30 C 52/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že byla s žalovanou resp. její právní předchůdkyní v minulosti ve smluvním vztahu, a to na základě Smlouvy o výhradním obchodním zastoupení [číslo] ze dne 1.11.2011 ve znění příslušných dodatků a též na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě [číslo] ze dne 14. 3. 2012, kdy pro právního předchůdce žalované [právnická osoba] vykonávala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Smluvní spolupráce byla mezi shora uvedenými stranami ukončena odstoupením od smlouvy ze strany žalované ze dne 28.2.2013. Za výkon zprostředkovatelské činnosti náleželo žalobkyni plnění v podobě sjednané provize popř. další plnění v podobě odměny nebo tzv. bonusu. 2. Podle schváleného soudního smíru usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16.3.2017, sp. zn. 3 C 435/2015, jehož obsahem byl mimo jiné závazek nynější žalobkyně zaplatit nynější žalované částku v celkové výši 400.000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a dále částku 253.666,20 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že částku uloženou k zaplacení dotčeným soudním smírem uhradila. Podle odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29.7.2019, sp. zn. 63 T 6/2018 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.2.2021 způsobila žalobkyně žalované škodu ve výši 299 902,20 Kč, tedy dle výše označeného smíru uhradila žalované částku o 353 764 Kč vyšší a tuto po žalované z titulu bezdůvodného obohacení žádá zpět. 3. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby. 4. S ohledem na níže uváděné skutečnosti době od 11/2012 do 9/2014 vznikl nynější žalované nárok na vrácení vyplacených provizí, a to v celkové výši 653.666,20 Kč, přičemž nynější žalobkyně byla nynější žalovanou vyzvána k jejich vrácení, a to Dopisy ze dne 10.01.2014 do 20.02.2014. Jelikož nynější žalobkyně na tento nárok nynější žalované ničeho neuhradila bylo z její strany přistoupeno k vymáhání shora vyčísleného nároku před Okresním soudem v Plzni – severu pod č.j. 3C 435/2015. Předmětné řízení bylo mezi účastníky naznačeného soudního sporu pravomocně ukončeno prostřednictvím schváleného soudního smíru jehož obsahem byl mimo jiné závazek nynější žalobkyně zaplatit nynější žalované částku v celkové výši 400.000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru a dále částku 253.666,20 Kč ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně splatných vždy do konce kalendářního měsíce. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že částku uloženou k zaplacení dotčeným soudním smírem uhradila. 5. Žalobkyně byla v rámci řízení vedeným před Krajským soudem v Hradci Králové č.j. 63T6/2018 společně s řízení před Vrchním soudem v Praze č.j. 4 To 41/2019 odsouzena pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, kdy dle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání dvou (2) let. Skutkově výše uvedené soudy jednání nynější žalobkyně trestně právně posoudily tak, že jmenovaná pro sebe získala neoprávněný finanční prospěch v podobě výplaty provizí za sjednaných pojistných smluv, které v minulosti žalobkyně uzavřela s osobami uvedenými v souvisejících pojistných smlouvách týkajících se životního pojištění„ [anonymizováno]“. Nynější žalobkyně při sjednávání těchto pojistných smluv nedodržela povinnosti dané jí zákonem podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a povinnosti vyplývající se smluv uzavřených s právním předchůdcem žalované - [právnická osoba], a povinnosti výhradního pojišťovacího agenta stanovené ve Smlouvě o výhradním obchodním zastoupení [číslo] ze dne 1. 11. 2011, v článku V, bod 1.,7.,8., a ve Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě [číslo] ze dne 1. 3. 2012 v článku VI, bod 2 písm. a,c,s,t), když podpisy pojistníků na pojistných smlouvách získávala pod vědomě falešným příslibem, že pravidelné měsíční pojistné za ně bude hrazeno, a že tyto úhrady zajišťuje vedoucí obchodní skupiny do níž byla zařazena nynější žalobkyně, přičemž byla srozuměna s tím, že pojistníci by jinak o pojištění fakticky neměli zájem a že sami žádné platby pojistného poskytovat pojišťovně nebudou. Z výsledků trestního řízení vedeného před shora uvedenými soudy dále vyplynulo, že se jednalo o několik desítek pojistných smluv. Takto podepsané pojistné smlouvy následně nynější žalobkyně předávala sama nebo prostřednictvím vedoucí obchodní skupiny, do které byla nynější žalobkyně zařazena k zaevidování v [právnická osoba], a zároveň zajistila zaplacení pouze několika prvních plateb pojistného tak, aby pojišťovna vyplatila příslušné provize, a poté již v platbách za pojištěnce nepokračovala, přičemž peněžní prostředky na tyto úhrady plateb pojistného čerpala v podstatné části právě z dříve vyplacených provizí, tedy fakticky z finančních prostředků samotné pojišťovny. 