35 C 70/2019-214 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Předmětem řízení je nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měli žalobci - zprvu a/ Ing. [celé jméno žalobce] (dále„ původní žalobce a/“), b/ [celé jméno žalobkyně] (dále„ původní žalobkyně b/“), c/ [celé jméno žalobce] (dále„ původní žalobce c/“) a posléze a/ [celé jméno žalobkyně], b/ [celé jméno žalobce] - utrpět v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém správním řízení ve věci odstranění stavby, resp. dodatečného povolení stavby-stavební úpravy komunikace na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (dále„ předmětná stavba“). 2. Žaloba je založena na tvrzení, že správní řízení ve věci odstranění předmětné stavby, resp. dodatečného povolení předmětné stavby (dále„ posuzované řízení“) bylo zahájeno dne 26. 11. 2004 u Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm (dále též„ Městský úřad“) na základě návrhu původních žalobců a/ a b/ na odstranění předmětné stavby, dne 7. 11. 2018 v něm vydáno poslední rozhodnutí Krajským úřadem Zlínského kraje (dále jen„ Krajský úřad“) a dosud nebylo skončeno, neboť za jeho konec je třeba podle žalobců považovat samotné odstranění předmětné stavby, přičemž poslední rozhodnutí Krajského úřadu bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2019, č. j. 64 A 43/2018-38, zrušeno a věc byla vrácena Krajskému úřadu k dalšímu řízení. Hlavním motivem žalobců jako účastníků posuzovaného řízení bylo to, aby zůstal zachován průchod, přístup a příjezd na jejich pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce] (dále„ předmětné pozemky“), neboť dříve k tomu užívali pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (ve vlastnictví [územní celek]), což bylo předmětnou stavbou narušeno. V posuzovaném řízení došlo k průtahům výlučně zaviněným Městským úřadem a Krajským úřadem (dále„ správní orgány“), avšak žalobci k průtahům nijak nepřispěli. Předmět posuzovaného řízení je z hlediska složitosti banální, avšak pro žalobce velice významný, jelikož ovlivňuje výrazně jejich možnost předmětné pozemky nerušeně užívat a nakládat s nimi. Délka trvání posuzovaného řízení byla pro žalobce velice psychicky i finančně náročná a stresující, neboť se v něm správními orgány vydávaná rozhodnutí často diametrálně lišila či vykazovala řadu vad a žalobci tak byli drženi v nejistotě ohledně výsledku. 3. Původní žalobce a/ požadoval částku 180 700 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou v době od 26. 11. 2004 (od data, který považoval za okamžik zahájení posuzovaného řízení) do 25. 6. 2018. Původní žalobkyně b/ požadovala částku 180 700 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou v době od 26. 11. 2004 (od data, který považoval za okamžik zahájení posuzovaného řízení) do 25. 6. 2018. Původní žalobce c/ požadoval částku 92 287,50 Kč za nemajetkovou újmu utrpěnou v době od 1. 5. 2012 (tj. od data, který považoval za okamžik vstupu do posuzovaného řízení, kdy na základě darovací smlouvy ze dne 18. 4. 2012 nabyl od původních žalobců a/ a b/ jednu třetinu ideálního spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích) do 25. 6. 2018. 4. Žaloba o zaplacení částky 469 687,50 Kč s příslušenstvím byla u soudu podána dne 5. 2. 2019. 5. V průběhu řízení původní žalobce a/ zemřel a na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2022, č. j. 28 Co 310/2022-160, se stali jeho procesními nástupci [celé jméno žalobkyně] (dále„ žalobkyně a/“) s nárokem na zaplacení částky 283 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 12. 2018 do zaplacení a [celé jméno žalobce] (dále„ žalobce b/“) s nárokem na zaplacení částky 186 637,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 12. 2018 do zaplacení. 6. Žalovaná - jejímž jménem zprvu jednalo Ministerstvo dopravy a posléze Ministerstvo financí - nárok žalobců neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 344/2014, vyjádřila pochybnost, zda na posuzované řízení dopadá ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních a svobod (dále„ Úmluva“) a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále„ Stanovisko“). S poukazem na to, že se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného jak před správními orgány, tak před správními soudy, k jehož uplatnění došlo před 1. 4. 2020, kdy se stal účinným zákon č. 118/2020 Sb., jímž byla provedena novela zákona č. 82/1998 Sb., nastolila otázku, která organizační složka je v této věci příslušná jednat za stát. Prezentovala názor, že z hlediska délky třeba považovat posuzované řízení za jeden celek a požadované zadostiučinění z důvodu porušení práva na přiměřenou délku za jediný nárok. Nesouhlasila s datací počátku nárokovaného období. Považovala za rozumné, aby i v případě žalobce b/ při výpočtu základní částky zadostiučinění byly první dva roky předmětného řízení ohodnoceny poloviční částkou. Vyjádřila názor, že základní částku zadostiučinění je třeba modifikovat, a to z důvodu skutkově složité věci o 40 %, s ohledem na snížený význam o 20 % a z důvodu sdílené újmy o 25 %. S ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2780/2015 argumentovala též tím, že řízení, v němž je rozhodováno o tom, zda řízení bude obnoveno či nikoli, nelze zahrnout pod čl. 6 Úmluvy, neboť v době rozhodování o obnově řízení již účastník původního řízení nemůže být v nejistotě ohledně jeho výsledku. Poukázala rovněž za to, že původní žalobci byli účastníky posuzovaného řízení jako spoluvlastníci pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který sousedí pouze okrajově s pozemky, na nichž se nachází předmětná stavba, a jelikož jde o lesní pozemek, na straně žalobců nemohla být pociťována újma srovnatelná například s újmou pociťovanou vlastníky pozemků užívaných k trvalému bydlení. Zmínila se též o obdobném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 2/2019, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 40 C 2/2019-133, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2020, č. j. 72 Co 173/2020-171. 7. Mezi účastníky má soud za nesporné následující skutečnosti. 8. Nárok na náhradu nemajetkové újmy byl žalobci uplatněn u žalované dopisem ze dne 27. 6. 2018, na který žalovaná reagovala dopisem ze dne 9. 7. 2018, v němž potvrdila doručení jejich dopisu dnem 28. 6. 2018 a uvedla, že nebude-li jim vyhověno do 6 měsíců, mají právo vznesený nárok uplatnit ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v občanském soudním řízení. 9. Posuzované řízení probíhá jak před správními orgány (Městský úřad, Krajský úřad), tak před správními soudy (Krajský soud v Ostravě, Nejvyšší správní soud), přičemž dosud skončeno nebylo. 10. Soud je toho názoru, že pro posouzení otázky organizační složky státu příslušné jednat za stát v tomto případě je rozhodující právní úprava zákona č. 82/1998 Sb. platná do 31. 3. 2020 (přechodné ustanovení čl. III. zákona č. 118/2020 Sb. kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb. a zákon č. 82/1998 Sb.), přičemž jsou významná následující ustanovení. 11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále„ úřad“). 12. Podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je úřadem podle odst. 1 a/ Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b/ příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu. 13. Podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. 14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014„ za stát může před soudem jednat v téže věci (tj. ve věci týkající se jednoho nároku) jen jedna jeho organizační složka“ a„ v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i soudy (§ 13 odst. 1 věta třetí zák. č. 82/1998 Sb.), je úřadem příslušným jednat jménem státu ve smy