64 C 82/2015 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 2 024 321 Kč s příslušenstvím, z titulu nároku na pojistné plnění. Tvrdí, že uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu dne 14. 12. 2012, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu činnosti advokacie. Dne 16. 11. 2015 zaslala žalované oznámení pojistné události a vyzvala žalovanou k plnění. Uvedla, že [právnická osoba], s.r.o. vznikla škoda vůči žalobkyni, jelikož žalobkyně zastupovala uvedenou společnost před Městským soudem v Praze při vymáhání směnky, splatné dne 15. 3. 2010. Předmětné směnečné řízení však bylo dne 30. 6. 2014 skončeno zastavením řízení, jelikož po provedeném šetření soud dospěl k závěru, že žalovaný se na území ČR nezdržuje a není dána pravomoc českého soudu k projednání věci. Dále uvedla, že poškozený uplatnil vůči žalobkyni protokolem ze dne 12. 11. 2015 svůj nárok na náhradu škody, který se skládá z peněžité směnečné pohledávky klienta, z úroků z prodlení, odměny směnečníka a z nároku na soudní poplatek. Následně doplnila, že předmětná pojistná událost spočívá v okolnostech, že poškozený uplatnil nárok na náhradu škody z důvodu chybného podání směnečné žaloby u nepříslušného soudu, tj. z důvodu řádného nepodání této žaloby u soudu příslušného, u soudu Slovenské republiky. Poškozený se o splatnosti nároku dozvěděl v okamžiku, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ve směnečném řízení a to ze dne 30. 6. 2014, které nabylo právní moci dne 9. 4. 2015. K uplatnění nároku u žalované uvedla, že žalovaná reagovala dopisem ze dne 4. 12. 2015 a žádala žalobkyni o doplnění údajů ke škodné události a předložení listin. Na tuto žádost zareagovala přípisem ze dne 7. 1. 2016 a zaslala žalované požadované listiny. Žalovaná následně zaslala žalobkyni doplňující žádost ke škodné události dne 26. 1. 2016. Následně dne 29. 2. 2016 zaslala žalovaná sdělení o šetření této škodné události. V reakci na tento dopis žalobkyně zaslal žalované dne 14. 4. 2016 veškeré dostupné informace s drobným zpožděním. Dne 30. 11. 2016 zaslal poškozený žalobkyni předžalobní výzvu k náhradě škody. Dne 31. 1. 2017 oznámila žalované, že ze strany poškozeného byla podána rozhodčí žaloba u rozhodce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] a žalobkyni byla doručena žaloba dne 29. 12. 2016. Dopisem ze dne 9. 2. 2017 žalovaná sdělila své stanovisko a odmítla poskytnout pojistné plnění. Rozhodčí nález byl vydán dne 18. 4. 2017. K pojistné události uvedla, že společník žalobkyně, advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] při vymáhání směnky splatné dne 15. 3. 2013 na řad před soudem, s níž byl směnečně zavázán směnečný dlužník [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Předmětná směnka byla původně vystavena na řad pana [celé jméno svědka], a následně byla rubopisem převedena na řad poškozeného. Směnečné řízení bylo advokátkou [příjmení] zahájeno před Městským soudem v Praze, když advokátka byla přesvědčena o tom, že tento soud je místně příslušný k projednání této věci, vycházejíc z informace, že dlužník [příjmení] má pobyt v ČR na adrese [adresa]. Dne 30. 6. 2014 vydal Městský soud v Praze usnesení, jímž předmětné směnečné řízení zastavil, protože žalovaný byl neznámého pobytu a z důvodu, že soud nezískal žádný poznatek o tom, že by na území České republiky podnikal, pracoval nebo vlastnil majetek. Z uvedeného důvodu soud uzavřel, že není dána pravomoc žádného tuzemského soudu v České republice. K projednání směnečné žaloby dle tvrzení žaloby, tedy byly pravomocné a příslušné soudy Slovenské republiky a byla dána jejich jurisdikce. Žalobkyně dále uvedla, že dotčená směnka byla splatná dne 15. 3. 2010, přičemž k promlčení práva na její uplatnění u soudu a na její umoření proti hlavnímu směnečnému dlužníkovi panu [příjmení], došlo dne 15. 3. 2013, uplynutím tříleté promlčecí doby u tohoto směnečného nároku. K tomuto okamžiku tedy poškozený ztratil jakoukoliv reálnou možnost vymáhat tento směnečný nárok. Nárok byl promlčen a nebylo jej možné úspěšně uplatnit ani u soudu Slovenské republiky. Advokátka, zastupující v předmětném směnečném řízení po promlčení předmětného nároku by jen zbytečně plýtvala finančními prostředky svého klienta, jelikož samotný nárok byl odsouzen k neúspěchu. Tvrdila, že advokátka porušila své povinnosti, když žalobní návrh k vymožení směnky podala vadně u nepříslušného soudu ČR a naopak u příslušných soudů Slovenské republiky tento nárok neuplatnila a zapříčinil tak promlčení směnečného nároku. Povinností advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] bylo proto řádně a včas zastupovat klienta ve věci vymáhání předmětného směnečného nároku, zejména řádně a včas činit vše, co je nezbytné v zájmu klienta k vymožení směnečného nároku, zejména řádně a včas činit veškerá podání k příslušným soudům a jiným orgánům a to vzhledem k naplnění cíle potřebného (vymožení pohledávky). 