68 C 8734/2015-79 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky z důvodu, že jeho aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen banka). [příjmení] dne [datum] uzavřela s původně žalovaným smlouvu [číslo] na základě níž byla žalovanému vydána kreditní karta [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, když karta byla žalovanému vydána v souladu s jejich bodem [anonymizováno]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet měsíčními splátkami alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5% čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z účtu. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, banka využila svého práva a od předmětné smlouvy odstoupila, čímž se stal celý dluh splatný. Ke dni odstoupení činil čluh žalovaného částku 19 238,36 Kč, tvořený jistinou ve výši 13 528,76 Kč, dluhem na úrocích z jednotlivých dlužných splátek kreditní karty ode dne prodlení do odstoupení od smlouvy ve výši 2 082,60 Kč a dluhem na poplatcích ve výši 3 627 Kč Smluvní strany si v obchodních podmínkách (bod [anonymizováno]) sjednali, že v případě ukončení smluvního vztahu je banka oprávněna učinit veškeré závazky klienta ze smlouvy splatnými a je oprávněna i nadále, a to až do úplného splacení veškerých pohledávek za klientem úročit dlužnou částku úrokovou sazbou sjednanou dle smlouvy a uveřejněnou v úrokovém lístku. Žalobce požaduje zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 22,68% ročně z žalované jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru. Žalovaný byl o uhrazení dluhu opakovaně upomínán, avšak dluh neuhradil ani po výzvě k úhradě dluhu ve smyslu § 142a obč. zák. 2. V průběhu řízení žalovaný zemřel a usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] (PM [datum rozhodnutí]) do řízení namísto něho vstoupila na stranu žalovanou [celé jméno žalované], jeho dcera, jako dědička. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla, že v dědickém řízení vedeném pověřenou soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], uplatnila výhradu soupisu pozůstalosti a za splnění povinností původního žalovaného v souladu s § 1706 obč. zák. odpovídá výhradně do výše ceny nabytého dědictví. Soud měl v souladu s rozsudkem NS ČR sp. zn. 21 Cdo 220/2009 při rozhodování o procesním nástupnictví tuto skutečnost zohlednit a zkoumat skutečnou míru, v jaké přešly povinnosti uhradit dluhy původního žalovaného na právní nástupkyni; ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu převyšujícím cenu nabytého dědictvím) mělo dojít k zastavení řízení. Povinnost uhradit dluhy původního žalovaného do výše ceny nabytého dědictví, tedy do částky 1 421 407,37 Kč je již splněna v rámci exekučního řízení o dřívějším (a vyšším) dluhu, který žalovaná po svém otci zdědila. Žalovaná má tedy za to, že úhradou dluhů do výše hodnoty nabytého dědictví v jiném řízení žalovaná ztratila pasivní věcnou legitimaci v této věci, neboť nemá povinnost hradit dluhy převyšující hodnotu nabytého dědictví. Navrhla žalobu zamítnout. 4. Žalobkyně v replice k tomuto vyjádření uvedla, že mu není známo, proč v rámci exekučního řízení došlo k uspokojení zrovna těchto konkrétních věřitelů, resp. jejich závazků. Při úhradě zůstavitelových dluhů měla totiž žalovaná postupovat stejně jako pozůstalostní soud při likvidaci pozůstalosti, tedy uhrazovat pasiva pozůstalosti postupem podle § 273 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních. Pakliže takovýmto způsobem dědic nepostupoval a nedosáhl-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, byl by dědic dle § 1713 obč. zák. zavázán nad rámec uplatněné výhrady soupisu do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti a odkázal se na judikát NS ČR Rv I 485/29. Z toho vyplývá, že žlaobce má nárok na zaplacení pohledávky, a to minimálně z části. Pasiva v pozůstalosti měla být rozdělena mezi věřitele poměrně podle výše jejich pohledávek (viz rovněž komentářová literatura). Žalobkyně řádně přihlásila svou pohledávku dne [datum] do dědického řízení a tato pohledávka měla být uspokojena podle uvedených pravidel, a proto nesouhlasila se zamítnutím žaloby. 