12 C 40/2018-388 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou, doručenou soudu dne 26. 2. 2018 se žalobci domáhali zaplacení částky ve výši 119 911 Kč coby náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu. Dále se každý z žalobců domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 251 669 Kč, dále se žalobce D. ([celé jméno žalobce]) domáhal náhrady škody ve výši 677 568 Kč, žalobce A. ([celé jméno žalobce]) požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a žalobkyně B. ([celé jméno žalobkyně]) požadovala odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Žalobci v žalobě uvedli, že proti nim bylo usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství policie Praha III., Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, č.j. KRPA-471378-69/TČ-2013-001392, ze dne 26. 9. 2014 zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství. Úkony předmětného trestního řízení však byly zahájeny již dne 5. 6. 2013, kdy policie vydala záznam o zahájení úkonu trestního řízení. Následně dne 27. 1. 2014 došlo k zahájení dalšího úkonu trestního řízení (č.j. KRPA 471378/TČ-2013-001398). Úředním záznamem ze dne 22. 4. 2014 došlo ke spojení obou trestních věcí. Dne 18. 2. 2015 byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 9 u Obvodního soudu pro Prahu 9 obžaloba směřující proti všem žalobcům a řízení bylo nadále vedeno pod sp. zn. 21 T 16/2015. Následně rozhodoval Městský soud v Praze o místní příslušnosti projednání obžaloby, který věc přidělil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen„ OS“), kde pak bylo řízení vedeno pod sp. zn. 6 T 62/2015. V rámci řízení se konala celkem 4 hlavní líčení a dne 11. 4. 2016 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni žalobci uznáni vinnými spácháním trestných činů dle obžaloby, a byly jim uloženy tresty. Žalobci se odvolali a následně rozhodoval Městský soud v Praze. Ten dne 4. 1. 2017 vyhlásil rozsudek, č.j. 5 To 328/2016, kterým zrušil napadený rozsudek OS Praha 1 dle § 259 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 226 písm. b) trestního řádu, a znovu rozhodl tak, že se všichni zdejší žalobci zprošťují obžaloby, neboť skutky, pro něž byli stíháni, nejsou trestným činem. 2. Ve věci tak došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do práv žalobců na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany dobrého jména, které zaručuje čl. 10 Listiny základních práv a svobod. V důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu (podání obžaloby k místně nepříslušnému soudu) vznikla žalobcům společně a nerozdílně majetková škoda v podobě nákladů vynaložených na zrušení a změnu nezákonných rozhodnutí a na nápravu úředního postupu. Žalobci byli po celou dobu právně zastupováni obhájcem [titul] [jméno] [jméno]. Žalobci se za celkem 33 úkonů právní služby a za promeškaný čas domáhali částky 119 911 Kč včetně DPH. 3. Žalobci dále požadovali odškodnění nemajetkové újmy v podobě duševních útrap, zásahu do osobnostních práv, zásahu do důstojnosti, cti, vážnosti, společenské prestiže, soukromí a dále ztížení jejich společenského uplatnění. Žalobci uvedli, že se o trestní řízení zajímaly sdělovací prostředky, přičemž žalobci byli opakovaně žádáni o vyjádření na kameru či jiné záznamové zařízení. Žalobci tak byli vystaveni dalšímu stresu v důsledku negativně laděného zájmu novinářů. Žalobci byli po celý život bezúhonnými osobami, a byli tak i vnímáni ve společnosti. Žalobci nadto byli úspěšnými podnikateli v oblasti prodeje automobilů a měli vybudovanou nezanedbatelnou společenskou prestiž, známost a vážnost. Zahájení trestního řízení nicméně vešlo v obecnou známost a negativně tak zasáhlo do života žalobců, jak ve sféře osobní a rodinné, tak i pracovní. Následky trestního řízení pak vedly k naprosté osobní, společenské a profesní likvidaci, které trvají dodnes. Každý ze žalobců tedy požadoval odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v podobě zásahu do osobnostních práv a ztížení společenského uplatnění ve výši 200 000 Kč. 4. Žalobci A. ([celé jméno žalobce]) a žalobkyni B. ([celé jméno žalobkyně]) pak vznikla nemajetková újma na zdraví, kdy u žalobce A. došlo k výrazné progresi aortální stenózy s navazující nutností operace srdce, a to v příčinné souvislosti s dlouhodobým stresem z trestního stíhání. U žalobkyně B. došlo v důsledku trestního stíhání k výskytu lokalizované sklerodermie, která obecně vzniká téměř výhradně jako důsledek dlouhodobějšího stresu, přičemž dle vyjádření příslušných lékařů tomu tak bylo i v případě žalobkyně B. Lokalizovaná sklerodermie je přitom nevyléčitelná doživotní nemoc. Žalobce A. tedy požadoval zadostiučinění za nemajetkovou újmu na zdraví částku 300 000 Kč, přičemž v uvedené částce zohlednil též skutečnost, že operací srdce došlo zároveň ke snížení kvality života, kdy je žalobce A. doživotně omezen ve svých aktivitách. Žalobkyně B. za újmu na zdraví požadovala odškodnění ve výši 100 000 Kč. 5. Nadto žalobci D. ([celé jméno žalobce]) vznikla újma také na jmění, neboť byl v důsledku trestního stíhání evidován 2 roky na úřadu práce jako nezaměstnaný žadatel o zaměstnání, neboť jej v důsledku poškození dobrého jména i přes veškerou snahu odmítal kdokoliv zaměstnat. Žalobce D. proto požadoval částku 677 568 Kč coby náhradu za ušlou mzdu v důsledku zahájení trestního stíhání, kterou nepobíral. Uvedená částka byla vypočtena jako násobek průměrné měsíční mzdy stanovené Vyhláškou č. 325/2016 Sb., tedy za 24 měsíců požadoval částku 24 * 28 232 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že celé trestní řízení trvalo od 5. 6. 2013 do 4. 1. 2017, tj. 3 roky a 7 měsíců, tak došlo ze strany žalované k zásahu do práva žalobců na spravedlivý a rychlý proces, který je zaručen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím byla žalobcům způsobena nezanedbatelná psychická i fyzická újma, za což každý z žalobců požadoval částku 51 669 Kč. K uvedené částce žalobci došli tak, že vycházeli z toho, že se částka zadostiučinění pohybuje mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok, přičemž za první 2 roky náleží polovina uvedené částky. V neposlední řadě žalobci uvedli, že dne 4. 7. 2017 svůj nárok uplatnili u žalované a dne 7. 2. 2018 zaslali upomínku. Žalovaná však do dne podání žaloby na žádost žalobců nereagovala. 7. V podání ze dne 27. 5. 2019 se ve věci vyjádřila žalovaná, která učinila nesporným, že u ní žalobci dne 4. 7. 2017 uplatnili svůj nárok. K projednání žádosti žalobců došlo dne 24. 5. 2019, kdy žalovaná uzavřela, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Dále konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 9. 2014. Žalovaná uvedla, že posuzované trestní řízení bylo ve vztahu k žalobcům skončeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2017, který nabyl právní moci téhož dne. Žalobci svůj nárok uplatnili u žalované dne 4. 7. 2017 a od uvedeného data se stavěla promlčecí doba po dobu 6 měsíců, následně její běh pokračoval. Žaloba byla podána dne 26. 2. 2018, tedy necelé 2 měsíc po uplynutí promlčecí lhůty ve vztahu k nemajetkové újmě žalobců. Žalovaná z uvedeného důvodu vznesla námitku promlčení ve vztahu k nárokům na odškodnění nemajetkové újmy. Nadto žalovaná uvedla, že nároky na náhradu nemajetkové újmy nejsou důvodné. Žalobci dle žalované neuvedli takové skutečnosti, pro něž by bylo možné přistoupit k peněžité satisfakci za trestní stíhání, které navíc trvalo pouhé 2 roky a 3 měsíce, a to i přesto, že se jednalo o majetkovou trestnou činnost. Žalobci neuvedli ani konkrétní dopady, které trestní stíhání mělo. Žalovaná rovněž uvedla, že neodpovídá za medializaci trestního stíhání, neboť dochází k přerušení příčinné souvislosti mezi medializací. Ve vztahu k tvrzené nemajetkové újmě za újmu na zdraví u žalobce A. a žalobkyně B. pak žalovaná uvedla, že z lékařské zprávy vyplývá, že jejich zdravotní stav byl špatný již před zahájením trestního stíhání, přičemž zpráva pouze konstatuje, že byl žalobce vystaven stresu. V daném ohledu žalovaná poukázala na to, že byla od roku 2013 vedena kromě trestního stíhání také exekuce, a je tedy velmi pravděpodobné, že žalobce byl účastníkem nejednoho soudního řízení a rovněž povinného v exekuci. Nelze tedy předjímat příčinnou souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu a trestním stíháním. Obdobné pak dle žalované platí rovněž u žalobkyně B., neboť z její lékařské zprávy vyplývá pouze nález, avšak nikoliv spojitost s trestním stíháním, přičemž i na žalobkyni B. je vedena exekuce. Dle žalované tedy nebyla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíháním a zhoršením zdravotního stavu. 8. Co se týče délky trestního řízení, tak tu žalovaná hodnotila jako přiměřenou. Nadto se dané řízení vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti. Ve vztahu k nároku na obhajné pak žalovaná uvedla, že žalobci neprokázali vznik škody, resp. nedoložili doklad o poskytnutí právních služeb, pročež byla žalovaná nucena předběžné projednání nároku uk