30 C 291/2021-162 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky ve výši 155 000 Kč, jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o odstranění nedovoleně umístěné pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen,,zákon“). 2. Žalobce tvrdí, že je vlastníkem podílu o velikosti ideální 4/5 na pozemku parc. č. st. [číslo], trvalý travní porost o výměře 3494 m2, pozemku parc. č. st. 409, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 140 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 1585 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost o výměře 1658 m2 a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 921 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], Katastrální pracoviště Trutnov, pro [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“). 3. Žalobce se stal spoluvlastníkem nemovitostí dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 27 D 1261/2014-70 ze dne 21. 4. 2015, kdy spoluvlastnický podíl na nemovitostech zdědil po svém otci [celé jméno žalobce], zem. dne 19. 7. 2014, a následně i své matce [celé jméno žalobce], zem. dne 27. 12. 2014. 4. Žalobce, dříve spolu se svými rodiči a bratrem pouze jako uživatel a následně sám jako vlastník nemovitostí v Krkonoších, na nichž se nachází rekreační objekt, užíval k příjezdu ke svým nemovitostem jedinou příjezdovou cestu k těmto účelům sloužící od nepaměti, a to veřejně přístupnou účelovou komunikaci vedoucí z obce Přední Labská mj. přes jeho pozemky parc. [číslo]. 5. V roce 2014 na této příjezdové cestě vybudovali manželé [jméno] a Mgr. [jméno] [příjmení] překážku v podobě navážky zeminy. 6. Dne 27. 1. 2014 rodiče žalobce spolu s dalšími dotčenými vlastníky ([jméno] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno]) podali podnět k příslušnému silničnímu správnímu úřadu, kterým byl Městský úřad Špindlerův Mlýn, aby nařídil nepovolenou pevnou překážku odstranit (dále jen„ řízení o odstranění pevné překážky“). Žalobce se stal spolu se svým bratrem [jméno] [celé jméno žalobce] účastníkem vedeného správního řízení jako procesní nástupce dnem úmrtí svého otce [celé jméno žalobce], tj. dne 19. 7. 2014, následně se stal i procesním nástupcem zemřelé matky [celé jméno žalobce] ke dni 27. 12. 2014. Ačkoli MÚ [obec] již dne 19. 3. 2014 rozhodl o povinnosti manželů [příjmení] odstranit pevnou překážku nedovoleně umístěnou na jejich pozemcích, v následném odvolacím řízení bylo zjištěno, že je nezbytné nejprve na dotčených pozemcích deklarovat existenci VPÚK, která zde od nepaměti fakticky existovala. Za účelem posouzení právní povahy cesty bylo zahájeno řízení o předběžné otázce o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), a hlavní řízení o odstranění pevné překážky bylo do zodpovězení předběžné otázky přerušeno (dále jen„ řízení o právní povaze cesty“). Hlavní řízení o odstranění pevné překážky právní povaze cesty trvalo neúměrně dlouho, když bylo zahájeno na základě podnětu rodičů žalobce z ledna 2014 a doposud nebylo pravomocně skončeno. Správní orgány v rámci tohoto řízení (jakož i v rámci vedlejšího řízení o právní povaze cesty) dlouhodobě, konstantně a vědomě (jak je patrné z obsahu správního spisu) obcházely procesní povinnosti, jež jim ukládá správní řád, nerespektovaly žádné zákonem stanovené lhůty k učinění jednotlivých úkonů ani závazný právní názor nadřízeného správního úřadu. Krajský úřad byl nucen na podnět účastníků řízení či z vlastní iniciativy učinit ve věci celkem sedmkrát opatření proti nečinnosti - prvním věc delegoval z MÚ [obec] na MÚ [obec], třemi dalšími postupně MÚ [obec] přikazoval rozhodnout ve stanovené lhůtě, pátým věc delegoval na MÚ [obec] a dvěma dalšími opět ukládal lhůtu k vydání rozhodnutí. Krajský úřad ve věci celkem osmkrát zrušil a dvakrát změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, namísto aby sám převzal iniciativu a věc atrahoval k dořešení jako správní orgán I. stupně. 