12 C 1/2021-93 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne 1.1.2021 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 12 947 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody způsobené mu nezákonným postupem policejního orgánu. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 3.9.2018, čj. KRPS -30829-86/TČ-2017-011681-, bylo zahájeno trestní stíhání a žalobce byl obviněn ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Proti zmíněnému usnesení podal žalobce stížnost, na základě níž bylo citované usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce zrušeno ze strany státního zástupce pro předčasnost. Následně vydala policie usnesení dne 27.5.2019, čj. KRPS -30829-206/TČ-2017-011681-, kterým byl žalobce opětovně obviněn ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. I zmíněné usnesení bylo ze strany státního zastupitelství dne 8.7.2019 zrušeno pro nezákonnost. Následně rozhodnutím ze dne 13.12.2019 policie odložila trestní věc podezření žalobce ze spáchání podvodu. Uvedenými usneseními, která byla zrušena pro nezákonnost, vznikla žalobci škoda, jejíž náhrady se domáhal v nadepsaném řízení. Konkrétně se žalobce domáhal náhrady následujících úkonů právní služby, které jeho obhájce provedl: Převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, včetně nahlédnutí do spisu ze dne 26.09.2018; První porada s klientem dne 9. 10. 2018; Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7.9.2018, odůvodněná dne 12.10.2018 (1/2); Převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, včetně nahlédnutí do spisu ze dne 31.05.2019; Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28.5.2019, odůvodněná dne 12.6.2019 (1/2). 2. Žalobce požadoval náhradu škody v celkové výši 12 947 Kč sestávající se ze shora uvedených úkonů právní služby za 5 úkonů, přičemž tarifní hodnota úkonu činila 2 300 Kč. Žalobce dále uvedl, že uplatnil svůj nárok u žalované dne 19.6.2020, avšak do podání žaloby nebylo o jeho žádosti rozhodnuto. 3. V podání ze dne 6.4.2021 žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 22 022 Kč podáním ze dne 19.6.2020, doručeným téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalobce dne 15.12.2020 prostřednictvím svého právního zástupce odmítl doložit žalovanou vyžádané doklady, má žalovaná za to, že nárok nebyl prokázán, proto byla žádost žalobce odmítnuta. Žalovaná dále uvedla, že by uznala důvodnou náhradou škody v rozsahu 3 úkonů, a sice převzetí zastoupení, dále stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7.9.2018 v rozsahu po jedné poloviny úkonu a stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28.5.2019, rovněž v rozsahu poloviny úkonu právní služby. Ve zbývající části považuje žalovaná nárok za nedůvodný. Žalovaná dále uvedla, že žalobce uplatnil žádost o náhradu za 3 úkony právní služby, které v žalobě již nepožaduje, a sice 2x nahlédnutí do spisu a žádost o přezkum a nahlédnutí do spisu. Naopak žalobce uplatnil právní úkon převzetí a příprava obhajoby včetně nahlédnutí do spisu dne 31.5.2019, který však nebyl v rámci předběžného projednání uplatněn, respektive byl formulován odlišně, a sice pouze jako nahlížení do spisu. Z uvedeného důvodu žalovaná navrhla, aby bylo řízení zastaveno v rozsahu 1 úkonu, který nebyl předběžně projednán, neboť nebyl uplatněn, pročež nebyly splněny podmínky pro řízení. 4. V replice ze dne 25.5.2021 žalobce uvedl, že požadavek žalované na předložení faktur je nesmyslný a nedůvodný, neboť advokátovi nevzniká právo na úhradu odměny až v okamžiku, kdy vystaví fakturu, ale v okamžiku poskytnutí služeb. Požadavek na doložení, že byla odměna obhájce uhrazena, je zase v rozporu s výslovným zněním § 2894 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce dále uvedl, že z důvodu nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání se snížilo jeho jmění, neboť mu vnikl dluh vůči jeho obhájci a tím okamžikem mu rovněž vznikla škoda. Žalobce dále uvedl, že jeho obhájce mu neposkytl právní služby pro bono. 5. Dne 6.8.2021 se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce uvedl, že provedení úkonů právní služby, jejíž úhrady se domáhá, plyne z trestního spisu. K dvojímu převzetí právního zastoupení pak uvedl, že při druhém zahájení trestního stíhání bylo nutné opětovně celý případ převzít po víceméně roce, kdy došlo ke zrušení prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž spisová dokumentace byla podstatně rozšířena a bylo opětovně nutné žádat o nahlédnutí do spisu. Žalovaná uvedla, že žalobce měl dostatek času na předložení listin v rámci předběžného projednání u žalované, avšak učinil tak až v průběhu nadepsaného řízení. 6. V podání ze dne 12.8.2021 žalobce k výzvě soudu doplnil, že právní zástupce žalobce vystavil žalobci fakturu na poskytnutí předmětných právních služeb, přičemž zmíněná faktura nebyla dosud uhrazena. Žalobce však setrval na svém právním názoru, že povinnost zaplatit odměnu za právní služby vznikla okamžikem jejich poskytnutí, nikoli vystavením faktury. Žalovaná v podání ze dne 5.11.2021 namítala, že předložená faktura nespecifikuje jednotlivé úkony právních služeb, a dále ve vztahu k úkonu převzetí, příprava obhajoby a nahlédnutí do spisu namítala, že se nejedná o nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování, a dále že porada se žalobcem dne 9.10.2018 trvala méně než 1 hodinu. Zmíněné úkony právní služby proto nelze žalobci přiznat. <b>K (ne) zastavení řízení:</b> 7. Žalovaná navrhla, aby bylo řízení zastaveno v rozsahu požadovaného úkonu právní služby převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb včetně nahlédnutí do spisu ze dne 31. 5. 2019, neboť tento úkon nebyl uplatněn v rámci předběžného projednání u žalované. 8. Dle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) je podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody u soudu předběžné uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná). 9. Nicméně Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře formuloval dvě výjimky z povinnosti předběžného projednání. O první výjimku jde, pokud nárok žalovaný u soudu přesahuje svou výší nárok uplatněný v rámci předběžného projednání v situaci, kdy žalovaná dala jasně najevo, že jej vůbec uspokojit nehodlá. V takové situaci by byl požadavek na předběžné projednání podle § 14 odst. 3 zákona zcela nadbytečný a je třeba vycházet z toho, že byl splněn ve vztahu k celé výši žalobou uplatněného nároku. Druhou výjimkou je situace, kdy soud prvního stupně nesplnění uvedené podmínky řízení včas nerozpoznal, žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena úřadu, u něhož měl být nárok předběžně projednán, uplynula lhůta šesti měsíců podle § 15 odst. 2 zákona, v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a příslušný úřad dal najevo, že jej uspokojit nehodlá. Za této situace by trvání na postupu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. postrádalo rozumný smysl, nemohlo by naplnit účel sledovaný ustanovením § 14 zákona, bylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 737/2008, či ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, srov. též rozsudek ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011 a usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3226/2013). 10. Za situace, kdy žalobce pouze částečně odlišně formuloval požadovaný úkon právní služby (namísto nahlížení do spisu požadoval převzetí věci a nahlížení do spisu) a za situace, kdy žalovaná dala najevo v nadepsaném řízení, že nárok neuspokojí, bylo by dle soudu přepjatým formalismem, pokud by řízení v daném rozsahu zastavil. Proto byl návrh na zastavení řízení zamítnut (srov. výrok I.). Skutková zjištění: 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu. 12. Z nesporných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 19. 6. 2020, přípis žalované ze dne 14. 12. 2020, přípis žalované ze dne 22. 6. 2020, stanovisko žalované ze dne 14. 1. 2021) soud zjistil a má za prokázané, že dne 19. 6. 2020 žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody. Přípisem ze dne 14. 12. 2020 rovněž žalovaná vyzvala právního zástupce žalobce, že uplatněný nárok na náhradu škody není dostatečně podložen tak, aby uvedená náhrada mohla být poskytnuta. Žalobce byl proto vyzván k dodání faktury za právní služby, popřípadě potvrzení o úhradě nákladů obhajoby. Na uvedený přípis reagoval žalobce s tím, že požadavek žalované na doplnění podkladů odporuje komentářové literatuře, přičemž původní žádost žalobce je řádná. 13. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezáko