14 C 102/2017-269 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení původně částky 210 601,50 Kč a jejího příslušenství (v průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí a následnému částečnému zastavení řízení co do 7 551,50 Kč a k projednání zůstala částka 203 000,55 Kč), jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí. Uvedl k tomu, že u [exekutorský úřad], JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem [ulice a číslo] [PSČ] [obec] je pod sp. zn. [spisová značka] vedena exekuce pro pohledávku 2 986 075 Kč s příslušenstvím, kdy původním oprávněným byla [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], nástupcem oprávněného se v důsledku postoupení pohledávky stala společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], povinnými zavázanými společně a nerozdílně pak jsou 1) [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] a 2) [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa]. Ve věci výše uvedené exekuce vydal uvedený exekutorský úřad dne 30. 4. 2007 Exekuční příkaz č. 4 č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce jiné peněžité pohledávky, kterou má povinný za svým dlužníkem [právnická osoba], [IČO], aktuálně se sídlem [adresa]. Protože dlužník povinného odmítl dobrovolně pohledávku vyplatit s tím, že neexistuje, podala [právnická osoba] [právnická osoba] jako původní oprávněný na dlužníka povinného dne 23. 3. 2009 poddlužnickou žalobu o úhradu přikázané pohledávky u Okresního soudu v Českých Budějovicích, věc byla následně postoupena Městskému soudu v Brně, který ve věci nakonec meritorně rozhodl. [právnická osoba] se stala nástupcem původního oprávněného na základě smlouvy o postoupení předmětné pohledávky ze dne 24. 7. 2013, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2013 č.j. 36 C 161/2009-219 bylo rozhodnuto o záměně účastníků a vstupu nástupce na místo dosavadního žalobce, i v souvislosti s usnesením výše uvedeného exekutorského úřadu o záměně účastníků ze dne 24. 9. 2013 č.j. [číslo jednací]. V průběhu řízení o poddlužnické žalobě před Městským soudem v Brně pak s ohledem na předběžně vyjádřený názor soudu o nesprávnosti (neurčitosti) exekučního příkazu přikázáním pohledávky vydal výše uvedený exekutorský úřad dne 26. 2. 2014 pod č.j. [číslo jednací] opravné usnesení, kterým blíže specifikoval pohledávku (pohledávka na nedoplatku ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne 25. 3. 2006 č. 960/060130 na zakázku„ kompletní dodávka a montáž skládaného střešního pláště včetně dodávky a montáže klempířských systémových prvků na stavbě [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], [obec]“ se sjednanou cenou díla 2 725 433,10 Kč + DPH). Rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č.j. 36 C 161/2009-274 Městský soud v Brně žalobu zamítl, s argumentací, že pokud exekutor vydal exekuční příkaz č. 4 čj. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne 30. 4. 2007, jedná se o neurčité rozhodnutí, na základě kterého se žalobce nemůže domáhat svého tvrzeného práva poddlužnickou žalobou. Soud konstatoval, že ze strany exekutora došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když si neověřil, zda vůbec pohledávka dlužníka žalobce, resp. původního žalobce - firmy [anonymizováno] za žalovaným existuje. Exekuční příkaz postrádá základní náležitosti dle § 48 exekučního řádu, a to zejména dle písm. f) — způsob provedení exekuce. Žalobce dále uvedl, že jeho podané odvolání ze dne 14. 7. 2014 proti prvostupňovému rozsudku pak neshledal Krajský soud v Brně jako odvolací soud důvodným, s výjimkou určité části nákladů řízení a rozsudkem ze dne 28. 4. 2016 č.j. 47 Co 316/2014-305 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil a ve výrocích o nákladech řízení rozhodl tak, že společnost [právnická osoba] je zavázána uhradit právnímu zástupci [právnická osoba] a.s. částky 125 984,50 Kč a 46 567 Kč Odvolací soud potvrdil správnost závěrů soudu prvního stupně, učinil stejná skutková zjištění jako soud prvního stupně a dospěl k závěru, že přikázaná pohledávka v exekučním příkazu není nezaměnitelně identifikována, tudíž nelze zkoumat, zda se jedná o existentní pohledávku. Pokud není tvrzená pohledávka zjištěna, nemůže být žalobce jako oprávněný v řízení dle ustanovení § 315 o.s.