2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala ani co do důvodu ani do výše. Nesporovala okolnosti o uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky, jejímž předmětem bylo pojištění profesní odpovědnosti advokáta za škodu podle zákona o advokacii. Poukazovala na to, že odpovědnost advokáta je objektivní, která je založena na současném splnění tří předpokladů: a to na porušení povinnosti při výkonu advokacie, na vzniku škody a příčinné souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu advokacie a vznikem škody. To jsou nezbytné předpoklady nároku na náhradu škody. Argumentovala tím, že nejsou splněny kumulativně uvedené předpoklady, jelikož žalobkyně své povinnosti advokáta dle názoru žalované, neporušila. Namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Poukazovala na osobní propojení společnosti žalobkyně i poškozené osoby, na okolnost, že poškozená společnost již od roku 2010 nezveřejňuje účetní závěrky ve Sbírce listin, a že skupina osob kolem žalobkyně se snaží zjevně nedobytné směnky vymoci od žalované z pojištění, což ve svém důsledku je jednání v rozporu s dobrými mravy. K pojistné události dle tvrzení žalobkyně mělo dojít nejpozději 15. 3. 2013 (podání žalobce ze dne 28. 6. 2016), kdy došlo k promlčení práva z předmětné směnky a k promlčení předmětného nároku došlo tedy dne 15. 3. 2017. Žalovaná dále namítala platnost samotné směnky, a sporovala podpis dlužníka ze směnky, kdy i v tomto případě důkazní břemeno tíží samotnou žalobkyni. Žalovaná dále odkázala na listinu označenou jako uznání dluhu ze dne 16. 4. 2010, v níž směnečný dlužník uznal svůj dluh vůči směnečnému věřiteli [celé jméno svědka], když na uvedené listině již je dlužník v ověřovací doložce označen místem pobytu na [obec a číslo], následně však příslušný soud z dostupné evidence zjistil, že uvedená adresa pobytu není správná. Žalobkyně tak měla a mohla mít dostatek informací, na základě kterých se důvodně domnívala, že je či není dána pravomoc a příslušnost soudu českého. I kdyby došlo k porušení povinnosti ze strany pojištěného, tj. žalobkyně, v projednávané věci, s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, není dána primárně příčinná souvislost mezi vzniklou škodou o porušení povinností žalobkyně. Argumentovala tím, že je v projednávané věci je důležitá i okolnost, zda by došlo k uspokojení pohledávky poškozeného ze strany směnečného dlužníka, nebýt pochybení žalobkyně jakožto advokáta ve směnečném řízení před Městským soudem v Praze a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2789/2006. Tvrdila, že v projednávané věci zřejmé, že dlužník [jméno] [příjmení] by pohledávku z předmětné směnky, nikdy neuhradil a ani nebyl schopen pohledávku uhradit, o čemž svědčí i skutečnosti, že povinný měl své bydliště v místě úřadu a je proti němu vedena řada exekučních řízení a že se jednalo o bílého koně. Dle vyjádření starosty obce na území Slovenské republiky se jedná o osobu tzv. bílého koně a je v hledáčku celé řady věřitelů. Závěrem poukázala na výluku sjednanou v pojistné smlouvě v čl. 6 odst. 3 písm. b) VPPOS 2005, protože statutární zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], jakožto společník společnosti [právnická osoba]) byl zároveň společníkem pojištěného. Navrhovala zamítnutí žaloby. 3. O nároku žalobkyně soud rozhodoval rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č.j. 64 C 82/2015-186. Soud I. stupně zamítl žalobu a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení. Proti rozsudku žalobkyně podala odvolání a nesouhlasila se závěrem o úhradě škody poškozenému, namítala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu usnesením Městského soudu ze dne 25. 1. 2021, č.j. 58 Co 414/2020-219 zrušen a věc se vrátila soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že sice sdílí pochybnosti soudu I. stupně ohledně motivace zúčastněných osob při vystavení směnky s přihlédnutím k osobnímu propojení společnosti škůdce a poškozeného a okolností, za nichž tak bylo učiněno, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že tato skutková zjištění nepostačují pro závěr o úmyslně nesprávném postupu a pokud soud I. stupně poukazoval na okolnosti nedobytnosti pohledávky, uvedl, že je o majetko