14 C 1/2022-105 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení z titulu neoprávněného užívání pozemku ve vlastnictví žalobce za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, .2. Žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , orná půda, o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsaného na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , hodnota, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, (dále též „předmětný pozemek“, nebo „pozemek“), jenž se nachází v přírodním parku , adresa, (dále též „park“ nebo „lesopark“), jenž byl budován již od 60. let minulého století bez souhlasu vlastníků dotčených pozemků. Vyhláškou č. 8/90 Sb. Národního výboru hlavního města Prahy (dále též „vyhláška NVP“) byl park vyhlášen pod názvem , adresa, . Vyhlášku následně nahradilo nařízení č. 10/2014 Sb. hl. m. Prahy (dále též „nařízení HMP“), podle jehož § 2 byl zřízen přírodní park , adresa, . Z přílohy č. , hodnota, části C nařízení HMP je zřejmé, že předmětný pozemek se v celé výměře nachází na území parku.3. Bez souhlasu vlastníka byly na předmětném pozemku vybudovány asfaltové cesty, provedeny parkové úpravy, umístěn altán a lavičky a vlastníku bylo zakázáno předmětný pozemek oplotit a odstranit uvedené stavby, jež vybudoval žalovaný. Předmětný pozemek je denně využíván obyvateli hlavního města a dalšími turisty k rekreaci a žalobci je fakticky znemožněno jakékoli nakládání s předmětným pozemkem a realizace jeho vlastnických práv v plném rozsahu.4. Pozemek žalobce je veřejným prostranstvím. Vlastník pozemku, který je užíván veřejně, je povinen strpět toto užívání, avšak za náhradu ve formě bezdůvodného obohacení. Žalovaný do dnešního dne s žalobcem neuzavřel smlouvu, která by jej opravňovala k užívání pozemku. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje.5. Požadované bezdůvodné obohacení žalobce vyčíslil na podkladě znaleckého posudku znalecké společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., který se zabýval určením obvyklého nájemného za předmětný pozemek. Dle tohoto znaleckého posudku cena obvyklého nájemného za předmětný pozemek činila v období let , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, částku , částka, /m2/rok. Žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, , tedy za 36 měsíců. Přepočtené měsíční nájemné činí , částka, /m2/měsíc. Výměra pozemku je 15 051 m2. Žalobce tedy celkově požaduje bezdůvodné obohacení ve výši , částka, .6. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k tomu, aby jeho nárok uspokojil do , datum, . Žalovaný na výzvu nereagoval.7. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci uhradit částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení a že žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, konstatoval, že nárok v celém rozsahu neuznává. Žalovaný předmětný pozemek nijak nevyužívá ani v jeho užívání žalobci nebrání. Žalobci nic nebrání změnit stav jeho pozemku. I přes předešlá soudní rozhodnutí týkající se stejných účastníků je žalovaný přesvědčen, že žaloba by měla být zamítnuta. Akcentuje, že každý spor je nutno řešit individuálně. Žalovaný jako samosprávný subjekt vznikl až v roce 1990, v 60. letech, kdy mělo dojít k vybudování parku, tedy neexistoval. Pokud žalobci vznikla křivda v době nesvobody, nelze tuto nyní napravovat prostřednictvím žalob na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl proto názoru, že žalobu je nutno zamítnout. Odkázal pak i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .9. Žalobce v podání ze dne , datum, uvedl, že není podstatné, zda došlo k začlenění předmětného pozemku do parku žalovaným, či jeho právním předchůdcem, nýbrž to, že předmětný pozemek byl v rozhodné době užíván jako veřejné prostranství, a to bez právního důvodu. Žalobce pak s odkazy na předešlá řízení týkající se změny funkčního určení pozemku dodal, že žalovaný se již od 90. let minulého století snaží o bezplatné užívání daného pozemku za pomoci jeho označení za pozemek plnící funkci lesa. Žalobce odkázal na to, že judikatura opakovaně jeho nárok uznala za oprávněný. Bylo by v rozporu s elementárními zásadami spravedlnosti, aby žalovaný těžil z protiprávního stavu, který vyvolal. Výše bezdůvodného obohacení je dle žalobce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, dle které se výše bezdůvodného obohacení získaného užíváním cizí nemovité věci určuje peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitých věcí.10. Žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, doplnil svoji obranu tvrzením, že v části, ve které se nenachází cesta, může žalobce pozemek nadále užívat. Žalovaný ani veřejnost daný pozemek v části mimo cestu nevyužívá. Žalovaný předložil geometrický plán, kterým byla cesta oddělena od zbytku pozemku. To, že pozemek se nachází na území parku, neznamená, že by tento byl veřejným prostranstvím, kteréžto by žalobce nemohl využívat. