45 C 48/2022-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnut, kterým by z exekuce specifikované ve výroku I. rozsudku bylo vyloučeno její právo na bydlení v předmětném bytě z nařízeného výkonu rozhodnutí vedeného proti povinné [jméno] [příjmení]. Uvedla, že právo k užívání bytu získal v roce 1963 její pradědeček, pan [jméno] [příjmení], na základě rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] [obec a číslo] [anonymizováno 5 slov] [datum]. [jméno] [příjmení] poté užíval byt s dalšími členy své rodiny až do 20. 5, 1996, kdy zemřel. Ke dni smrti nájemce [jméno] [příjmení] tak s ním žily ve společné domácnosti čtyři osoby, a to jeho manželka [jméno] [příjmení], dcera [jméno] [příjmení], vnučka [jméno] [příjmení] a žalobkyně (tehdy ještě nezletilá pravnučka [jméno] [příjmení]. Žalobkyně je v bytě již od svého narození dodnes hlášena jako trvale žijící osoba. Dle žalobkyně jí vzniklo nájemní právo k bytu, když od 30.6.2010, kdy byla ukončena platnost původní nájemní smlouvy její prababičky - nájemkyně [jméno] [příjmení] na základě toho Žalobkyně užívá Byt, a to dosud i se svými třemi dětmi ve věku 2,4,7 let. Žalobkyně má za to, že jí svědčí nájemní právo k Bytu od 1.1.2017, nemá toto nájemní právo odvozeno od [jméno] [příjmení] (povinné z exekuce) a není tak možné na ni vztáhnout výkon výše uvedené exekuce. Žalovaná podala dne 22.10. 2013 u [název soudu] žalobu na vyklizení bytu pouze na mojí babičku [jméno] [příjmení] a nikoliv i proti žalobkyni, přestože jednoznačně [ulice] část [obec a číslo] věděla, že bydlí v Bytě od roku 1994. Žalovaná se domáhala vyklizení dané nemovitosti pouze proti [jméno] [příjmení], nikoliv proti žalobkyni, přičemž žalovaná souhlasila, že žalobkyně může nadále bydlet v bytě. [ulice] část [obec a číslo] souhlasila a povolila na základě žádosti žalobkyně v roce 2014 rozsáhlou rekonstrukci bytu cca v hodnotě 300 000 Kč, kterou žalobkyně financovala a jejíž hodnota měla být započtena vůči závazku žalobkyně platit nájemné od 1.1.2014 v tomto bytě, a to v částce 6061 Kč měsíčně. Žalovaná žalobu z roku 2013 o vyklizení bytu nerozšířila i vůči žalobkyni ani během probíhajícího soudního jednání, které bylo ukončeno až v roce 2018, z čehož žalobkyně dovozovala vznik nájemního poměru ve vztahu k její osobě. Tento měl dle žalobkyně vzniknout na základě dobré víry a faktického výkonu práv a povinností nájemce, a to od 1.1.2017, kdy dle jejího názoru došlo k obnově nájemního vztahu od 1.1.2017. Vzhledem k výše uvedenému má žalobkyně za to, že jí svědčí nájemní právo k bytu a navrhla, aby soud žalobě vyhověl. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Po shrnutí geneze dané exekuce doplnila, že tvrzení žalobkyně, že jí vzniklo nájemní právo na základě § 2238 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, protože užívala byt po dobu tří let v dobré víře, se nezakládá na pravdě. Žalobkyně nemohla být v žádném případě v dobré víře, za celou dobu soudních sporů a protiprávního užívání bytu neplatí žalobkyně ničeho (ani nájemné ani zálohy za služby související s užíváním bytu) ani za sebe ani za své tři děti, není přihlášena na služby ani ona, ani její děti – viz přiložená evidence předpisu a plateb (v interním systému žalované je uvedeno jméno původní nájemkyně – [jméno] [příjmení]). Pokud by žalobkyně měla skutečně za to, že ji svědčí nájemní právo k předmětnému bytu, jak uvádí v žalobě, pak by se zcela jistě chovala jako nájemce co do povinnosti hrazení řádného nájemného. Z evidence předpisu a plateb ale naopak vyplývá, že od srpna 2012 (paní [jméno] [příjmení] zemřela dne 15.8.2012) není za užívání předmětného bytu hrazeno ničeho, a to ani žalobkyní, ani povinnou [jméno] [příjmení], která se domáhá přechodu nájmu, ani nikým jiným. K dnešnímu dni tak činí dluh pouze na jistině částku ve výši 1.273.710 Kč. Tvrzení žalobkyně, že [název žalované] souhlasila a povolila na základě žádosti žalobkyně rozsáhlou rekonstrukci v roce 2014, kterou žalobkyně měla financovat s tím, že hodnota rekonstrukce bytu bude započtena vůči závazku žalobkyně platit nájemné od 1.1.2014 v částce 6.061 Kč, nejsou ničím podložena, naopak žalovaná nikdy žalobkyni neudělila žádný souhlas s rekonstrukcí předmětného bytu, přičemž již v roce 2013 se uskutečnila kontrolní prohlídka v předmětném bytě, ze které byl pořízen protokol, ve kterém je uvedeno, že stavební úpravy jsou prováděny bez souhlasu vlastníka. Žalovaná tudíž nikdy nemohla souhlasit s tím, že by se hodnota rekonstrukce započítávala proti nájmu. Navíc – v případech, kdy žalovaná souhlasí s tímto postupem, postupuje se podle jistých mechanismů – např. je uzavírána tzv.