23 C 141/2017 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 6. 2017 domáhal zaplacení výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobce žádal podáním ze dne 21. 12. 2016 o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalovaná potvrdila přijetí žádosti dopisem ze dne 22. 12. 2016. Na nárok ničeho neplnila. Žalobce je dědicem po otci zemřelém [jméno] [příjmení] zemřelém 27. 4. 2003. Otec zanechal závěť, v které veškerý svůj majetek odkázal dětem, a to žalobci a sestře [jméno] [příjmení], narozené 18. 11. 1969. Dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Nymburce, a to pod č. j. D 566/2003. Dědické řízení trvalo od 27. 4. 2003 do 14. 7. 2016, tj. 13 let a 3 měsíce. Důvodem délky řízení bylo určení rozsahu majetku náležícího do dědického řízení po zůstaviteli. Předmětem dědictví měl být soubor nemovitých věcí obecně známý jako hotel [jméno] v [obec], tj. st. p. [rok] o výměře 1 171 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a na pozemku stojící stavby domu [adresa] – ubytovací zařízení, st. p. [rok] o výměře 142 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, na pozemku stojící stavby bez č. p./č. e. – občanské vybavenosti, která zároveň stojí i na st. p. [číslo], tj. nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro KÚ a [územní celek] vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Nymburk. Po zahájení dědického řízení sestra žalobce zjistila, že jako výlučný vlastník nemovitostí je zapsána poslední otcova manželka [jméno] [příjmení]. Sestra se začala domáhat dědického práva žalobou, a to u Okresního soudu v Nymburce pod č. j. 8 C 302/2004, když o jejím nároku bylo pravomocně rozhodnuto až rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2015, č. j. 24 Co 556/2007-840, a to tak, že bylo určeno, že zůstavitel byl ke dni své smrti výlučným vlastníkem ½ předmětných nemovitostí a ½ náležela do společného jmění jeho a jeho manželky. Žalobce se tedy ode dne smrti svého otce, tj. 27. 4. 2003, měl stát podílovým spoluvlastníkem spolu se svou sestrou hotelu [jméno] v [obec]. Na místo toho se skutečným podílovým vlastníkem, a to do výše ½ stal až na základě usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 6. 2016, č. j. D 566/2003-1882, Nd 180/2009, kdy se stal podílovým spoluvlastníkem do výše ½ souboru nemovitostí zvaných jako hotel [jméno]. Více jak 13 let tedy trvalo, než se mohl ujmout svého majetku. Kvůli postupu Okresního soudu v Nymburce ve věci dědické nemohl ode dne smrti svého otce nebo v přiměřené lhůtě po vyřešení dědického řízení nakládat se svým majetkem. Naopak s celým majetkem nakládala a brala z něho výnosy až do své smrti poslední zůstavitelova manželka [jméno] [příjmení] a dále cca 1 rok po její smrti ještě dcera [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce byl přesvědčen, že protiprávní stav věci, kdy se na jeho úkor a z jeho majetku obohacují jiné osoby, bude moci napravit uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nároku na náhrady škody proti [jméno] [příjmení], následně [jméno] [příjmení] a proti [právnická osoba] V uplatnění nároku mu však až do právní moci usnesení Okresního soudu v Nymburce, č. j. D 566/2003-1882, ze dne 16. 6. 2016, které mohlo být vydáno až po právní moci rozsudku Okresního soudu v Nymburce, č. j. 8 C 302/2004-132, resp. Krajského soudu v Praze, č. j. 24 Co 556/2007-840, ze dne 16. 4. 2015, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2015 ve znění opravného usnesení z 12. 7. 2015, bránil nedostatek aktivní legitimace. Právě z nedostatku aktivní legitimace by jakýkoliv jeho nárok byl soudem ihned zamítnut. Nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení přesto přihlásil do dědického řízení po [jméno] [příjmení] vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod č. j. 24 D 182/2010. Dědička po [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] proti uplatněnému nároku vznesla v průběhu dědického řízení námitku promlčení, když ze strany [jméno] [příjmení] nemohlo jít o úmyslné obohacení, protože tato byla přesvědčena o tom, že je výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí. Žalobce námitku promlčení vzal na vědomí a nárok neuplatňoval u soudu, protože se ohledem na vznesenou námitku by nemohl se svým nárokem u soudu uspět. Námitka promlčení obsažená v dohodě dědiců o vypořádání společného jmění manželů [příjmení], kterou účastníci uzavřeli dne 16. 6. 2016. Od smrti otce žalobce, tj. od 27. 4. 2003, až do své smrti dne 1. 2. 2010 nemovitost užívala [jméno] [příjmení] a pouze ona brala užitky z těchto nemovitostí. Po úmrtí pozůstalé manželky sestra žalobce dne 15. 