27 C 226/2019-152 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku [tel. číslo] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 486 968 679 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 869 022 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vrácení finanční částky poukázané jí z domnělého právního titulu podle nájemní smlouvy ze dne [datum], [číslo] jejích čtyř dodatků, jež byla uzavřena s žalovanou jako nájemcem, resp. právním nástupcem původního nájemce, [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa], [ulice] republika. Předmětem nájmu byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - [anonymizována dvě slova], jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], jednak [anonymizováno] budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle článku 5. 1. nájemní smlouvy, jež započala běžet dnem [datum], tj. dnem právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne 20. 9. 2006, zn. [číslo] [spisová značka], a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu nepředala předmět nájmu žalobkyni, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Žalobkyně na základě znaleckého posouzení technického zhodnocení předmětu nájmu znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] uhradila dne [datum] žalované částku 565 684 353,46 Kč. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne [datum] vyplynulo, že platba části v rozsahu částky 486 968 679 Kč byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k vrácení částky 486 968 679 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení, leč marně. Žalovaná se bránila tvrzením, že žalobkyně částku 486 968 679 Kč uhradila na nákladech za technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval, a plněním na takto výslovně označený právní titul došlo zároveň k uznání dluhu. Žalobkyně se domáhá vrácení uvedené částky na základě právního názoru zdejšího soudu vyjádřeného v nepravomocném rozsudku ze dne 5. 4. 2019, č j. 17C 188/2016-621, jenž byl překonán v odvolacím řízení vedeném Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 51Co 344/2019 Odvolací soud vyslovil, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno řádně z důvodu podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu a k bezdůvodnému obohacení žalované nedošlo. 3. Soud prvního stupně provedl účastníky navrhované důkazy, které označil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, a na základě jejich hodnocení dospěl ke zjištěním, která popsal v napadeném rozsudku, a věc právně posoudil podle ustanovení, která citoval a vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na toto odůvodnění odkazuje a skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje. Dne [datum] uzavřely žalobkyně jako pronajímatel, resp. jako právní nástupce původní pronajímatelky a žalovaná jako nájemce, resp. právní nástupce původního nájemce, [právnická osoba] S.p.A., smlouvu o nájmu [číslo] včetně dalších čtyř dodatků, jejímž předmětem byly vymezené části dvou budov v areálu železniční stanice [obec] - hlavní nádraží, jednak nové odbavovací haly na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], jednak [anonymizováno] budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Doba nájmu skončila uplynutím desetileté doby nájmu podle ustanovení 5.1. nájemní smlouvy, jež počala běžet právní mocí stavebního povolení vydaného drážním úřadem dne 20. 9. 2006 pod zn. [číslo] DÚ/NK, tj. dnem 16. 10. 2006, a uplynula dnem [datum]. Žalovaná přes výzvy žalobkyně k datu skončení nájmu žalobkyni nepředala předmět nájmu, přičemž povinnosti nájemce přestala plnit. Platba částky 486 968 679 Kč byla provedena z titulu úhrady žalovanou tvrzeného nároku na náhradu zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu podle ustanovení [číslo] nájemní smlouvy. To žalobkyně sama výslovně uvedla ve svém dopise ze dne [datum], přičemž šlo o úhradu nákladů na technické zhodnocení ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení, které nájemce se souhlasem pronajímatele odpisoval. V řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. 