5. Žalobkyně k námitkám žalobkyně uvedla, že nebylo v její moci postupovat podle § 273 zák. o zvl. řízeních soudních, neboť nemohla ovlivnit míru uspokojení pohledávky jiného věřitele, která již v době přechodu pohledávky byla ve fázi výkonu rozhodnutí. 6. Žalovaná sice požádala soud o odročení jednání z důvodu na straně jejího právního zástupce spočívající v kolizi jiného jeho jednání s termínem jednání v této věci, avšak soud tuto žádost o odročení neakceptoval, neboť se nejednalo o řádnou a včasnou žádost ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Omluva se žádostí, ač datována [datum], byla soudu doručena den před jednáním, tj. dne [datum] a do sféry dispozice soudce se dostala v odpoledních hodinách, tj. není ji možno považovat za včasnou. Navíc tato žádost nebyla ničím podložena, např. dokladem o kolizním jednání jiného soudu a nebylo ani uvedeno, proč není možné substituční zastoupení právního zástupce žalované. V tomto směru se soud ohledně kritérií„ včasné omluvy z důležitých důvodů“ odkazuje např. na judikaturu NS 31 Cdo 2432/98. Nepřítomnost žalované strany při jednání v tomto řízení navíc z hlediska dokazování a rozhodnutí soudu nebyla nezbytná, neboť veškerou argumentaci soudu žalovaná již přednesla a jednalo se pouze o právní posouzení věci. S ohledem na stáří věci (přes [anonymizováno] let) již nebylo možné v této věci činit další průtahy bezdůvodným odročováním, a z těchto důvodů tedy soud jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., aniž by tedy shledal důvody pro odročení jednání. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba], obchodních podmínek banky, sazebníku cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby nepodnikatele [právnická osoba] platné od [datum], úrokového lístku banky, výpisu ke kreditní kartě [anonymizováno] z účtu původně žalovaného za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], změnového listu k produktovým podmínkám spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu, produktových podmínek revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba] přehledu platební historie, výpisu z pohybu na účtu původně žalovaného vedeného právního předchůdce žalobce, ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou a seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [právnická osoba] na [anonymizováno] [právnická osoba], z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou a současným žalobcem, z poštovního podacího archu ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovních podacích archů a soupisu podaných zásilek pro fakturaci právního zástupce žalobce a předžalobní výzvy žalovanému ze dne [datum] soud zjistil skutečnosti popsané v žalobě, které žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, tj. neučinila spornou výši pohledávky, která žalobci po původně žalovaném vznikla, ani z jakého titulu a ani to, že byla řádně postoupena na současného žalobce, a proto soud tyto skutečnosti vzal za prokázané. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má tedy soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr jako fyzické osobě a ten se zavázal jej za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě, obchodních podmínkách a sazebníku splácet v pravidelných splátkách spolu s úroky a dalšími dohodnutými poplatky. Tuto svou povinnost však řádně nesplnil, proto došlo po právu k zesplatnění celého úvěru a vzniku nároku na dohodnuté sankce v případě neplnění závazku. 10. Spornou otázkou zůstalo, zda žalovaná má povinnost tento dluh za žalovaného jako jeho dědička uhradit. V tomto směru tedy soud doplnil dokazování: 11. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve znění usnesení uvedeného soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že po provedeném dědickém řízení soud určil jako obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částku 1 711 759,23 Kč, výši pasiv pozůstalosti na částku 29 351,86 Kč a tedy čistou hodnotu dědictví na částku 1 421 407,37 Kč. Jako jediná dědička nabyla z pozůstalosti veškerý majetek žalovaná. 12. Z usnesení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [obec], ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ve věci oprávněného [právnická osoba], [IČO] proti původně