12 C 96/2019-172 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 25. 4. 2019 se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Dále se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 52 500 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a dále se domáhali společného nároku ve výši 164 514,30 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody, odpovídající nákladům na obhajobu. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR ze dne 24. 9. 2013, č.j. KRPL-40027-163/TČ-2013-181181, bylo zahájeno jejich trestní stíhání pro zločin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Dne 17. 5. 2018 vydal Okresní soud v Semilech (dále jen„ OS“) rozsudek č.j. 2 T 213/2014-1658, kterým zprostil oba žalobce obžaloby. V usnesení o zahájení trestního stíhání tak žalobci spatřují nezákonné rozhodnutí. Ve vztahu k nemajetkové újmě způsobené trestním stíháním žalobci uvedli, že její vznik nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozené osoby, a jde tedy pouze o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Žalobci dále tvrdili, že nezákonné rozhodnutí mělo dopad do jejich osobní sféry, mělo nepříznivý vliv na jejich pověst a dosavadní způsob života. Žalobci dále měli za to, že trestní řízení, které bylo zahájeno 24. 9. 2013 a skončilo dne 17. 5. 2018, bylo nepřiměřeně dlouhé, za což požadovali odškodnění. V neposlední řadě žalobci uvedli, že svůj nárok uplatnili u žalované dne 15. 10. 2018, ta však do dne podání žaloby nerozhodla. 2. V podání ze dne 7. 6. 2019 žalobce uvedl, že byl nucen strpět veškeré úkony trestního stíhání (jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem), a to za situace, kdy policejnímu orgánu byly již na počátku trestního stíhání známy zásadní skutečnosti, které ve své stížnosti proti zahájení stíhání žalobce uvedl. Pokud by tyto skutečnosti byly řádně prověřeny policejním orgánem a dozorovým státním zástupcem, tak by mohlo být trestní stíhání na jejich základě zastaveno, čímž by rovněž nedošlo k finančním nákladům na obhajobu. Žalobce si v důsledku trestního stíhání musel vypůjčit nemalé finanční prostředky na zajištění své obhajoby od rodičů, kteří jsou ve starobním důchodu a pobírají pouze průměrný starobní důchod. Žalobce vleklé trestní stíhání poškodilo v osobní rovině i dalším způsobem, neboť z obavy před orgány činnými v trestním řízení a z dlouhodobé nejistoty, co bude v budoucnu, se jeho manželka odstěhovala ze společné domácnosti. S ohledem na probíhající rozvodové řízení, byl žalobce nucen si najít nové bydlení. Žalobce byl poškozen rovněž po stránce pracovní, neboť ve všech společnostech panovala nejistota ohledně budoucnosti a zaměstnanci žalobce byli opakovaně nuceni svědčit u soudu. 3. Žalobkyně v podání uvedla, že byla nucena strpět veškeré úkony trestního stíhání, a musela si vypůjčit nemalé prostředky na zajištění obhajoby od svých dětí. Trestní stíhání žalobkyni poškodilo v osobní rovině, neboť téměř nenapravitelně narušilo vztahy v rodině, a to nejen ve vztahu k dětem, ale také k žalobci, který je bratrem žalobkyně, s jejich rodiči. Žalobkyně udělila plnou moc k vedení společnosti žalobci s plnou důvěrou. Na její psychiku mělo poté dopad zjištění, že je proti ní vedeno trestní stíhání, které mělo nepříznivý vliv na její pověst a dosavadní způsob života. Žalobkyně se poté, co se dozvěděla, že je proti ní vedeno trestní stíhání, psychicky zhroutila a nepohodla se svými rodiči. Zdravotní stav žalobkyně od té doby není uspokojivý, nicméně stabilizovaný. Po přechodnou dobu byla v pracovní neschopnosti a do současné doby dochází do ambulantní psychiatrické ordinace. Žalobkyně se přitom dříve nikdy neléčila. 4. V podání ze dne 6. 12. 2019 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobci své nároky uplatnili dne 15. 10. 2018. K projednání žádosti došlo dne 2. 9. 2019 stanoviskem, v němž žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobcům omluvila a přiznala každému z nich zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, což považovala za dostatečné odškodnění, a to zejména s ohledem na to, že žalobci pouze obecně tvrdili zásahy do jejich života, nicméně konkrétní tvrzení ani důkazy nepředložili. Dále žalovaná přiznala náhradu škody odpovídající obhajnému ve výši 160 534,30 Kč. Žalovaná uznala všechny požadované úkony právní služby, s výjimkou doplnění odvolání dne 9. 5. 2016, neboť dle žalované se jednalo o neúčelný úkon. Žalovaná neshledala existenci odpovědnostního titulu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. 5. Dne 20. 12. 2019 žalobci vzali svou žalobu částečně zpět, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované dne 9. 9. 2019. Žalobci vzali svou žalobu zpět co do částky 160 534,30 Kč ve vztahu k nároku na náhradu škody, a dále každý z žalobců částku 10 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a jím způsobené újmy, nadále však požadovali úroky z prodlení z již přiznaných částek. 6. Usnesením ze dne 24. 6. 2020 bylo řízení zastaveno co do částky 10 000 Kč ve vztahu ke každému žalobci, a dále co do částky 160 534,30 Kč, odpovídající náhradě škody. 7. Dne 1. 6. 2021 se ve věci konalo jednání, během něhož byli žalobci poučeni o tom, že dosud nesplnili svou procesní povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání, pročež byli vyzváni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k dopadům nezákonného rozhodnutí, respektive trestního stíhání do jejich osobní sféry, a to zejména do sféry rodinné, pracovní a případně i jiných složek osobního života. Žalobci byli poučeni o možných následcích nesplnění výzvy. Během jednání byly nároky na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání vyloučeny k samostatnému projednání (následně vedeno u nadepsaného soudu pod sp. zn. 12 C 127/2021). Předmětem nadepsaného řízení tak zůstal pouze nárok na odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. 8. V podání ze dne 28. 6. 2021 žalobci v návaznosti na výzvu soudu odkázali na své doplnění žaloby ze dne 7. 6. 2019. <b>Skutková zjištění:</b> 9. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobců ze dne 28. 6. 2019 a ze dne 12. 10. 2018, přípis žalované ze dne 16. 10. 2018, výzva ze dne 17. 6. 2019, stanovisko žalované ze dne 2. 9. 2019) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne 15. 10. 2018 obrátili na žalovanou s žádostí o náhradu újmy za nezákonné trestní stíhání. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobců částečně vyhověla, když jim přiznala částku 160 534,30 Kč coby nárok na náhradu škody (obhajné), přičemž z požadované náhrady nákladů na obhajobu nebyl uznán jediný úkon právní služby, a sice doplnění odvolání ze dne 9. 5. 2016; za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním byla každému z žalobců zaplacena částka 10 000 Kč a omluva za nezákonné trestní stíhání, a požadované odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání nebylo přiznáno, neboť dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. 10. Soud tedy konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 11. Žalovaná zaplatila právnímu zástupci žalobců dne 5. 9. 2019 částku 90 267,15 Kč - ve prospěch zdejšího žalobce a ve prospěch zdejší žalobkyně částku 90 267,15 Kč (srov. schvalovací doložky žalované). 12. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 2 T 213/2014 soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením ze dne 24.9.2013 bylo zahájeno trestní stíhání zdejších žalobců pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit tím, že krátili daň v důsledku nepravdivě podaných informací finančnímu úřadu. Dle doručenek bylo usnesení doručeno zdejší žalobkyni dne 25.9.2013 a žalobci dne 1.10.2013. Dne 30.9.2013 podala žalobkyně stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 3.10.2013 podal stížnost žalobce. Dne 9.10.2013 Okresní státní zastupitelství v Semilech zamítlo stížnosti žalobců jako nedůvodné. Dne 19.12.2014 byla OS doručena obžaloba, podaná Okresním státním zastupitelstvím v Semilech proti zdejším žalobcům, pro spáchání trestného činu, respektive zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Dne 22.3.2016 byl v