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], že žalovaný věděl, že na části pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro kat. úz. [část obce] se nachází komunikace [ulice], která je místní komunikací IV. třídy ve vlastnictví žalovaného, který měl zájem na majetkoprávním vypořádání předmětného pozemku ve vlastnictví žalobců, a to jeho odkoupením. Z uvedeného důkazu jasně plyne, že žalovaný si je vědom svého vlastnictví předmětné komunikace. Pro soud z uvedeného jasně plyne, že pasivní věcná legitimace v této věci je, pokud jde o žalovaného, dána. 7. Stejná skutečnost vyplynula i ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 30 C 161/2019, jehož vypracování bylo objednáno samotným žalovaným, který si byl vědom skutečnosti, že se na předmětném pozemku nachází komunikace v jeho vlastnictví a zjišťoval hodnotu obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] byla hodnota obvyklého nájmu pro daný případ v období mezi [datum] a [datum] stanovena na 155 333 Kč, tj. 3 883,33 Kč měsíčně. Navíc podle uvedeného posudku bylo i ve shora citované věci plněno dobrovolně žalovaným, tudíž soud neměl pochybnost o výši bezdůvodného obohacení, kterou použil i v této projednávané věci, aniž by z