35 C 20/2024-30 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 11. 2023 domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazených závazků ze Smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , tel. číslo, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . (viz níže) a žalovanou dne 14. 12. 2018, na základě níž se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnut žalované úvěr ve formě přečerpání běžného účtu do limitu 84 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně. Žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy zejména tím, že se dostala so nepovoleného debetu a nezajistila na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Uvedená právní předchůdkyně využila svého práva ze smlouvy a k 14. 2. 2023 a prohlásila již vyčerpanou část úvěru za okamžitě splatný. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 3. 2023 mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno, , a žalobkyní. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru, Anonymizováno1. Soud ve věci rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobě. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Poučení s výzvou k vyjádření bylo žalované doručeno procesně korektním způsobem (srov. ust. § 45 o. s. ř. a násl. o způsobech doručování soudních písemností, jakož i o následcích spojených s tím, že si adresát písemnost soudu v úložní době nevyzvedl). Žalovaná ponechala výzvu bez odezvy.2. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav: žalovaná a výše uvedená právní předchůdkyně žalobkyně spolu uzavřely smlouvu dne 14. 12. 2018, na základě níž se uvedená právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnut žalované úvěrový rámec až do výše 84 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala nepřekročit limit povoleného debetu a udržovat na běžném účtu objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru pod sankcí možného odstoupení ze strany banky (prokázáno NÁVRHEM SMLOUVY O POVOLENÉM DEBETU NA BĚŽNÉM ÚČTU reg. číslo , tel. číslo, ze 14. 12. 2018, Akceptací návrhu Smlouvy o Povoleném debetu na běžném účtu ze 14. 12. 2018), žalovaný porušila povinnosti ze smlouvy tím, že v rozporu s ujednáním neplnila peněžité závazky vůči žalobkyni, uvedená právní předchůdkyně využila svého práva z předmětné smlouvy a prohlásila předmětný dluh ke dni vyhotovení prohlášení za okamžitě splatný (prokázáno Prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu z 14. 2. 2023 vč. Přehledu podacích čísel z 20. 4. 2023), pohledávka byla postoupena žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 3. 2023 s přílohou, Vyrozumění o postoupení pohledávky z 14. 4. 2023 a Potvrzení úplaty z 31. 3. 2023), žalovaná byla k dobrovolnému splnění dluhu vyzvána (prokázáno Výzvou k plněním se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z 5. 9. 2023 vč. podacího lístku).3. Soud dospěl k následujícím právním závěrům, § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.”), je žalovaná jako úvěrovaná povinna žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětná pohledávka byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena žalobkyni. Za situace, kdy žalovaná netvrdila, tím méně prokazovala, že dluh vůči žalobkyni vyrovnala, soud žalobě vyhověl. Požadované příslušenství bylo přiznáno v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 098 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 578 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64 445,72 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 000 Kč ve výši 2 520 Kč.