26 C 3/2017-115 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal proti žalovaným zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a samostatně proti žalované [číslo]) pak částky [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 probíhalo řízení, ve kterém došlo k průtahům a žalovaný [číslo]) jako ručitel za žalovaného [číslo]) převzal ručení až do částky [částka]. 2. Žalobce v průběhu řízení vzal žalobu zpět proti žalovanému [číslo]), a to bez udání důvodu. 3. Soud dle ustanovení § 96 o. s. ř. proti žalovanému [číslo]) řízení zastavil. 4. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a na svou obranu uvedla, že v předmětném řízení nedošlo k průtahům v řízení ani celková doba řízení není nepřiměřeně dlouhá. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 v předmětné věci 23 C 272/2002 probíhalo tímto způsobem: -) Dne [datum] podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu [částka] s příslušenstvím. -) Dne [datum] soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě. -) Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k žalobě. -) Dne [datum] výzva soudu žalobci. -) Dne [datum] žalobce vznesl námitku podjatosti soudce. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl, že soudce JUDr. [jméno] [příjmení] je vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. -) Dne [datum] pokyn soudu k doručení rozhodnutí. -) Dne [datum] byl spis předložen jinému soudci. -) Dne [datum] pokyn soudu k připojení spisu sp. zn. 23 C 5/2000 a nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] bylo jednání odročeno na neurčito za účelem předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené stranou žalující. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl, že soudce Mgr. [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. -) Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] se konalo ústní jednání, na němž byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem pokračování v dokazování, a to listinami ze spisu Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 13 D 341/2009 a listinami ze spisu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1543/2012. -) Dne [datum] došlo soudu doplnění žaloby. -) Dne [datum] se konalo ústní jednání, na němž soud provedl další listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. -) Dne [datum] soud vyhlásil zamítavý rozsudek. -) Dne [datum] odvolání žalobce proti rozsudku. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně zčásti změnil a zčásti potvrdil. -) Dne [datum] podal žalobce dovolání. -) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. -) Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze. -) Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze. -) Dne [datum] Městský soud v Praze nařídil jednání na den [datum]. -) Dne [datum] Městský soud v Praze vyhlásil rozsudek, kterým zčásti změnil rozsudek soudu I. stupně. -) Dne [datum] nabyl rozsudek právní moci. 6. Možnost žádat odškodnění nehmotné (morální) újmy způsobené nesprávným úředním postupem byla do českého právního řádu zakotvena zákonem č. 160/2006 Sb., který novelizoval s účinností od [datum] zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). 7. [jméno] novelou byl do § 1 vložen nový odstavec 3 stanovující, že stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. 8. Do § 13 odst. 1 zákona byla pak přidána věta potvrzující dřívější judikaturou dovozovaný závěr ve vztahu k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem, že se za nesprávný úřední postup považuje rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 9. Nově vložená věta v § 13 odst. 1 zákona rovněž obsahuje poznámkou 8a odkaz na článek 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“). 10. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že účel tohoto odkazu je dvojí: Jednak poukázat na to, že se hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování řídí kritérii, která ve své judikatuře dovodil mezinárodní soud Úmluvu aplikující, jednak upozornil na to, že v souladu s touto judikaturou na poli článku 6 odst. 1 Úmluvy je rozhodující především celková délka řízení. Navrch směřuje k poskytování náhrady za nepřiměřené celkové délky řízení, nikoli primárně jako odškodňování za jednotlivé průtahy v řízení. 11. Zákonem [číslo] Sb. pak do zákona č. 82/1998 Sb. přibyl rovněž nový § 31a, podle kterého bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3). 12. Z uvedeného je zřejmé, že § 31a zákona v odst. 1 zakotvuje právo na přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a v odst. 2 stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to buď ve formě konstatování porušení práva, nebo ve formě finanční kompenzace a uvádí obecná kritéria, od kterých se stanovení výše přiměřeného zadostiučinění odvíjí (závažnost vzniklé újmy a okolnosti jejího vzniku). V odst. 3 pak dané ustanovení specifikuje demonstrativním způsobem kritéria, k nimž je třeba v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. 13. Z důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb. přitom vyplývá, že jde o kritéria používaná Evropským soudem pro lidská práva v jeho judikatuře k určování, zda byla délka vnitrostátního soudního řízení přiměřená a jeho judikatura proto může být užitečným vodítkem. 14. Úprava náhrady nemajetkové újmy je tedy zasazena do zákonné koncepce, jež stojí na konstrukci základních předpokladů pro důvodné uplatňování její náhrady, to je na tom, že poškozenému byla způsobena nemajetková újma, a to v příčinné souvislosti s kvalifikovaným, v zákoně uvedeným škodním jednáním, v daném případě porušení práva na projednání věci před soudem v přiměřené lhůtě. 15. Z uvedeného je patrno, že při posuzování předpokladu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou neprojednáním věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona, je nutno postupovat nejen podle zákonné úpravy, do níž je zasazena, ale též v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6 odst. 1 Úmluvy. To platí zejména pak k výkladu pojmu přiměřenosti délky řízení. 16. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce. Před aplikací uvedených kritérií je pak třeba určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona považovat za celkovou dobu řízení. Žalobce v daném případě stanovil délku řízení na tři roky a sedm měsíců. 17. Po stanovení rozhodné doby, je třeba s přihlédnutím ke kritériím uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona posoudit, zda byla při projednávání věci zachována či překročena doba přiměřená. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k překročení doby, která by byla ještě považována za přiměřenou s přihlédnutím ke složitosti předmětu řízení. Po takto zjištěné existenci nesprávného úředního postupu v podobě průtahů v řízení dle § 13 zákona, se soud zabýval dalšími s