35 C 90/2021-54 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 3. 2021 (po částečném zpětvzetí ze dne 21. 12. 2021) domáhá vůči žalované (státu) nároku na zaplacení částky 21 920,40 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalobkyně měla újmu utrpět v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeného finančním arbitrem (dále jen„ arbitr“) pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ve věci určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo]„ [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení]“ uzavřené dne 25. 7. 2013 (dále jen„ předmětná smlouva“) s Českou pojišťovnou, a. s (dále jen„ instituce“) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 502 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, které probíhalo od 10. 11. 2016, kdy podala návrh na zahájení řízení, do 17. 4. 2020, kdy arbitr rozhodl o námitkách podaných proti nálezu (dále jen„ posuzované řízení“), tedy více než 41 měsíců. Podle žalobkyně bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, což představuje nesprávný úřední postup a žalovaná odpovídá za újmu, která jí byla způsobena tím, že se na ocitla ve stavu nejistoty o jeho výsledku. V posuzovaném řízení bylo rozhodnuto nálezem arbitra ze dne 12. 9. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále též„ nález“), proti němuž žalobkyně i instituce podaly námitky, které byly arbitrem zamítnuty rozhodnutím ze dne 17. 4. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále též„ rozhodnutí o námitkách“), čímž bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Proti rozhodnutím arbitra v posuzovaném řízení podala žalobkyně žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), o níž je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 71/2020. Arbitr podle žalobkyně nepostupoval v souladu se zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen„ zákon č. 229/2002 Sb.“), který v ustanovení § 15 odst. 1 stanoví arbitrovi pro rozhodnutí ve věci samé lhůtu 90 dnů. Tato lhůta podle žalobkyně počala běžet dnem následujícím po dni podání návrhu, tedy 11. 11. 2016, přičemž arbitr vydal nález až 12. 9. 2019. Stejně tak nebyla podle žalobkyně přiměřená délka řízení o námitkách, když k rozhodnutí o námitkách stanoví ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitrovi lhůtu 30 dnů. Námitky byly arbitrovi doručeny 25. 9. 2019, rozhodnout o nich měl tedy nejpozději 25. 10. 2019, avšak tak učinil až 17. 4. 2020. Jelikož žalobkyně považovala postup arbitra za nesprávný, vyzvala žalovanou dopisem ze dne 11. 9. 2020, doručeným 14. 9. 2020, ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná v dopise ze dne 8. 3. 2021 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznala žalobkyni kompenzaci v částce 14 613,60 Kč, která byla uhrazena 8. 3. 2021. Žalobkyně s touto kompenzací nesouhlasí s tím, že předmětem posuzovaného řízení byla částka 64 034 Kč s příslušenstvím, kterou nelze považovat za zanedbatelnou, že snížení kompenzace nemůže být odůvodněno složitostí případu, jelikož arbitr ve stejné době řešil obdobných sporů stovky a dále, že není namístě snížení kompenzace za první dva roky řízení o 50 % podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), které podle ní nelze aplikovat na řízení před arbitrem stejně, jako na řízení před soudem. 2. Žalobkyně navrhla k důkazu spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 a dále výzvu ze dne 11. 9. 2020 včetně doručenky o doručení dne 14. 9. 2020 (příloha„ A“), dopis ze dne 8. 3. 2021 včetně doručenky o doručení dne 8. 3. 2021 (příloha„ B“), nálezy arbitra ze dne 8. 3. 2018, 9. 7. 2018, 20. 7. 2018, 24. 7. 2018, 11. 3. 2019 (přílohy„ D“,„ C“,„ T“,„ S“,„ O“,„ U“), rozhodnutí arbitra o námitkách ze dne 20. 11. 2018, 28. 11. 2018, 31. 8. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 14. 5. 2019, 3. 10. 2019 (přílohy„ M“,„ N“,„ K“,„ P“,„ L“,„ Q“,„ R“), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021 včetně usnesení ze dne 25. 3. 2021 (přílohy„ G“,„ F“), rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, 2. 3. 2021, 27. 5. 2021, 2. 6. 2021 (přílohy„ E“,„ I“,„ H“,„ J“), výroční zprávy o činnosti finančního arbitra za roky 2018 a 2019 (přílohy„ V“ a“ X“). 3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že lhůta 90 dní k vydání nálezu podle ustanovení § 15 odst. 1 věty první zákona č. 229/2002 Sb. začala arbitrovi běžet dnem shromáždění všech potřebných podkladů, a to 11. 