6. Žalobkyně z výsledků shora označeného trestního řízení vyvozuje, že jí vznikl vůči žalované nárok na vyplacení částky ve výši 353 764 Kč, když soudy rozhodující ve výše uvedené trestní soudy rozhodly názoru žalobkyně o výši škody, kterou žalobkyně s odkazem na výše popsaný skutkový stav žalované způsobila je pouze ve výši 299 902 Kč. Pokud dle tvrzení žalobkyně tato uhradila žalované částku 653 366,20 Kč, pak se žalovaná dle názoru žalobkyně bezdůvodně obohatila do výše rozdílu částky uhrazené žalobkyní a částky stanovené soudem ve výši 299 902,20 Kč, která byla tedy dle názoru žalobkyně žalované uhrazena z její strany nad rámec její povinnosti nahradit žalované související škodu. Žalovaná s takto tvrzeným nárokem na náhradu škody nesouhlasí, kdy k tomuto nesouhlasnému tvrzení přednáší následující argumenty. Žalovaná již v rámci předžalobních jednání s právním zástupcem žalobce zdůraznila, že z výsledků shora naznačeného trestního řízení, jsou dle platné právní úpravy i konstantní judikatury závazné dvě skutečnosti, které se týkají osoby žalobkyně, a to předně skutečnost, že se stal trestný čin specifikovaný v rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 4 To 41/2019 ze dne 18.2.2021 a jednak to, že ho spáchala osoba v rozsudku uvedená tedy žalobkyně.Žalovaná dále uvádí, že Občanský soudní řád jmenovitě ust. §135 tohoto zákona stanoví pravidlo závaznosti rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci zcela jasně. Podle výslovného znění tohoto ustanovení je civilní soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek (případně jiný správní delikt), a kdo je spáchal. Vedle toho jsou soudy vázány pouze rozhodnutími o osobním stavu (například o omezení svéprávnosti apod.). 7. Žalovaná tedy uzavírá, že nadepsaný soud v případě odsuzujícího rozsudku ve shora označené trestní věci, která se týkala protiprávního skutku žalobkyně není vázán celým rozhodnutím soudu, ale pouze shora žalovanou akcentovanou částí. Pokud tedy trestní soud dospěl v souvisejícím řízení k závěru, že žalobkyně způsobila škodu v určité výši a proto naplnila tzv. kvalifikovanou skutkovou podstatu určitého trestného činu, může civilní soud v následném řízení o náhradě škody dojít k závěru, že vznikla škoda v úplně jiné výši, když jak je žalovanou shora zdůrazňováno. Jak žalovaná shora uvádí civilní soud je totiž vázán pouze tím, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoliv již rozhodnutím o výši škody. 8. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu Plzeň – sever č.j. 3 C 435/2015 z něhož zjistil, že [právnická osoba] podala proti žalobkyni (jakožto žalované) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s tvrzením, že mezi účastnicemi byla dne 1.11.2011 uzavřena smlouva o výhradním obchodním zastoupení č- [číslo] a dále dne 14.3.2012 smlouva o obchodním zastoupení a o pomoci při správě a vzájemná spolupráce byla ukončena žalobkyní ([právnická osoba] odstoupením od smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě a vzájemná spolupráce ze dne 25.2.2013 a po podání odporu žalobkyní (jakožto žalovanou) žalobkyně [právnická osoba] doplnila žalobu na č.l. 27 an., tak, že dle dále specifikovaných pojistných smluv [celé jméno žalobkyně] nevznikly nároky na provize, které jí [právnická osoba] vyplatila a to jednak z důvodu neplatnosti pojistných smluv, které, jak [právnická osoba] zjistila, klienti (pojištění) nepodepsali a nebo je ještě v prvém roku pojištění vypověděli, tudíž [celé jméno žalobkyně] též nárok na provizi, již jí byl vyplacen, nevznikl. [celé jméno žalobkyně], dle tvrzení [právnická osoba] vykonávala zprostředkovatelskou činnost samostatně dle smluv v žalobě označených a za její činnost jí [právnická osoba] vyplatila provize, které je [celé jméno žalobkyně] povinna [obec] pojišťovně vrátit ve výši částky 653 666,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21.2.2014. 9. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 4.4.2017, č.j. 3 C 435/2015-72 b