17C 188/2016 se žalovaná domáhala žalobou došlou soudu dne [datum] dalších pohledávek ve výši 210 818 746,53 Kč, přičemž v části 176 392 923 Kč z tvrzeného titulu nároku na úhradu zůstatkové ceny realizovaného technického zhodnocení předmětu nájmu s odkazem na ustanovení [číslo] nájemní smlouvy, tj. z titulu shodného, podle kterého jí byla dne [datum] uhrazena žalobkyní částka 486 968 679 Kč. Na základě odvolání proti rozsudku prvního stupně ze dne [datum] Městský soudu v Praze rozhodl o věci rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 51Co 344/2019-744, tak, že tento rozsudek ve vztahu k žalobkyni ve výrocích týkajících se předmětné úhrady zrušil; vyslovil právní názor, že na technické zhodnocení bylo ze strany žalobkyně plněno z právního důvodu ustanovení čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy, tedy, že žalobkyně zaplatila žalované žalovanou částku po právu. Soud prvního stupně dovodil, že je vázán názorem vyššího soudu v předchozím řízení, v němž vyplynula odpověď na nyní řešenou předběžnou otázku, tj. zda nárok žalované ve výši 486 968 679 Kč je po právu. Uzavřel, že žalovaná měla svůj nárok podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy za důvodný. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26Cdo 2894/2020-821, nijak nezpochybnil závěry soudu odvolacího v uvedené věci, pokud šlo o základ nároku, pouze se zabýval otázkou jeho příslušenství, nikoliv o věc samu. Žalobkyně žalované dobrovolně plnila částku 486 968 679 Kč na základě znaleckého posudku, který nechala sama vypracovat jako podklad pro své plnění ve prospěch žalované, ačkoliv jí byl znám obsah článku [číslo] nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení, které vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. v odůvodnění rozsudku. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém předně konstatovala, že právní závěr v písemném vyhotovení rozsudku soud prvního stupně neprezentoval při vyhlášení rozsudku, kdy v rámci stručně podaného zdůvodnění konstatoval právní stanovisko shodné s právním stanoviskem žalobkyně, tedy, že žalované nevznikl v případě skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu nárok na úhradu daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení předmětu nájmu. Žalobkyně nepovažovala za správnou argumentaci soudu prvního stupně o vázanosti v rozhodování, neboť v tomto soudním řízení není Obvodní soud pro Prahu 1 vázán dílčím právním závěrem senátu 51Co Městského soudu v Praze, jenž byl zaujat v jiném soudním řízení. Zaujatý závěr je v přímém rozporu s vůlí smluvních stran vyjádřenou v obsahu zmíněného smluvního ujednání v kontextu s ostatním obsahem nájemní smlouvy. Žalobkyně při interpretaci čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy vychází primárně z jeho jazykového výkladu, a to jak s odvoláním na judikaturu Nejvyššího soudu, tak s ohledem na skutečnost, že i přes opakované výzvy žalovaná neposkytla žádné další podklady či informace, které by zdůvodňovaly výklad odlišný. Vyjde-li tedy žalobkyně z vlastního textu čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy, obsahuje první věta zmíněného ustanovení ujednání smluvních stran o povinnosti nájemce uhradit pronajímateli náklady vynaložené na technické zhodnocení předmětu nájmu, které byl nájemce povinen podle čl. 8 [číslo] nájemní smlouvy realizovat po dobu trvání nájemní smlouvy na vlastní náklady. Tyto vynaložené náklady neměly být hrazeny v jejich celé vynaložené výši, ale opět podle zmíněné první věty čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy ve výši jejich daňové zůstatkové ceny. Sjednaná doba nájmu uplynula ke dni [datum], kdy tedy došlo k naplnění podmínky pro aplikaci věty třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy. Obsahem tohoto smluvního ujednání pak byla výslovná dohoda smluvních stran o tom, že ke zmíněné vymezené době se výdaje vynaložené nájemcem na technické zhodnocení předmětu nájmu stávají nepeněžním plněním realizovaným ještě nad rámec sjednané povinnosti nájemce k úhradě nájemného. Za toto sjednané naturální plnění rovněž pronajímatel nájemci nic nehradil, neboť se jednalo o sjednané věcné plnění nájemce ve prospěch pronajímatele. Pro případ skončení nájmu uplynutím sjednané doby nájmu pak bylo určeno ve větě třetí čl. 8 [číslo]. nájemní smlouvy jako další naturální plnění ve prospěch pronajímatele provedené