„ odbydlovací“ nájemní smlouva, která má svá jasně daná pravidla – mj. bývá v těchto smlouvách dohodnuto, že nájemce platí zálohy na služby související s užíváním bytu, je vyčíslena a doložena výše rekonstrukce a je uvedeno, do kterého data rekonstrukce„ pokrývá“ nájemné. Jak bylo řečeno již výše – žalobkyně ale nehradí ničeho – ani bezdůvodné obohacení odpovídající nájmu, ani zálohy na služby související s užíváním předmětného bytu, v žalobě pouze uvádí, že rekonstrukce měla být započtena vůči závazku platit nájemné od 1.1.2014, konečné datum neuvádí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádnou„ odbydlovací“ nájemní smlouvu nedoložila, domnívá se žalovaná, že se jedná pouze o další ničím nepodložené ryze účelové tvrzení. Žalovaná dále upřesnila, že bezdůvodné obohacení je měsíčně předepisováno ve výši 6.051 Kč, nikoliv 6.061 Kč jak uvádí žalobkyně. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná podala dne 22.10.2013 žalobu na vyklizení bytu pouze vůči povinné [jméno] [příjmení] a nikoliv proti žalobkyni a tím pádem měla žalovaná souhlasit s pobytem žalobkyně v předmětném bytě, žalovaná uvádí, že s tímto závěrem nesouhlasí. Žaloba o vyklizení byla v roce 2013 předchozím externím právním zástupcem žalované podána pouze na dceru pozůstalé, povinnou [jméno] [příjmení], z důvodu nejracionálnějšího postupu k realizaci usnesení Rady městské části [obec a číslo], protože povinná [jméno] [příjmení] se na žalovanou několikrát obrátila s žádostí o uznání přechodu nájmu bytu, vždy však s negativním výsledkem. Naopak žalobkyně se na žalovanou s žádostí o uznání přechodu nájmu neobrátila nikdy. V této souvislosti odkázala žalovaná na spisu sp.zn. [spisová značka], v němž je založen dopis ze dne 28.11.2010, kde povinná [jméno] [příjmení] čestně prohlašuje, že ani ona, ani nikdo z jejích příbuzných v předmětném bytě nežije, neboť zde již delší dobu bydlí pan [příjmení] [jméno] [jméno]. Následně po úmrtí své matky [jméno] [příjmení] adresovala na městskou část další dopisy (ze dne 27.3.2013, 23.5.2013, 10.7.2013, 20.9.2013), ve kterých naopak uvádí, že Bc. [příjmení] [jméno] v bytě nikdy nebydlel, že v bytě bydlela pouze povinná [jméno] [příjmení] se svou matkou a po jejím úmrtí bydlí v bytě sama. V odvolání pak následně povinná [jméno] [příjmení] tvrdila, že nájem přešel na ni, na její dceru [jméno] [příjmení], případně i na její vnučku (pravnučku paní [příjmení]) žalobkyni [celé jméno žalobkyně]. Povinná [jméno] [příjmení] (a s ní další zúčastněné osoby) tak po celou dobu měnily svá tvrzení podle toho, jakým směrem se ubíralo soudní řízení. Na základě výše uvedeného žalovaná shrnula, že žalobkyně nijak neprokázala svá tvrzení ohledně tvrzené existence nájemní smlouvy, ani ohledně tvrzeného započtení její investice do nepovolené rekonstrukce bytu a nemůže tak být v žádném případě v dobré víře, že jí nějaké nájemní právo svědčí, když roky neplatí za protiprávní užívání bytu ničeho. V předchozích soudních řízeních bylo již dostatečně jasně prokázáno a řečeno, že žalobkyně nemá k předmětnému bytu žádné právo, a to ani nájemní, ani užívací (viz odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] a rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Žalovaná je nadále přesvědčena, že pouhé přihlášení k trvalému pobytu nezpůsobuje vznik nájemního práva. Pokud někdy žalobkyně měla právo na užívání předmětného bytu na základě podnájemního vztahu, toto právo žalobkyni skončilo dne 30.6.2010 na základě výpovědi z nájmu, která byla dána paní [příjmení], tak jak bylo řečeno již několikrát ve výše zmíněných rozsudcích [název soudu] a [název soudu], které jsou přílohou tohoto vyjádření. S ohledem na zmíněné rozsudky [název soudu] se žalovaná domnívá, že bylo již dostatečně prokázáno, že případné právo [celé jméno žalobkyně] je odvozeno od práva povinné [jméno] [příjmení], tudíž v případě žalobkyně neexistuje žádné vlastní právo, na základě kterého by byla oprávněna předmětný byt užívat, její právo na užívání bytu bylo pouze odvozené a nelze tak v tomto případě aplikovat ustanovení, že nařízený výkon rozhodnutí bytu se nevztahuje na osoby, které vyklízený objekt užívají na základě vlastního práva, jež není odvozeno od práva povinné. Stejně tak se žalovaná domnívá, že formální podmínky pro podání žaloby žalovaná nesplňuje, jelikož její neopodstatněnost je zjevná, když již v předchozích řízeních bylo jednoznačně prokázáno, že nájemní právo k předmětnému bytu [jméno