2. 2010 podala návrh na ustanovení správce dědictví, JUDr. [příjmení] určila usnesením ze dne 1. 6. 2010 správcem dědictví společnost [právnická osoba] Notářkou jmenovaný správce zůstal nečinný. Sestra žalobce a žalobce se do usnesení odvolali a o jejich odvolání krajský soud rozhodl usnesením ze dne 11. 11. 2010, které nabylo právní moci dne 3. 12. 2010, a ustanovil správcem dědictví [jméno] [příjmení], který byl navrhován již sestrou žalobce. [jméno] [příjmení] sepsal dokument o převzetí nemovitosti a zjistil, že nemovitosti jsou značně zdevastované. Žalobce a jeho sestra museli vynaložit značné finanční prostředky přes 2 miliony Kč jen na odstranění nejzávažnějších škod. Nemovitý majetek spadající do dědictví zůstal zcela bezprizorní a byl devastován osobami, jimž umožnila vstup [jméno] [příjmení], tj. dědička po [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] a nečinností správce dědictví jmenovaného notářkou, v podstatně i nečinností samotné notářky, kdy soud nemusel čekat na návrh, ale nejpozději po úmrtí [jméno] [příjmení] měl neodkladně ustanovit správce dědictví a zajistit provoz podniku, což neučinil. V důsledku průtahů v dědickém řízení a v s ním souvisejícím řízení o určení vlastnictví zůstavitele pak došlo nejen k nemajetkové újmě, ale i k faktické škodě, kterou žalobce vyčísluje jako ušlé nájemné, a dále pak v škodě vzniklé nepřijetím včasného bezodkladného opatření, tj. ustanovení správce majetku po smrti [jméno] [příjmení] a jednorázovou devastací objektů. Fakticky je škoda ještě větší, než uplatňuje. Žalobce pak v souladu se znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 17. 2. 2016 uplatňuje náhradu škody ve výši 50 % ušlého nájemného, a to za rok 2003 v délce 8 měsíců částka 609.750 Kč, za rok 2004 částka 914 625 Kč, 2005 914 625 Kč, 2006 914 625 Kč, za rok 2007 914 625 Kč, rok 2008 částka 779 125 Kč, rok 2009 částka 711 375 Kč a rok 2010 11 měsíců částka 745 250 Kč. Tedy celkem částka 6 504 000 Kč. Dále žalobce uplatňuje nárok na náhradu nákladů vynaložených na odstranění škod způsobených neužíváním nemovitosti ve výši nákladů vynaložených v roce 2010 – 2013 ve výši 2 025 422 Kč, z čehož 50 % činí částku 1 012 711 Kč. Dále pak požaduje úroky z prodlení, a to od 22. 6. 2017. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a průtahy v dědickém řízení je dána shora uvedenými tvrzeními. Žalovaná uznala odpovědnost za průtahy v soudním řízení a poskytla zadostiučinění za průtahy v řízení. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že vznesla námitku promlčení k náhradě škody, a to k oběma požadovaným nárokům. Učinila nesporným, že žalobce dne 21. 12. 2016 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí odškodnění ve smyslu zákona. Žalovaná se zabývala všemi podmínkami, vznik odpovědnosti, existence odpovědnostního titulu v obecné rovině shledána byla, když řízení u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 302/2004 bylo zatíženo nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce. K průtahům v době nečinnosti nedošlo. V dědickém řízení samotném nebyly shledány průtahy. Tvrzení žalobce o prodlevách s ustanovením správce dědictví a neustanovením správce dědictví z úřední povinnosti považuje žalovaná za irelevantní, neboť tyto nemohly způsobit tvrzené škody. Ustanovením správce dědictví nebylo povinností soudu, ale záleželo na uvážení soudu. To samé platí i pro postup notářky. Především pak nelze shledat kauzální nexus mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem soudu a notářky. Náhrady škody za náklady vynaložené na odstranění škody se má žalobce domáhat po [jméno] [příjmení], nebo se jich měl domáhat po [jméno] [příjmení], které nemovitosti užívaly. Znalecký posudek je pak zcela nevěrohodný, je počítána škoda způsobená neužíváním nemovitosti, znalec počítá s uvažovaným nájemným, nejedná se o skutečná čísla. Žalobce netvrdí ani neprokazuje, kolik nyní činí čistý zisk z pronájmu části hotelu, objekt je sice nazýván hotelem, k tomuto účelu však neslouží. Současně nebyl předložen jakýkoliv doklad, z něhož by plynulo zaplacení částky 2 025 422 Kč na odstranění škod. Ze znaleckého posudku plyne, že poslední úpravy proběhly v roce 2012. Tedy nelze s úspěchem tvrdit, že byly vynaloženy náklady na odstranění škod i v roce 2013. Ze strany 15 znaleckého posudku se uvádí, že v současné době hotel, výčep, ani hotelová kuchyň neplní svou funkci, jsou v plné míře pronajaty, ale v provozu je pouze herna, prodejna ovoce zeleniny a večerka. Co se týká požadovaných částek, tak se jedná pouze o bezdůvodné obohacení a škodu na straně dřívějšího vlastní