ř. úspěšný. Vzhledem k uvedenému odvolací soud potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně. Za právní zastoupení ve sporu o poddlužnické žalobě pak uhradila žalobkyně advokátu Mgr. [jméno] [příjmení] celkem částku 38 050 Kč včetně DPH, a to na základě faktur č. 2014015 ze dne 24. 3. 2014 se splatností 7. 4. 2014 v částce 17 800 Kč bez DPH, č. 2014038 ze dne 5. 5. 2014 se splatností 19. 5. 2014 v částce 10 250 Kč bez DPH, č. 2014102 ze dne 3. 11. 2014 se splatností 17. 11. 2014 v částce 10 000 Kč bez DPH. Jedná se přitom o odměnu smluvní, výrazně pod úrovní mimosmluvních sazeb dle advokátního tarifu za nejméně 6 úkonů právní služby. Soudy obou stupňů tedy jednoznačně konstatovaly pochybení výše uvedeného exekutorského úřadu již při vydání původního exekučního příkazu přikázáním pohledávky, jehož chyby tak jako tak nebylo možno zhojit opravným usnesením, které rovněž nebylo bez chyby. Žalobce je přesvědčen, že výše popsané pochybení exekutorského úřadu při sepisu exekučního příkazu přikázáním pohledávky je jedinou příčinou neúspěchu ve shora uvedeném soudním řízení o poddlužnické žalobě, v každém případě jedinou příčinou, proč soudy obou stupňů žalobu zamítly pro formální nedostatky exekučního příkazu, aniž by se zabývaly meritem věci, a jedinou příčinou, proč žalobce byl nucen uhradit na nákladech právního zastoupení žalovaného a na svých nákladech výše uvedené částky, celkem 210 601,50 Kč. Shora popsané pochybení exekutorského úřadu považuje žalobkyně za nesprávný úřední postup, shora citovaná rozhodnutí exekutorského úřadu pak žalobkyně považuje za rozhodnutí nezákonná. Žalobce uhradil jednak svému právnímu zástupci za právní služby v řízení o poddlužnické žalobě částku 38 050 Kč včetně DPH, jednat žalované [právnická osoba] a.s. jako ve věci úspěšné žalované částky 125 984,50 Kč a 46 567 Kč za náklady jejího právního zastoupení vyčíslené a soudy obou stupňů přiznané v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátním tarifem). Žalovanou částku, kterou byl žalobce nucen uhradit na náhradě nákladů řízení, proto nárokoval po výše uvedeném soudním exekutorovi z titulu náhrady škody (majetkové újmy), neboť pokud by byl exekuční příkaz vydán správně, nemohla být žaloba z těchto ryze formálního důvodu zamítnuta. Nárok na náhradu škody byl uplatněn s očekáváním, že soudní exekutor je pro případ takovéto odpovědnosti za škodu, kdy by se mělo jednat o odpovědnost za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, pojištěn, a nebude problém prostřednictvím jeho pojištění škodu nahradit. K dopisu žalobce ze dne 19. 9. 2016, kterým byl nárok na náhradu škody vznesen, sdělil soudní exekutor dopisem ze dne 22. 9. 2016 č.j. [číslo jednací], aby se žalobce jako poškozený obrátil na Ministerstvo spravedlnosti ČR, neboť s ohledem na § 32 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu odpovědnost za způsobenou újmu nese stát. Shora uvedený exekuční příkaz a k němu vydané opravné usnesení exekutorského úřadu považuje žalobce za nezákonná rozhodnutí, řízení jejich vydání předcházející za nesprávný úřední postup. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce podal u ní žádost o odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. datovanou ke dni 29. 9. 2016. Tato žádost byla doručena dne 30. 9. 2016. Na výše uvedenou žádost odpověděla stanoviskem ze dne 4. 7. 2017. Toto stanovisko bylo vyhotoveno až po podání žaloby. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši celkem 210 601,50 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 38 050 Kč a v náhradě nákladů řízení ve výši 172 551,50 Kč, vzniklých v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Odkázala na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., dle něhož stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ačkoli zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje zákonnou definici nesprávného úředního postupu, je za něj soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud žalobce namítá nezákonné rozhodnutí, resp. nesprávný úřední postup soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] a žádá náhradu škodu v celkové výši 210 601,50 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 38 050 Kč a v náhradě nákladů řízení ve výši 172 551,50 Kč, vzniklých v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn.