10 C 214/2020-128 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 12. 2020 domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 33 981,91 Kč. Žalobce uvádí, že uzavřel se žalovanou celkem dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Prvou dne 9. 10. 2017 na úvěr ve výši 5 000 Kč a druhou dne 6. 2. 2018 na úvěr ve výši 8 500 Kč. Žalobce uvádí, že se jedná o smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. a žalobce dále tvrdí, že žalovaný nesplnil svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když neprověřil úvěruschopnost žalobce, jakožto spotřebitele, splácet předmětný úvěr, a z toho důvodu jsou tak obě smlouvy o úvěru neplatnými. Žalobce uvádí, že na základě prvé z úvěrových smluv uhradil žalované částku 7 000 Kč, na základě druhé z úvěrových smluv pak částku 40 481,91 Kč. Žalobou se pak žalobce domáhá navrácení částek, které uhradil na základě každé ze smluv nad rámec sjednané jistiny úvěru, tedy pokud jde o smlouvu z 9. 10. 2017, pak se domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč, a pokud jde o smlouvu z 6. 2. 2018, pak vydání bezdůvodného obohacení ve výši 31 981,91 Kč. Žalobce dále uvádí, že obě smlouvy o úvěru jsou vedle uvedeného důvodu absolutně neplatné i s ohledem na podmínky, které jsou v nich sjednány, konkrétně na výši RPSN, která v řádu stovek přesahuje judikaturou stanovené přiměřené rozmezí. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 26. 4. 2021. Učinila nesporným uzavření obou smluv o spotřebitelském úvěru s tím, že setrvala na tom, že tyto smlouvy jsou platnými. Žalovaná namítla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalobkyně, když vycházela z jejího rodného listu, občanského průkazu, přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2016 a úvěruschopnost žalobkyně byla ověřena i telefonickým kontaktem ze strany žalované, když bylo i zjištěno, že žalobkyně bydlí ve svém domě na adrese [adresa žalobkyně]. Žalovaná uvádí, že rovněž žalobkyni prolustrovala v běžných dlužnických databázích s víceméně negativním výsledkem. Žalovaná tak má za to, že svým povinnostem dostála a smlouvy jsou platné. Žalovaná dále namítla, že námitku neplatnosti je třeba vznést ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve lhůtě 3 let od uzavření smlouvy, což ve vztahu k prvé z úvěrových smluv žalobkyně neučinila. Ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne 9. 10. 2017 pak žalovaná vznesla tuto námitku spočívající v neuplatnění neplatnosti v takto stanovené lhůtě a obecně namítla promlčení veškerých možných nároků z bezdůvodného obohacení z této smlouvy z 9. 10. 2017. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně se v rámci podnikatelské činnosti zabývala i finančním zprostředkováním, tedy měla znalost o finančních produktech a podmínky smluv jí musely být zřejmými. Tedy ani v kombinaci s takto akceptovanými podmínkami úvěru pak není dána neplatnost smluv čistě pro jejich smluvní ujednání. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 9. 10. 2017 [číslo], a to na úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že mezi stranami bylo dále nesporným, že žalobce na této smlouvě uhradil žalované celkem částku 7 000 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporným, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 2. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], a to na poskytnutí úvěru ve výši 8 500 Kč; a mezi stranami bylo rovněž nesporným, že na této smlouvě o úvěru uhradila žalobkyně žalovanému celkově platby ve výši 40 481,91 Kč. 4. Z poučení spotřebitele o právu na odstoupení od smlouvy, souhlasu se zpracováním a uchováním a nakládám s osobními údaji a z vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni splnila tyto poučovací povinnosti při uzavření obou smluv o spotřebitelském úvěru. 5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalobkyně při čerpání úvěrů, pak soud zjistil, že před čerpáním prvého úvěru, dne 9. 10. 2017, provedla žalovaná zjištění, že žalobkyně není v insolvenci, není v exekuci a nejsou u ní evidovány nesplacené půjčky v registru nebankovních subjektů. Žalovaná si rovněž vyžádala daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2016, z něhož měla za zjištěné, že příjmy žalobkyně za rok 2016 činily 829 250 Kč, paušální výdaje pak částku 611 001 Kč, tedy že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně činí 218 249 Kč. Tedy jedná se o částku 18 187,42 Kč měsíčně před zdaněním. Žalovaná si dále vyžádala výpis z účtu žalobkyně za období 9. 8. 2017 až 9. 10. 2017, a z tohoto lze zjistit, že za toto období byl počáteční stav účtu minus 23 408,28 Kč, a konečný stav minus 35 263,37 Kč, tedy došlo k dalšímu poklesu ve finančních prostředcích žalobkyně o necelých 12 000 Kč, a to jen na tomto účtu. 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované při čerpání druhého úvěru, tj. ze dne 6. 2. 2018, pak soud zjistil, že žalovaná si zjistila z databází, že žalobkyně není v insolvenčním řízení a nejsou proti ní vedeny exekuce. Dále bylo žalované z interních zdrojů známo, že žalobkyně čerpala prvý úvěr z 9. 10. 2017 a že u tohoto došlo čtyřikrát k jeho prodloužení a až pátou platbou (předchozí sloužily k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti) byl úvěr zcela splacen. Žalovaná si při prověřování úvěruschopnosti při poskytování tohoto druhého úvěru již nevyžádala další podklady, jako tomu bylo u smlouvy předchozí, tedy ani výpisy z bankovních účtů, ani případné jiné doklady, jako např. daňové přiznání. 7. Z přehledu umořování dluhu žalobkyně (č. l. 74 - verze založená žalovanou, č. l. 90 - verze založená žalobcem) má soud za zjištěné, že pokud jde o prvý úvěr, tj. úvěr z 9. 10. 2017, pak žalobkyně na tento uhradila žalované nejpozději: dne 8. 11. 2017 částku 330 Kč, dne 14. 11. 2017 částku 670 Kč, dne 24. 11. 2017 částku 330 Kč a nejpozději dne 30. 11. 2017 částku 670 Kč. Dále byla dne 11. 12. 2017 uhrazena jistina tohoto úvěru ve výši 5 000 Kč. Pokud jde o zbývající data plateb, konkrétně na druhou z úvěrových smluv z 6. 2. 2018, pak soud konkrétní skutková zjištění nečinil, neboť zde nebyla vznesena námitka promlčení a nebylo tohoto třeba s ohledem na to, že strany celkovou výši plateb učinily nespornou. 8. Z kopie občanského průkazu a rodného listu soud zjistil, že v rámci úvěruschopnosti žalovaná ověřila totožnost prostřednictvím těchto dokumentů, pokud jde o fyzickou osobu žalobkyně. 9. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně z 9. 11. 2020, pak soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení v celkové výši 2 000 Kč, pokud jde o prvou smlouvu o úvěru, a 31 981,91 Kč, pokud jde o druhou smlouvu o úvěru, s tím, že žalobkyně požadovala úhradu do 7 dnů ode dne doručení. Z potvrzení o doručení emailu se pak podává, že tento byl doručen žalované 20. 11. 2020, tedy splatnost bezdůvodného obohacení byla žalobkyní stanovena 27. 11. 2020. 10. Z výpisu z interní evidence strany žalované pak soud zjistil, že tato evidovala žalovanou v rámci svého systému s daty týkajícími se jména, příjmení, bydliště, a dále soud zjistil, že 9. 10. 2017 i 6. 2. 2018 bylo schváleno poskytnutí úvěru v rámci interního systému žalované. 11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne 9. 10. 2017 a na základě této žalobkyně uhradila žalované celkově částku 7 000 Kč, přičemž soud má za zjištěné, že toto se stalo nejpozději platbami ze dne 8. 11. 2017 ve výši 330 Kč, 14. 11. 2017 ve výši 670 Kč, dne 24. 11. 2017 ve výši 330 Kč a nejpozději dne 30. 11. 2017 ve výši 670 Kč. Toto jsou částky, které žalobkyně žalobou z plateb na této smlouvě o úvěru žádá. Dále žalobkyně uhradila jistinu tohoto úvěru dne 11. 12. 2017, a to ve výši 5 000 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, pak soud zjistil, že žalované bylo známo, že na účtu žalobkyně se ke dni poskytnutí tohoto úvěru nachází zůstatek ve výši minus 35 263,37 Kč, přičemž za poslední dva měsíce došlo k poklesu finančních prostředků, když stav k 9. 8. 2017 byl vyšší, tj. minus 23 408,28 Kč. Dále bylo žalované známo, že příjmy žalobkyně, potvrzené daňovým přiznáním, činí částku cca 18 187 Kč měsíčně před zdaněním, a dále žalovaná měla za zjištěné, že žalobkyně není v úpadku ani v exekuci a nemá evidovány nesplacené úvěry. Soud má dále za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne 6. 2. 2018 na poskytnutí jistiny úvěru ve výši 8 500 Kč s tím, že na základně této smlouvy uhradila žalobkyně žalované celkově částku 40 481,9 Kč. Soud nečinil konkrétní zjištění ohledně dat jednotlivých plateb dle této smlouvy, neboť celková výše těchto plateb žalobkyní žalované byla nespornou a ve vztahu k této smlouvě nebyla vznesena námitka promlčení, pokud jde o tvrzené bezdůvodné obohacení. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti před poskytnutím tohoto druhého z úvěru, pak má soud za zjištěné, že žalovaná se spokojila s lustrací v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí, ze kterého se podávalo, že žalobkyně není v insolvenci, ani se proti ní nevede exekuční řízení, a dále že nemá evidovány nesplacené úvěry. Žalované bylo rovněž známo, že žalobkyně čerpala p