75 C 154/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce žalobou uplatňuje nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“) ve výši 39 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), jakožto správním orgánem prvního stupně, pod sp. zn S [číslo]. Žalobce dne 29. 9. 2020 obdržel od [anonymizováno] oznámení o přestupku s výzvou k úhradě pokuty a upozornění, že pokud uvedenou pokutu neuhradí, bude s ním zahájeno přestupkové řízení. Dle žalobce toto řízení trvá dodnes, neboť neobdržel žádné vyrozumění o tom, jak řízení bylo skončeno. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2022 uvedla, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Žalovaná dále uvedla, že dne 8. 11. 2019 zaslal [anonymizováno] žalobci, jakožto provozovateli vozidla [registrační značka] výzvu k uhrazení částky, neboť nezjištěný řidič tohoto vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost na dálnici D11 km [číslo] ve směru na Prahu. Na tuto písemnost žalobce nijak nereagoval a následně dne 7. 8. 2020 došlo k odložení této věci, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Dle žalované neexistuje žádná zákonná lhůta pro zahájení řízení a nemohlo tedy dojít k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalovaná taktéž ve svém vyjádření z opatrnosti vznesla námitku promlčení, neboť došlo k uplatnění žalobcem požadovaného nároku u žalované až po uplynutí promlčecí doby. Žalovaná ve svém vyjádření taktéž poukázala na to, že žalobce nijak nedokládá ani nespecifikuje, v čem konkrétně se u něho projevila újma v podobě nejistoty o výsledek řízení. Žalovaná dále uvedla, že žalobce se od přijetí výzvy k úhradě určené částky ani jednou neobrátil na [anonymizováno] s žádostí o informace o předmětném řízení a následné odložení věci a promlčení přestupku je dle žalované dostatečnou kompenzací za případný stav nejistoty který, mohl žalobce pociťovat. Žalovaná závěrem ve svém vyjádření soudu navrhla, aby žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 1. 11. 2022, č.j. 75 C 154/2022-20 vyzvána, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, přičemž byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 5. 12. 2022 výslovně vyjádřila souhlas, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobce vyjádřil souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařizování jednání ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 2022. 4. Soud proto postupoval dle ust. § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Soud na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl k těmto právním závěrům: žalobci, jakožto provozovateli vozidla [registrační značka] byla dne 8. 11. 2019 zaslána výzva k uhrazení určené částky, neboť u tohoto vozidla bylo zjištěno a zdokumentováno porušení zákona. Touto výzvou byl žalobce taktéž upozorněn na možnost sdělení, jaká osoba v okamžik porušení zákona vozidlo řídila (prokázáno Výzvou k uhrazení určené částky 600 Kč ze dne 8. 11. 2019). Žalobce uvedenou částku neuhradil, ani [anonymizováno] nesdělil, jaká osoba v okamžiku porušení zákona vozidlo řídila a následně došlo dne 7. 8. 2020 k odložení věci (prokázáno spisem [anonymizováno] vedeného pod sp. zn. S-MHMP [číslo]). Žalobce následně uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (Prokázáno žádostí žalobce ze dne 25. 6. 2022, ze dne 28. 2. 2022, ze dne 23. 1. 2022 a žádostí žalobce ze dne 5. 11. 2021). 6. Soud věc po hmotněprávní stránce dle ust. § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen„ přestupkový zákon“) ve spojení s ust. § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Dle těchto ustanovení zákon neurčuje žádnou lhůtu k zahájení příslušného řízení o přestupku. Dle ust. § 76 odst. 1 písm. f) a odst. 3 přestupkového zákona správní orgán, aniž řízení zahájí, může věc usnesením odložit, jestliže odpovědnost za přestupek zanikla, a takové usnesení pouze poznamená do spisu, neboť toto usnesení nemusí být adresátům doručováno do vlastních rukou dle ust. § 76 správního řádu. Usnesení o odložení věci dle ust. § 76 odst. 1 písm. f) a odst. 3 přestupkového zákona tedy nabývá právní moci poznamenáním do spisu a nelze se proti němu odvolat. V daném případě se jedná o odložení věci před zahájením správního řízení. 7. Dále dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 8. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem dle ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. [anonymizováno] v daném případě neporušil žádnou právní normu, jestliže nezahájil s žalobcem řízení o přestupku, neboť žádná taková zákonná lhůta neexistuje. Nemohlo tedy ani dojít k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce byl navíc upozorněn ve výzvě k uhrazení určené částky na to, že pokud nastalou situaci vyřeší uhrazením určené částky, vyhne se tak složitějšímu a náročnějšímu správnímu řízení. Již ze samotné výzvy tedy muselo být žalobci zřejmé, že doručením výzvy žádné řízení nebylo zahájeno. Žalobci tedy nemohla být způsobena újma nejistotou ohledně výsledku řízení, neboť nejenže žádné řízení nebylo vedeno, ale byl to právě sám žalobce, který si svou nečinností případnou nejistotu způsobil sám. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ze dne 25. 1. 2012„ Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen„ Stanovisko“, jež je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa])“. 9. Dle ust. § 26 zákona č. 82/1998 Sb., pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Lze tedy aplikovat ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dále je nutné poukázat na ust. § 8 o. z. dle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Za zneužití práva je nutné považovat i jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu či se na jeho úkor obohatit (srov. rozhodnutí II. ÚS 3646/13, [číslo] Sb. n. u. ÚS). 10. Žalobce byl od okamžiku doručení výzvy k úhradě určené částky až do uplatnění nároku u žalované nečinný, jak sám uvedl ve vyjádření ze dne 17. 12. 2022„ raději na sebe neupozorňoval“. Jednání žalobce bylo taktéž v rozporu se zásadou„ vigilantibus iura scripta sunt“ neboli„ právo náleží bdělým“. Nečinnost žalobce a nezájem o vyřízení věci nelze přičítat v daném případě [anonymizováno]. Zdejší soud nároku žalobce nepřiznal soudní ochranu a jeho žalobu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl, neboť má za to, že došlo-li u žalobce k tvrzené nemajetkové újmě, byla dostatečně odčiněna odložením přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti. 11. Závěrem soud uvádí, že se nezabýval otázkou promlčení vznesenou žalovanou, neboť z logiky věci nemohlo dojít k promlčení neexistujícího nároku, jelikož v daném případě nebylo zahájeno žádné řízení a nedošlo tedy k žádným průtahům. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v říze