29 C 280/2017-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Chomutově nesprávně označeného pod sp. zn. [spisová značka] (správné označení spisu dle předmětu žaloby a dne podání žaloby je [spisová značka]), kdy řízení bylo zahájeno dne 31. 12. 2010 a pravomocně skončeno dne 1. 2. 2017, tedy po šesti letech a jednom měsíci. Žalobce pak délku řízení považuje za nepřiměřenou, když žalobce se svým chováním nepodílel na délce řízení, řízení nebylo po právní i skutkové stránce složité. Na délce řízení se pak zásadním způsobem podílela dílčí doba nečinnosti soudu a to v období od 20. 4. 2011 do nařízení prvního jednání ve věci dne 29. 1. 2016. Žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 15. 5. 2017, ze strany žalované mu byla před podáním žaloby poskytnuta částka 38.125 Kč, tuto částku však nepovažuje za přiměřenou a proto podal žalobu na zaplacení částky ve výši 61.875 Kč, když původně požadoval po žalované předběžným uplatněním nároku částku ve výši 100.000 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce se na ni obrátil se svým nárokem dne 15. 5. 2017, stanoviskem ze dne 13. 11. 2017 pak dospěla k závěru, že v naříkaném řízení došlo k nepřiměřené délce a poskytla zadostiučinění ve výši 38.125 Kč. Při stanovení této částky žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 76.250 Kč odvíjející se od délky řízení, kdy za každý rok vyjma prvních dvou let přiznala částku 15.000 Kč, když základní částku pak snížila s ohledem na nízký význam věcí pro žalobce o 50%. 3. Zdejší soud rozhodoval dle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť skutkový stav je podložen listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalobce výslovně a žalovaná konkludentně podle § 101 odst. 4 o.s.ř., když nereagovala na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem ve výši 100 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] dne 15.5.2017, žalovaná poskytla žalobci částku ve výši 38 125 Kč, po plnění ze strany žalované, žalobce podal žalobu na zaplacení částky 61 875 Kč. 5. Z obsahu spisu Okresního soudu v Chomutově sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení bylo zahájeno dne 31. 12. 2010 doručením žaloby Okresnímu soudu v Chomutově, žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [jméno] [příjmení]. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 35 520 Kč (po změně žaloby v r. 2015 o 36 400 Kč). Žalobce v žalobě zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků, kdy dne 8. 4. 2011 mu byl doručen formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Dne 18. 4. 2011 bylo soudu doručeno vyplněné Prohlášení. Usnesením ze dne 20. 4. 2011 bylo žalobci přiznáno osvobození od placení soudních poplatků. (Nabylo právní moci dne 29. 4. 2011). Dále se ve spise nachází záznam ze dne 1. 2. 2012 předsedy soudu o změně rozvrhu práce, kdy věc byla přidělena jinému soudci. Dne 9. 9. 2013 byla věc přidělena opět jinému soudci. Přípisem, doručeném žalobci dne 7. 5. 2015, byl žalobce vyzván, aby upřesnil požadovaný úrok z prodlení a doplnil některá žalobní tvrzení, když přípis byl zaslán na základě pokynu soudce ze dne 22.4.2015. Dne 11. 5. 2015 bylo soudu doručeno podání žalobce, ve kterém doplnil žalobní tvrzení na výzvu soudu. Usnesením ze dne 11. 6. 2015 soud řízení zastavil co do zákonného úroku z prodlení a poplatku z prodlení, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět, a zároveň ve výroku II. připustil změnu žaloby tak, že se žalobce domáhal zaplacení dalších 880 Kč spolu s příslušenstvím. Dne 20. 7. 2015 byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k ní doručena žalované. Dne 23. 7. 2015 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne 10. 8. 2015 bylo vyjádření žalované doručeno žalobci. Dne 16. 1. 2016 bylo žalobci doručeno předvolání k ústnímu jednání, žalované pak dne 30. 12. 2015. Na jednání, konaném dne 25. 1. 2016, byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta. Dne 21. 3. 2016 podal žalobce blanketní odvolání, kdy dne 30. 3. 2016 mu byla doručena výzva k doplnění odvolání, které bylo doplněno dne 4. 4. 2016, kdy zároveň žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání a dne 29. 4. 2016 mu bylo doručeno Prohlášení. Dne 7. 7. 2016 byl spis postoupen odvolacímu soudu, tedy Krajskému soudu v Ústí nad Labem s tím, že žalobce byl již 20. 4. 2011 od soudního poplatku pro celé řízení osvobozen. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 2. 2017. 6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 8. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 9. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 10. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům: Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované nyní domáhá zadostiučinění ve výši 61 875 Kč s úrokem z prodlení z této částky za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. V řízení nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. dne 15. 5. 2017 ve výši 100 000 Kč, (uspokojen byl částečně ve výši 38 125 Kč, a to před podáním žaloby ve věci samé), proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). 12. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle soudu konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává soud nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Namítané řízení bylo zahájeno dne 31. 12. 2010 a skončeno dne 1. 2. 2017. Celková doba řízení tak činila vůči žalobci 6 let a 1 měsíc. V průběhu řízení bylo rozhodováno ve věci samé na dvou stupních soudní soustavy. V řízení bylo zjištěno jedno delší období nečinnosti po dobu necelých 4 let, a to v době od 29.4.2011 do 22.4.2015. S ohledem na čtyřletý průtah