68 C 416/2018 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 36 417,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, níž banka žalovanému vydala kreditní kartu s úvěrem až do výše 35 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak ani přesto neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu do částky 10 305,87 Kč jakožto jistiny zpět, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil v rámci insolvenčního řízení. 3. Dle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 (dále jen „o.s.ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Žalovanému bylo soudem zasláno usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž byl vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil, proto soud ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s uvedeným postupem předpokládal. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud postupoval dle ust. § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 6. Soud na základě dokazování zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto skutkovým závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru (Prokázáno: Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]). Obsahem závazku byla povinnost banky poskytnout žalovanému úvěr až do výše 35 000 Kč a tomu odpovídající povinnost žalovaného úvěr bance splatit. Žalovaný však svou povinnost neplnil i když byl žalobkyní upomínám a následně tak pro neplacení splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum] (Prokázáno: Výpis ke kreditní kartě, Výpověď smlouvy ze dne [datum] včetně podacího archu). Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla následně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (Prokázáno: Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky (Prokázáno: předžalobní výzva ze dne [datum]) je tedy povinen uhradit žalobkyni částku, která je předmětem tohoto řízení. 7. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 8. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil, a proto je předmětná žaloba důvodná. 9. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobce vzniklý ze smluvních ujednání účastníků řízení opírajících se o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen„ občanský zákoník“). 10. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým zjištěním i právnímu hodnocení soud rozhodl tak, že žalobě plně vyhověl, když přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky včetně příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 483,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 417,12 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepsání žaloby) a z částky 2 580 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (podání ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhradě výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 680 Kč ve výši 982,80 Kč. 14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.