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na to, že na území parku se nacházejí obytné domy. Dodal, že zařazení pozemku do území parku nemůže založit právo na bezdůvodné obohacení, nýbrž případně jen nárok žalobce na finanční náhradu podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Žalovaný dovodil, že pokud by žalobce pozemek využíval jako ornou půdu, tj. tento zoral (jako vlastníci sousedních pozemků), bylo by jeho užívání veřejností vyloučeno. Z platného územního plánu pak má plynout, že pozemek je lesem, nikoliv ornou půdou. Dle lesního zákona přitom žádná náhrada s užíváním pozemků plnících funkci lesa nevniká. Žalovaný se pak vyjádřil i ke znaleckému posudku předloženému žalobcem. Tento dle jeho názoru není přezkoumatelný, neboť vychází pouze z podkladů předložených žalobcem. Znalec se nadto vyjadřuje k otázce, zda je pozemek veřejným prostranstvím, což je však otázka právní. Znalec dle žalovaného nevysvětlit, proč by pozemek měl být využitelný pouze k rekreačním účelům, a ne jako orná půda či les. Žalovaný znalci vytýká i to, že převzal toliko cenu z věstníku Ministerstva financí. Znalec měl určit cenu obvyklou, nikoliv cenu dle výměru. Znalec navíc nevysvětlil, proč dospěl k maximální ceně dle výměru. Žalovaný si proto nechal zpracovat vlastní znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Dle tohoto obvyklý nájem odděleného pozemku, na kterém se nachází cesta, odpovídá za dané období , částka, .11. V podání ze dne , datum, žalobce v reakci na podání žalovaného odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , který má vyvracet to, že by mělo být zásadní, kterou část pozemku veřejnost užívá, a kterou nikoliv. Zásadní je, že celý pozemek byl začleněn do parku. K odkazu žalovaného na zákon o ochraně přírody a krajiny žalobce podotkl, že tento zákon se týká veřejnoprávní roviny věci, nárok na vydání bezdůvodného obohacení je ovšem nárokem soukromoprávním. Žalobce ve vztahu k tvrzením o možnosti zorání pozemku zopakoval, že zásadní je to, že pozemek je součástí parku. Žalobce v tomto ohledu odkázal na § 15 nařízení HMP. Dodal, že pro určení, zda je pozemek veřejným prostranstvím, či nikoliv, není rozhodné, zda jde o ornou půdu, či zda se jedná o jiný druh pozemku. K tvrzením žalovaného ohledně toho, že pozemek má být lesem, žalobce zopakoval, že o začlenění daného pozemku do lesních pozemků za účelem jeho bezplatného užívání, se neúspěšně pokusil sám žalovaný. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by jím předložený znalecký posudek měl být nepřezkoumatelný. Znalec nevycházel pouze z podkladů poskytnutých mu žalobcem. Pro své odborné závěry znalec využil i porovnávací metodu. Dle žalobce je to naopak posudek žalovaného, který je nepřezkoumatelný, když tento vychází z geometrického plánu v situaci, kdy žalobce nedal souhlas s rozdělením pozemku. Posudek tak byl zpracován k neexistující části pozemku.12. Podáním ze dne , datum, žalovaný navrhl, aby soud řízení přerušil, a to do doby, než příslušný správní orgán skončí zahájené přestupkové řízení týkající se toho, zda se žalobce dopustil přestupku podle § 20 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o ZPF“). Podle uvedeného ustanovení se vlastník, nebo jiná fyzická osoba, která je oprávněna zemědělskou půdu užívat, se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 3 odst. 4 neužívá nebo neudržuje zemědělskou půdu v souladu s charakteristikou druhu pozemku. Žalovaný uvedl, že jeho procesní obrana spočívá mj. v tom, že žalobce svůj pozemek může využívat bez omezení; jedná se o ornou půdu a žalobci nic nebrání tuto jako takovou využívat. V přestupkovém řízení je tedy řeše