7. 2019, přičemž nález vydal 12. 9. 2019 a tudíž lhůtu dodržel. Proti nálezu byly 25. 9. 2019 podány námitky, o nichž arbitr rozhodl 17. 4. 2020, a tudíž překročil lhůtu 60 dnů stanovenou ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., což však bylo způsobeno i pasivitou na straně žalobkyně, která arbitrovi neposkytla potřebnou součinnost, nereagovala na jeho výzvy a zamlčela skutečnost zásadní pro rozhodnutí ve věci. Celková doba posuzovaného řízení pak přesahuje 41 měsíců, kdy průtahy byly zčásti způsobeny vysokou hmotně právní i procesně právní složitostí případu a zahlcením arbitra stovkami obdobných podání, a zčásti také samotnou žalobkyní, která podala vadný návrh, v průběhu řízení neposkytovala arbitrovi dostatečnou součinnost, navrhovala doplnění dokazování a disponovala návrhem až po výzvě k seznámení se s podklady důležitými pro rozhodnutí. Žalovaná uznala, že žalobkyni byla způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem, a žalobkyně má nárok na zadostiučinění v penězích. Žalovaná vycházela při výpočtu zadostiučinění ze Stanoviska a vyčíslila jej základní částkou 36 534 Kč, kterou snížila o 50 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a o 10 % se zřetelem k podílu žalobkyně na délce posuzovaného řízení a sníženému významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Žalovaná pak dospěla ke konečnému zadostiučinění v částce 14 613,60 Kč, což považuje za dostatečné. 4. Žalovaná rovněž navrhla k důkazu spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016. 5. Soud provedl dokazování navrženými důkazy (viz přílohy žalobkyně, spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016), přičemž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Ze spisu arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 soud zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno 10. 11. 2016, kdy žalobkyně doručila arbitrovi návrh, v němž se domáhala vůči instituci určení neplatnosti předmětné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 502 Kč s příslušenstvím. Návrh vykazoval nedostatky, arbitr tedy vyzval žalobkyni 17. 3. 2017 k jejich odstranění. Vady návrhu žalobkyně odstranila 20. 3. 2017. Arbitr 9. 5. 2017 oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. Instituce 2. 6. 2017 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Žádosti arbitr 8. 6. 2017 vyhověl a instituce předložila 20. 6. 2017 vyjádření včetně příloh sestávajících z 50 listů. Arbitr 3. 7. 2017 vyzval instituci k doplnění vyjádření. Instituce 18. 7. 2017 opět požádala o prodloužení lhůty. Žádosti arbitr vyhověl 20. 7. 2017 a instituce vyjádření doplnila 9. 8. 2017. Arbitr 31. 10. 2017 instituci vyzval k vyjádření se k podkladům a ke zvážení smírného vyřešení sporu. Na výzvu instituce nereagovala. Arbitr tak vyzval žalobkyni 2. 3. 2018 k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně požádala 15. 3. 2018 o prodloužení lhůty. Arbitr žádosti 19. 3. 2018 vyhověl a žalobkyně předložila vyjádření s podklady 20. 3. 2018. Nashromážděné podklady arbitr předběžně posoudil a 18. 7. 2018 vyzval žalobkyni a instituci, aby se 19. 9. 2018 seznámily s podklady pro vydání rozhodnutí. Zároveň arbitr instituci vyzval, aby předložila podklady důležité pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Podklady instituce přeložila 3. 8. 2018 a 18. 9. 2018 požádala o zaslání spisové dokumentace. Žalobkyně požádala o zaslání spisové dokumentace 17. 9. 2018. Žalobkyně 10. 10. 2018 předložila vyjádření k seznámení se spisem a zároveň vznesla nový nárok na určení neplatnosti předmětné smlouvy a předložila novou judikaturu. Arbitr 30. 10. 2018 účastníkům sdělil, že lhůta pro vydání nálezu se prodlužuje do 14. 11. 2018. Arbitr 2. 11. 2018 seznámil instituci s novými podklady předloženými žalobkyní a vyzval ji k vysvětlení a předložení podkladů. Instituce požádala 9. 11. 2018 o prodloužení lhůty a arbitr jí 12. 11. 2018 vyhověl. Zároveň 2. 11. 2018 arbitr vyzval žalobkyni k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Podklady žalobkyně doložila 12. 11. 2018. Arbitr 14. 11. 2018 informoval účastníky, že lhůta pro vydání nálezu se prodlužuje do 17. 12. 2018. Následně 14. 12. 2018 arbitr informoval účastníky, že se lhůta pro vydání nálezu prodlužuje do 16. 1. 2019. Arbitr vyzval 3. 7. 2019 instituci k předložení podkladů a vyjádření, a to sdělení, zda pojiště