30 C 125/2022-35 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce, požadujíc po žalované zaplacení jistiny ve výši 190 029,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15.9.2021 do zaplacení, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdí, že proti žalobci, jakožto povinnému se vedlo exekučního řízení pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen jako„ exekuční řízení), kde žalovaná figurovala jako oprávněná. 2. Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí bylo potom rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto oprávněné (nyní žalované), uložena povinnost oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi částku 8.470 Kč. Toto usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci dne 10.9.2021. 3. V exekučním řízení byla na povinném [celé jméno žalobce] (nyní žalobci) vymožena částka 13.838 Kč. Z této částky bylo žalované jakožto oprávněné vyplaceno 5.368 Kč a dále byla žalované na základě rozvrhového usnesení Exekutorského úřadu v [obec], jakožto oprávněné, vyplacena částka 184.661,51 Kč. Vzhledem k pravomocnému zastavení exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] zaslal žalobce žalované výzvu k plnění, kde ji vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 190.029,51 Kč. Žalovaná však žalobci do dnešního dne ničeho neuhradila. 4. Žalované byl doručen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j [anonymizováno] [číslo], ze dne 31.5.2022, kterým bylo žalované uloženo, aby žalobci zaplatit částku 190.029,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 190.029,51 Kč od 15.9.2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 40.418 Kč, nebo aby proti předmětnému platebnímu rozkazu podal odpor. 5. Ve včas podaném odporu žalovaná nečiní sporným tvrzení žalobce, že Usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] a že v exekučním řízení byla žalované zaplacená vymožená částka ve výši zažalované jistiny, a žádá žalobu zamítnout z těchto důvodů: zejména pak stále existuje rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], ze dne 25.6.2010, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Podle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, platí:„ Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.“ Rozhodčí nález nebyl nikdy postupem podle zákona o rozhodčím řízení zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na tento pravomocný rozhodčí nález. Rozhodně tak nelze ze zastavení exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek, navíc přiznaný stále platným rozhodčím nálezem. Ostatně exekuční soud ani není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, když konstantní judikatura, která nebyla nikdy zpochybněna, zapovídá věcný přezkum exekučního titulu (viz též rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2675/2007 nebo sp. zn. 30 Cdo 3712/2012); rovněž je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1222/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 103/2008, podle kterého,„ nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku, týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky.“ 6. Žalobce obdržel rozhodčí nález a na rozhodčí nálezu byla vyznačena doložka právní moci. Nic mu nebránilo, aby ve smyslu § 31 ZRŘ podal ve lhůtě podle § 32 odst. 1 ZRŘ žalobu na zrušení rozhodčího nálezu – tam mohl tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný a soud v řízení o zrušení rozhodčího nálezu je příslušný se tímto zabývat. Judikatura se vyvinula tak, že nějakým způsobem toto mohou zkoumat i exekuční soudy; zde ale nejde o exekuční řízení. Pokud žalobce zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. To by zásadně narušilo právní jistotu a legitimní očekávání. Rozhodčí nález nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen. K tomuto postupu slouží ustanovení § 31 a § 35 zákona o rozhodčím řízení. Tato ujednání není možné jen tak ignorovat a pokoušet se„ rušit“ pravomocné rozhodnutí v rámci nalézacího řízení. Bylo pouze na žalobci, aby postup dle § 31 a § 35 zákona o rozhodčím řízení využil. Ten však ničeho neučinil. Rozhodčí nález tu je, je pravomocný a vykonatelný, nebyl zákonem předpokládaným způsobem zrušen, ač to bylo v dispozici právního předchůdce žalobce a ve smyslu § 28 odst. 2 ZRŘ představuje překážku věci rozhodnuté. 7. Zároveň žalovaný uvádí, že vznáší námitku promlčení. V tomto směru nezbývá žalovanému, než připomenout právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat. K tomu žalovaný poukazuje na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.02.2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20, kde Ústavní soud ČR uvádí, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Promlčení je tradičním právním institutem zajišťujícím motivaci oprávněné osoby k učinění příslušných právních kroků. Zákonodárce jím apeluje, aby nároky byly uplatňovány ve lhůtě nepřesahující určitou časovou hranici. Takový přístup je z procesního hlediska nejen praktický, ale je rovněž v souladu s postulátem soukromého práva vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva patří bdělým. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2009, pak je zapotřebí v otázce promlčení postupovat dle zákona č.40/1964 Sb., tedy dle předchozího občanského zákoníku (dále jen„ OZ 1964“). Objektivní promlčecí lhůta tak představuje absolutní limitaci, když určuje okamžik, do kterého může oprávněná osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení u soudu uplatnit svůj nárok bez rizika uplatnění námitky promlčení. Proto tedy i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí tříletá promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Poslední platbu z exekuce vedené proti žalobci obdržel žalovaný dne 8.6.2016, tedy podání žaloby dne 21.4.2022 je opožděné, nárok je promlčen a námitka promlčení je žalovaným důvodně vznesena. 8. Z Usnesení [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] ze dne 11.8.2021 soud zjistil, že tímto usnesením [název soudu] ze dne 11.8.2021, č.j. [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zcela zastaveno toto exekuční řízení vedené na základě usnesení [název soudu] ze dne 28.3.2011, č.j. [číslo jednací], vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí bylo potom rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto oprávněné (nyní žalované), uložena povinnost oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi částku 8.470 Kč. Toto usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací] nabylo právní moci dne 10.9.2021 bodě 17 usnesení exekuční soud konstatuje, že důvodem zastavení exekučního řízení je skutečnost, že rozhodčí nález, podle něhož byla exekuce nařízena, není způsobilým exekučním titulem, když rozhodčí doložka mezi účastníky, byť podnikateli, je neplatná. 9. Ze smlouvy účastníků [číslo] soud zjistil, že dne 1.9.2009 uzavřel žalobce spolu s jeho manželkou Smlouvu o revolvingové půjčce pro potřeby podnikání žalovaného a oprávněný (žalovaná) poskytl žalobci podnikatelský úvěr ve výši 300 024 Kč, kdy se žalobce zavázal splácet žalované poskytnutý úvěr ve 36 splátkách ve výši 8 334 Kč dle splátkového kalendáře a dále žalované zaplatit smluvní odměnu ve výši 150 024 Kč. Na zajištění půjčky vystavil žalobce žalované blankosměnku, kterou jeho manželka avalovala jako směnečný rukojmí tedy na celkový směnečný peníz 476 704 Kč. 10. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že v exekučním řízení byla na povinném [celé jméno žalobce] (nyní žalobci) vymožena částka 13.838 Kč, když z této částky bylo žalované jakožto oprávněné vyplaceno 5.368 Kč a dále byla žalované na základě rozvrhového usnesení Exekutorského úřadu v [obec], jakožto oprávněné, vyplacena částka 184.661,51 Kč. V exekučním řízení byla žalované zaplacená vymožená částka