30 C 189/2016-143 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou je uplatněn nárok na výplatu plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání,kdy žalobce, dle svého žalobního tvrzení, způsobil dne 23.9.2015 poškození nákladního vozidla svého zaměstnavatele, kdy došlo k zadření motoru vlivem skutečnosti, že neprovedl kontrolu stavu oleje před dlouhou jízdou. 2. Žalobce v žalobě tvrdí, že na základě škodní události ze dne 23.9.2015 došlo k poškození nákladního automobilu zaměstnavatele žalobce – [právnická osoba], s. r. o., [IČO], sídlem [adresa]. Škoda byla způsobena žalobcem při výkonu jeho povolání vlivem chybného úsudku žalobce, který učinil při jízdě v souvislosti s plněním svých pracovních úkolů a v jehož důsledku pak došlo k poškození nákladního automobilu. 3. Žalobce neprodleně oznámil danou škodní událost žalované, u které je pro daný případ pojištěn na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne 19.11.2013 - pojištění odpovědnosti za škody z výkonu povolání. Současně zaměstnavatel žalobce žalované oznámil, že neuplatnil nárok na pojistné plnění z havarijního ani jiného pojištění. 4. Pojistné plnění žalobce vyčíslil na částku ve výši 187.858,57 Kč, po odečtení spoluúčasti 10 % tzv.spoluúčasti na částku 169.072,71 Kč, když výše způsobené škody vyplývá z faktur za opravu poškozeného automobilu. 5. Žalovaná však k danému ohlášení škodní události zaslala zamítavé stanovisko a odmítla tak vyplatit žalobcem požadované pojistné plnění. Žalovaná přes mnohé výzvy žalobce a následnou poslední kvalifikovanou předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 16.3.2016 žalobci ničeho neuhradila, a je tak s jistinou ve výši 169.072,71 Kč v prodlení. 6. Žalobce splnil svou povinnost dle § 142a o.s.ř. vyzvat žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, když výzva byla žalované adresována do místa jejího sídla dne 22.3.2016. Žalobce poskytl termín k úhradě žalované do 30.3.2016, úhrada ovšem provedena nebyla. Žalobci tak nezbývá, než se obrátit se svým nárokem na soud. 7. Žalobce dále soudu tvrdil, po té, co byl dle § 118a odst. 1,2 a 3 o.s.ř. vyzván, aby do 30 dnů doplnil tvrzení, jak došel k požadované výši škody, zda svému zaměstnavateli škodu uhradil a v jaké výši pobíral mzdu (neboť jako zaměstnanec odpovídá co do 4,5 násobku svého výdělku), kdy vozidlo od zaměstnavatele převzal, zda měl příkaz k pracovní cestě a aby ke svým tvrzením označil listinné důkazy, že dána a že vůz žalobce od zaměstnavatele převzal k výkonu pracovní cesty do [obec] a dále, že se [právnická osoba], [anonymizováno] uzavřel dohodu o způsobu náhrady škody, dle které se zavázal zaplatit vzniklou škodu do 31.12.2018 v důsledku čehož dosud k zaplacení škody [právnická osoba], [anonymizováno] ze strany žalobce nedošlo. Tato skutečnost však dle názoru žalobce není rozhodující, když jak u jednání soudu doplňoval svá tvrzení, rozhodný je vznik újmy, přičemž újmou na jmění se rozumí faktické snížení majetku jakož i vznik dluhu na straně poškozeného. [právnická osoba] vyzvala žalobce k zaplacení škody dne 16.11.2015. 8. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. Žalobce doložil pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem ze dne 30.6.2015, kde není zaměstnán jako řidič nákladního vozidla, ale jako pomocník ve skladě, proto žalovaná nechápe jak mohl žalobce vykonávat pro zaměstnavatele jinou činnost. 9. Žalovaná odmítla poskytnout plnění prostřednictvím písemného prohlášení žalobce, že neprovedl kontrolu oleje vozidla před dlouhou jízdou, tímto došlo k naplnění výluky ve smyslu Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti občanů, konkrétně části B - Pojištění odpovědnosti za škodu z výkonu povolání - bodu 4, kde je uvedeno odchylně od či. 6 bodu 1 písm. g) Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu VPPOS 2005, že se pojištění za škodu na movitých věcech svěřených nebo užívaných k výkonu práce nevztahuje na škody, pokud k nim došlo kvůli zanedbání předepsané obsluhy a údržby. 10. Dále žalobce neprokazuje, že by požadovanou škodu uhradil. Plnění z pojištění odpovědnosti by však dle znění zákona mělo být hrazeno poškozenému (pokud mu pojištěný škodu nezaplatil). 