11 C 84/2020-72 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 153 307 Kč jako náhrady škody, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. 2. Žalobce uvedl, že v řízení vedeném u [název soudu] (dále jen„ KS [anonymizováno]“) pod sp. zn. [spisová značka] byl rozsudkem ze dne [datum] zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Usnesením [název soudu] (dále jen„ VS [obec]“) ze dne [datum] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce a tím trestní stíhání žalobce pravomocně skončilo v jeho prospěch. 3. V souvislosti s takto vedeným trestním stíháním požadoval žalobce nahradit škodu představovanou vynaloženými náklady obhajoby v celkové výši 80 707 Kč vč. DPH, když vycházel z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 2 300 Kč. Konkrétně žalobce požadavek na náhradu obhajného vyčíslil následovně: <b>; Datum; Popis úkonu; Počet úkonů právní služby; Odměna</b> 1; [datum]; převzetí a příprava obhajoby Mgr. [příjmení]; 1; 2 300 Kč 2; [datum]; stížnost proti usnesení o zahájení stíhání; 1; 2 300 Kč 3; [datum]; vyjádření obviněného; 1; 2 300 Kč 4; [datum]; námitka znalec; 1; 2 300 Kč 5; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 6; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 7; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 8; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 9; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 10; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 11; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 12; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 13; [datum]; výslech svědka [příjmení]; 1; 2 300 Kč 14; [datum]; návrh na zastavení stíhání; 1; 2 300 Kč 15; [datum]; KS [anonymizováno] - hlavní líčení (02:30 hod.); 2; 4 600 Kč 16; [datum]; KS [anonymizováno] - hlavní líčení (02:30 hod.); 2; 4 600 Kč 17; [datum]; převzetí a příprava obhajoby Mgr. [příjmení]; 1; 2 300 Kč 18; [datum]; konzultace se znalci [příjmení] (účtována pouze 1 z více konzultací); 1; 2 300 Kč 19; [datum]; odůvodnění odvolání; 1; 2 300 Kč 20; [datum]; doplnění odvolání v návaznosti na opatřený znalecký posudek; 1; 2 300 Kč 21; [datum]; VS [obec] - veřejné zasedání; 1; 2 300 Kč 22; [datum]; KS [anonymizováno] - hlavní líčení (02:10 hod.); 2; 4 600 Kč 23; [datum]; KS [anonymizováno] - hlavní líčení (03:15 hod.); 2; 4 600 Kč 24; [datum]; vyjádření k odvolání státního zástupce; 1; 2 300 Kč 25; [datum]; VS [obec] - veřejné zasedání; 1; 2 300 Kč <b>Celkem;;; 66 700 Kč</b> + DPH (21 %) ve výši 14 007 Kč. 4. Dále žalobce vynaložil částku 72 600 Kč vč. DPH na zpracování znaleckého posudku [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] 5. Žalobce se tak obrátil na žalovaného se žádostí o náhradu škody v celkové výši 153 307 Kč, žalovaný však žádost nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 153 307 Kč. 6. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 25. 3. 2020 uplatnil předmětný nárok na náhradu škody. Žalovaný nárokům žalobce nevyhověl ani z části, což mu sdělil svým stanoviskem ze dne 22. 10. 2020. Po stručné rekapitulaci průběhu předmětného trestního řízení žalovaný uvedl, že k pravomocnému zproštění obžaloby došlo již dne [datum] a žádost o náhradu škody byla žalovanému doručena až dne [datum]. Rozhodnou skutečností je to, že se žalobce spolu s obhájcem osobně zúčastnili veřejného zasedání konaného u VS [obec] dne [datum], na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Žalobce tak byl dostatečně srozuměn s pravomocným skončením trestního stíhání. S ohledem na uvedené tak žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce na náhradu škody dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. 7. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že ustanovení § 32 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. jednoznačně stanoví, od kterého dne běží promlčecí doba. Jde o nepodmíněné vyjádření, které není formulováno jako nějaká alternativa. Stanoví-li zákon, že promlčecí doba běží od uvedeného dne, evidentně nemůže běžet ode dne jiného, a nelze tak vytýkat žalobci, že se citovanou normou řídil. Jedinou skutečností, která je pro posouzení promlčení rozhodná, je den„ doručení (oznámení)“ rozhodnutí. Z trestního spisu je pak bez [anonymizováno] pochybností zřejmé, že k doručení i oznámení rozhodnutí došlo až dne [datum]. Až od [datum] tak začala běžet promlčecí doba, a nárok byl tedy zjevně uplatněn včas. Žalobce v této souvislosti odkázal na § 137 odst. 1 trestního řádu, dle kterého se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení, a na § 137 odst. 4 trestního řádu, dle kterého usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí. Předmětné usnesení VS [obec] bylo usnesením o opravném prostředku (odvolání), a bylo tak oznámeno až doručením, nikoliv již vyhlášením, tj. k „ doručení„ i„ oznámení“ rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb. došlo ve stejný den [datum]. Dále žalobce odkázal na nález [název soudu] [číslo] Sbírky nálezů a usnesen ÚS, dle kterého:„ Jak správně uvádí stěžovatel, ustanovení § 137 odst. 1 věty druhé tr.ř. určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení – buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením opisu usnesení. Pokud stěžovateli bylo nutno ve smyslu § 137 odst. 4 tr. ř. doručit opis usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení, které nastalo až doručením opisu usnesení.“, a rovněž na komentář k § 32 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého:„ Přestože § 32 odst. 1 výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v § 8. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. V této souvislosti však nelze pominout, že právní úprava právní moci rozhodnutí se v jednotlivých procesních předpisech liší a i v jednom procesním předpise může být upravena odlišně pro různé typy rozhodnutí a procesní situace. To je třeba mít na mysli zejména v případech, kdy právní moc rozhodnutí může předcházet jeho doručení (oznámení) poškozenému (srov. například § 139 a 140 TrŘ). Pro počátek běhu promlčecí lhůty přitom musejí být splněny obě podmínky.“ (Vojtek, P. a kol. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017). Dále žalobce uvedl, že se domáhá pouze škody majetkové, nikoliv nemajetkové, pro niž může být podstatné subjektivní„ dozvědění se“ rozhodných okolností (§ 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Konečně pak žalobce namítl, že si nelze představit s dobrými mravy souladné uplatnění námitky promlčení v situaci, kdy se účastník řízení bezezbytku řídil zcela výslovnou a obsahově jednoznačnou a velmi jednoduchou normou, kterou žalovaný stát sám sebe omezil ve své odpovědnosti („ promlčecí doba běží ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí“). 8. Žalovaný v reakci na doplnění žalobce a soudem předběžně prezentovaný názor, že nárok žalobce nemá za promlčený, uvedl, že dle § 137 odst. 1 věty druhé trestního řádu se oznámení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Dle § 137 odst. 2 trestního řádu má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníku. Dle § 137 odst. 4 trestního řádku se usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí. Dle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za 3 roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Žalovaný zastává i nadále názor, že za rozhodné je nutno považovat datum [datum], kdy došlo k vyhlášení usnesení, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto dle § 256 trestního řádu v rámci veřejného zasedání konaného u VS [obec], kterého se žalobce osobně zúčastnil spolu s jeho obhájcem. Žalobce byl dostatečně srozuměn s pravomocným skončením trestního stíhání. Žalobcem uváděný nález [název soudu] nelze považovat za přiléhavý. [název soudu] se zabýval ústavní stížností ve věci, kdy stěžovatel podal návrh na