77 C 208/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 810 Kč (6 x 135 Kč představujících dluh na koncesionářských poplatcích splatných v období od září roku 2021 do února roku 2022), částku 63 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky v souvislosti s vyzýváním žalovaného k zaplacení) a úroku z prodlení (z jednotlivých dílčích dluhů žalovaného po 135 Kč, vždy od 16. dne v příslušném měsíci. do dne [datum]). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence, nesplnil však svou zákonnou povinnost a i přes výzvu žalobkyně nezaplatil koncesionářské poplatky za shora vymezení období. Žalovaný své dluhy nesplnil, ač byl o zaplacení i písemně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup (ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, „o. s. ř.“). 4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný je podle potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků - výpis z evidence České pošty evidovaným poplatníkem televizního poplatku od ledna roku 2007. Ke dni [datum] žalobkyně evidovala nedoplatky žalovaného na televizních poplatcích splatných měsíčně za období od září roku 2021 do února roku 2022 po 135 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný za uvedené období zaplatil jednotlivé televizní poplatky v souhrnné výši 810 Kč, přitom byl o zaplacení upomenut výzvou ze dne [datum]. 5. Podle ust. § 2 odst. 2 (věta první) zák. č. 348/2005 Sb., televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání, je-li šířeno prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos rozhlasového nebo televizního vysílání, družic nebo kabelových systémů. Podle ust. § 3 odst. 1 (věta první) zák. č. 348/2005 Sb., poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Podle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zák. č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Soud dospěl k závěru o důvodnosti žaloby. Žalovaného coby (přihlášeného) poplatníka televizních poplatků stíhala zákonná povinnost platit žalobkyni televizní poplatky, avšak žalovaný tuto svoji povinnost v rozhodném období nesplnil. Důvodným soud shledal i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, když žalovaný se v jednotlivých měsících, v nichž nastala splatnost jednotlivých televizních poplatků, ocitl v prodlení se splněním svých dílčích peněžitých dluhů (ust. § 1968, 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „o. z.“). Výši úroku je třeba určit podle pravidla vyplývajícího z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a bylo třeba respektovat faktické omezení žalobního požadavku v souvislosti s žalobkyní provedenou kapitalizací úroku toliko ke dni [datum]. Soud žalobkyni přisoudil i náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 63 Kč, coby příslušenství pohledávky (ust. § 513 o. z.), a to s ohledem na to, že žalovaný byl jménem (tehdy právně nezastoupené) žalobkyně o zaplacení upomenut. Ač žalovaného nemůže zavazovat ujednání mezi žalobkyní a třetí osobou o výši úplaty za služby poskytnuté žalobkyni v souvislosti s upomínáním žalovaného, nemohlo zůstat soudem přehlédnuto, že žalobkyni by svědčilo právo na přisouzení paušální náhrady hotových výdajů za předžalobní upomenutí, a to ve výši převyšující nárokovaných 63 Kč (ust. §§ 1, 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalovanému byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalobkyni její náklady řízení. Ty jsou tvořeny: 1/ odměnou zástupce žalobkyně ve výši 200 Kč za každý jeden úkon právní služby (ust. § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 400 Kč za převzetí věci a za podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.); 2/ náhradou hotových výdajů ve výši 100 Kč ke každému jednomu účelně provedenému úkonu právní služby (ust. § 14 b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 200 Kč; 3/ zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Položky pod body 1/ a 2/ se navyšují o zákonnou sazbu DPH (21 %). Náhrada nákladů řízení činí po součtu jednotlivých jejích položek celkem 1.126 Kč. 8. Uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtách, které byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.