11. Další nesrovnalostí je skutečnost, že rozsah eventuální povinnosti k náhradě škody je limitován 4,5 násobkem hrubého výdělku. Dle potvrzení zaměstnavatele - mzdové účtárny průměrný výdělek pojištěného činil v rozhodném období částku ve výši 10.200, - Kč hrubého měsíčně, max. výše plnění může být 45.900 Kč, přičemž po odečtení spoluúčasti je nárokována částka téměř cca 170 000 Kč. 12. Dále žalovaná poukázala, že vozidlo zaměstnavatele žalobce mělo osvědčení o technické způsobilosti do 27.10.2012, tudíž k okamžiku škodné události nesplňovalo technickou způsobilost ohledně jeho provozu. 13. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.2.2019, č.j. 30 C 189/2016-72 byla žaloba zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení a státu znalečné.Tento rozsudek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19.11.2019, č.j. 23 Co 329/2019-94 zrušen a věc byla zdejšímu soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. 14. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud předeslal, že soud I. stupně s ohledem na termín uzavření smlouvy případně vycházel z úpravy obsažené v zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném před 1.1.2014 (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“). Soudu I. stupně lze dále přisvědčit v jeho dílčím závěru, že žalobce je při dané formulaci žalobního petitu, kdy vůči žalované jako pojistiteli požaduje jako pojistník z pojištění odpovědnosti za škody z výkonu povolání s limitem pojištění plnění sám pro sebe, aktivně věcně legitimován ve smyslu ust. § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě výlučně v rozsahu, ve kterém sám poškozenému škodu uhradil, navíc pouze (respektive maximálně) v rozsahu a ve výši určené příslušným právním předpisem (44 odst. 1 a 3 zákona o pojistné smlouvě), kterým je v daném případě - s ohledem na obsah žalobních tvrzení – zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k 23.9.2015 (dále jen„ zákoník práce“), kdy mělo dojít k tvrzené škodní události. Podle – v daném směru - příslušného ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (věta první) s tím, že toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek (věta druhá). Na závěru o (omezeném) rozsahu aktivní věcně legitimace žalobce v tomto sporu přitom nemůže ničeho změnit ani tvrzená dohoda žalobce a jeho zaměstnavatele, ve které měl žalobce uznat, že zaměstnavateli při tvrzené škodní události způsobil zaviněným jednáním škodu ve výši 187 858,57 Kč a zavázal se na náhradě škody tuto částku zaplatit nejpozději do 31.12.2018, a to již jen proto, že takové ujednání škůdce a poškozeného nemůže v rozporu se shora zmíněnými kogentními zákonnými ustanoveními zakládat práva a povinnosti ve vztahu k třetí osobě, která žádným způsobem ujednání účastníků dohody nemůže ovlivnit, tedy k pojistiteli. 15. S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci (12.) odůvodnění je nepřípadná odvolací argumentace žalobce vyúsťující v závěr, že„ žádný limit odpovědnosti zaměstnance zákon nestanoví“ ……….žalobcem tvrzená škodná událost by zakládala nároky vyplývající z odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce, když případná škoda z takové události by vznikla při plnění pracovních úkolů žalobce pro jeho zaměstnavatele, a to s ohledem na přítomnost relevantního místního, časového a věcného (účelového vztahu) k plnění pracovních úkolů (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2016, sp. zn. 21 Cdo 1661/2016), respektive s ohledem na to, že„ z hlediska věcného, místního i časového“ by šlo„ objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele“ (viz Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015 s. 1021-1030). 16. Soudu I. stupně lze, jak uvedl odvolací soud, konečně přisvědčit i v tom, že za předpokladu prokazatelného seznámení žalobce s příslušnými zvláštními pojistnými podmínkami, by nárok žalobce nebyl opodstatněným proto, že by byla založena výluka obsažená pod bodem 4. části B takových zvláštních pojistných podmínek, a to minimálně z důvodu toho, že žalobce nezastavil a pokračoval v cestě přes skutečnost, že mu podle jeho vlastního tvrzení kontrolka zahlásila problém a začal i klesat tlak oleje v motoru, čímž by - a to při (samotným žalobcem potvrzené) povědomosti o tom, že by se motor měl okamžitě vypnout – žalobce zanedbal obecně známá pravidla obsluhy motorového vozidla, tedy ve smyslu pojistných podmínek„ předepsanou“ obsluhu. 17. Soud zjistil z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 19.11.2013 že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu – Pojištění majetku a odpovědnosti občanů vč. Pojištění odpovědnosti za škody z výkonu povolání a to