7. Žalobce spolu s ostatními účastníky řízení vyjma nespočtu telefonátů, nezbytných podání a drobnějších přípisů a cest podal k příslušným úřadům ve správním řízení ve snaze zabránit dalšímu nesprávnému úřednímu postupu celkem tři stížnosti proti postupu správního orgánu dle § 175 s. ř., šest žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 s. ř., pět odvolání proti správnímu rozhodnutí, dvě urgence výkonu rozhodnutí o předběžném opatření, dvě oznámení o nerespektování povinnosti uložené nadřízeným správním úřadem, jednu žalobu na nečinnost správního orgánu dle § 79 a násl. soudního řádu správního a jeden podnět veřejnému ochránci práv k přešetření postupu správních orgánů v předmětném řízení. Ze závěrečné zprávy ombudsmana plyne zcela jednoznačný závěr o pochybení správních úřadů v předmětném řízení. 8. Žalobce má za to, že na popisovaná správní řízení zcela dopadá Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen„ Stanovisko“), když těmito řízeními bylo dotčeno vlastnické právo žalobce (přístup k nemovitostem v jeho vlastnictví). Neúměrně dlouhé řízení žalobci způsobilo nemajetkovou újmu, jejíž výši vyčísluje v souladu se závěry Stanoviska na částku 155 000 Kč, když k základní částce ve výši 20 000 Kč za rok (pro první dva roky snižuje tuto částku o polovinu) přičítá dalších 50%, když umístěním nedovolené pevné překážky na VPÚK existující od nepaměti došlo k absolutnímu zamezení přístupu motorovými i bezmotorovými vozidly k nemovitosti ve spoluvlastnictví žalobce, vedením náročného správního řízení bylo značně zasaženo rovněž do majetkové sféry žalobkyně a do psychiky žalobce, jenž vede již mnoho let„ boj s větrnými mlýny“, do nějž vstoupil namísto svých rodičů, kteří bohužel i vlivem stresu a psychického vypětí z probíhajícího řízení již v jeho počátcích zesnuli, a zároveň je nucen dopravovat se do své nemovitosti pěšky včetně technického zajištění a zásobování nemovitosti, nehledě na značné riziko spojené s dopravní nedostupností nemovitosti pro složky integrovaného záchranného systému apod., přičemž současně ve věci tvrdí závažné pochybení správních úřadů, které nejenže ve věci nepostupovaly řádně, ale také úmyslně ignorovaly vykonatelná předběžná opatření v průběhu řízení manželům [příjmení] uložená. Samotné řízení o odstranění pevné překážky bylo ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno doručením žádosti účastníků (včetně žalobkyně) o nařízení odstranění nedovolené pevné překážky z účelové komunikace věcně a místně příslušnému MÚ [obec], k němuž došlo dne 27. 1. 2014, a dosud nebylo pravomocně ukončeno, trvá tedy nejméně 8 let a 8 měsíců, pro žalobce v délce přes 8 let. Před podáním žaloby žalobce svůj nárok uplatnila u Ministerstva dopravy spravedlnosti dopisem ze dne 2. 3. 2021 Ministerstvo dopravy nárok žalobkyně odmítlo dopisem ze dne 30. 7. 2021. 9. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zejména nesouhlasí s názorem, že na toto řízení dopadá Stanovisko, neboť předmětem tohoto řízení je ochrana veřejného subjektivního práva (užívání veřejně přístupné cesty), které vzniká při splnění zákonných podmínek předem neurčenému okruhu uživatelů přímo ze zákona. Pokud Stanovisko na posuzovaný případ nedopadá, soud by se měl zabývat jednotlivými průtahy, které ovšem žalobce musí tvrdit, což nečiní. Pokud by soud dospěl k závěru, že na věc lze aplikovat čl. 6 Úmluvy, pak namítá, že předmětem správního řízení byla skutkově složitá věc, žalobce nemá v nemovitosti [adresa] trvalý pobyt, slouží pouze k rekreačním účelům. Žalovaná nesouhlasí s navýšením základní částky na 20 000 Kč za rok ani s dalším navýšením tak, jak je žalobcem požadováno. 10. Vedlejší účastník ad a) [územní celek] [anonymizováno] [příjmení], ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce se měl ve věci především domáhat zřízení práva nezbytné cesty v civilním řízení,znepřístupnění původní cesty vedoucí přes pozemek ve vlastnictví manželů [příjmení] nemělo žádný zásadní vliv na provoz jeho rekreační nemovitosti. Běžným osobním automobilem se po inkriminované cestě nebylo možno dostat ani před rokem 2014 a bylo nutno použít automobil terénního typu. Tento stav platí v zásadě dosud. 11. Vedlejší účastník ad b) [územní celek] ve svém vyjádření k žalobě zásadně namítal, že nebyly splněny judikatorně vymezené podmínky použitelnosti čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“) na délku správního řízení, když deklaratorní rozhodnutí vedlejšího účastníka nemohlo mít vliv na existenci či rozsah vlastnického práva žalobkyně a už vůbec nemohlo její vlastnic