21 C 73/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 52 080 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdí, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byl u žalované zaměstnán na pozici řidič se sjednanou hrubou mzdou ve výši 16 200 Kč měsíčně. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou byl ukončen dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni [datum]. Nad rámec mzdy byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda, dle které žalobci náležela odměna ve výši 5 Kč za každý ujetý kilometr, kdy od celkové výše této odměny byla vždy odečtena hrubá měsíční mzda žalobce. Za měsíc červenec 2022 žalobce ujel celkem 7 352 km a za období od [datum] do [datum] celkem 2 064 km. Po vynásobení množství ujetých kilometrů částkou odměny za kilometr a po následném odečtení dlužné mzdy žalobci vznikl nárok na úhradu odměny celkem ve výši 27 358 Kč (20 560 Kč za červenec 2022 a 6 798 Kč za srpen 2022). Dále žalobci při výkonu práce vznikly náklady ve formě úhrady palivových hmot za užití žalobcova osobního auta při cestě za účelem plnění pracovních úkolů, a z důvodu prostojů v Německu nemohl žalobci vzniknout nárok na odměnu za ujeté kilometry, jelikož celý den čekal na vykládku. Za oba tyto případy žalobce jeho náklady a nezískané odměny vyčíslil částkou 5 000 Kč. Žalovaná žalobci neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že s žalobním návrhem nesouhlasí a neuznává ho s odůvodněním, že mzda za měsíc červenec 2022 a srpen 2022 byla žalobci uhrazena v hotovosti. K odměně za ujeté kilometry uvedla, že se jedná o nenárokovou složku mzdy, a nesouhlasila se samotným počtem ujetých kilometrů. Dále uvedla, že důvodem ukončení pracovního poměru s žalobcem byla zejména pracovní morálka žalobce, když opakovaně porušil interní směrnice žalované, několikrát včas nenastoupil do zaměstnání dle předem stanoveného časového harmonogramu, kdy žalovaná též eviduje majetkovou škodu vůči žalobci. 3. Pracovní smlouvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici řidič na dobu neurčitou. Hrubá mzda byla sjednána ve výši 16 200 Kč měsíčně se splatností do 15. dne následujícího měsíce. 4. Výplatní páskou za měsíc březen 2022, duben 2022 a květen 2022 má soud za prokázané, že hrubá mzda žalobce za měsíc květen 2022 a duben 2022 byla ve výši 16 200 Kč a za měsíc březen 2022 ve výši 7 043 Kč. 5. Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce a žalovaná uzavřeli dohodou o rozvázání pracovního poměru, na základě které pracovní poměr žalobce u žalované, vzniklý pracovní smlouvou ze dne [datum], skončil dnem [datum]. 6. Přehledem použitých vozidel za období od [datum] do [datum] na jméno řidiče [celé jméno žalobce] má soud za prokázané, jaké pracovní cesty v daném období žalobce realizoval. 7. Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladů o doručení má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 52 080 Kč. 8. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují zjištěný skutkový stav. S ohledem na podání žalované ze dne [datum] (viz. čl. 9) má soud za shodné tvrzení účastníků ohledně uzavření dohody ohledně odměny ve výši 5 Kč za každý ujetý kilometr, kdy od celkové výše této odměny byla vždy odečtena hrubá měsíční mzda žalobce, přičemž toto ujednání (toliko) rozdílně od žalované právně posoudil (viz níže). 9. Soud proto učinil tento závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici řidič na dobu neurčitou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] s hrubou měsíční mzdou ve výši 16 200 Kč měsíčně se splatností do 15. dne následujícího měsíce, dále byla sjednána odměna ve výši 5 Kč za každý ujetý kilometr, kdy od celkové výše této odměny byla vždy odečtena hrubá měsíční mzda žalobce. Za měsíce březen 2022, duben 2022 a květen 2022 činila hrubá mzda žalobce 7 043 Kč resp. 16 200 Kč a 16 200 Kč. Pracovní poměr skočil dohodu ke dni [datum]. Žalobce v období od [datum] do [datum] realizoval celkem 7 352 km a za období od [datum] do [datum] celkem 2 064 km. 11. Předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladů o doručení má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 52 080 Kč. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: 13. Žalobci vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dle § 33 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) dnem [datum] dle § 36 zákoníku práce pracovní poměr u žalované. Dohodu o skončení pracovního poměru posoudil soud jako platné právní jednání dle § 49 odst. 1 zákoníku práce, na základě něhož pracovní poměr žalobce skončil ke dni [datum]. 14. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 15. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou závislou práci na základě pracovní smlouvy, náležela mu ode dne nástupu do práce, tedy od [datum] do skončení pracovního poměru, tedy do [datum] mzda. Pokud v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že mzda za měsíc červenec 2022 a srpen 2022 byla žalobci vyplacena v hotovosti, přiznal žalobci právo na zaplacení této dlužné mzdy, která činí částku 19 722 Kč, 16 200 Kč za měsíc červenec 2022 a 3 522 Kč za měsíc srpen 2022, soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost odůvodnění tohoto závěru soud uvádí, že tvrzení žalované, obsažené v podání ze dne [datum], bylo velmi obecné, když nebylo zejména uvedeno, kdy měla být mzda žalobci zaplacena, a nebyly ani označeny důkazy k prokázání tohoto tvrzení, a tím, že se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy k jednání soudu nedostavila, a bylo tak jednáno v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti, nemohlo se jí dostat poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.. 16. Dále soud posuzoval nárok žalobce na sjednanou odměnu ve výši 5 Kč za každý ujetý kilometr, kdy od celkové výše této odměny byla vždy odečtena hrubá měsíční mzda žalobce. 17. Nejprve soud zcela jednoznačně uzavřel, že v souzené věci takto sjednaná, definovaná, odměna měla povahu odměny za vykonanou práci v konkrétních měsících, a v tomto kontextu se zabýval otázkou, zda v daném případě má tato odměna povahu tzv. nárokové složky mzdy, nebo zda se jedná o tzv. fakultativní (nenárokovou) složku mzdy. Přitom se řídil následujícími úvahami, které vycházejí též ze závěrů učiněných vyššími soudy ČR, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 810/2010. 18. Tak je třeba, podle ustálené judikatury soudů, důsledně rozlišovat nárokové a nenárokové složky mzdy. Zatímco tzv. nároková složka mzdy představuje mzdový nárok, který je zaměstnavatel povinen uspokojit, jestliže zaměstnanec splní stanovené předpoklady a podmínky, pro tzv. nenárokovou složku mzdy je naopak charakteristické, že bez vydání rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání má povahu pouze fakultativního plnění, jestliže však zaměstnavatel rozhodne o jejím přiznání (zda a kdy takové rozhodnutí učiní, závisí jen na úvaze zaměstnavatele), je povinen tuto složku mzdy zaměstnanci poskytovat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 537/2004). 19. S ohledem na způsob, jakým má dojít ke stanovení, tj. výpočtu, výše odměny, soud z materiálního hlediska ohledně povahy odměny v souzené věci uzavřel, že tato v době její výplaty měla povahu odměny nárokové bez ohledu na argumentaci žalované, jako zaměstnavatele, obsaženém ve vyjádření k žalobě. Pokud žalobce soudu prokázal, jaký konkrétní počet kilometrů za dané období ujel, tak nemohla nastat žádná pochybnost o tom, že žalobce splnil všechny předpoklady a podmínky stanovené v ujednání mezi žalobcem a žalovanou pro přiznání uvedené odměny, a tím fakticky došlo ke vzniku nároku na vyplacení odměny jako nárokové složky mzdy. S argumentací žalované ohledně povahy nenárokové složky mzdy se soud nemohl spokojit, s ohledem na odůvodnění právě uvedené. 20. Shrnuto, po právním posouzení zjištěného skutkového stavu v projednávané věci má soud za to, že žalobci jako zaměstnanci náležela výkonová odměna za měsíc červenec 2022, kdy z doložených listin vyplývá, že žalobce dosáhl požadovaného počtu kilometrů, a tak bylo žalobě v této části výrokem II. co do částky 20 560 Kč vyhověno. Pokud podmínky pro vyplacení odměny, tak jak byly mezi účastníky sjednány, splněny v měsíci srpnu 2022 nebyly, s ohledem na počet ujetých kilometrů, byla žaloba co do částky 6 798 Kč výrokem III. zamítnuta. Pro úplnost odůvodnění soud uvádí, že se neztotožnil s argumentací žalobce, že by se výsledná částka měla za měsíc srpen 2022 vypočítat poměrně. 21. Žaloba byla výrokem IV. zamítnuta i v části týkající se nároku žalobce ve výši 5 000 Kč, když již z tvrzení žalobce je zřejmé, že tento nárok nelze opřít o hmotné právo v pracovněprávních