14 C 108/2019-114 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství jako nemajetkové újmy, která mu vznikla v řízení u Krajského soudu v Brně č.j. 20 Cm 15/2007. Uvedl k tomu, že žalobou ze dne 3. 11. 2005 se domáhal po žalovaném [jméno] [jméno] zaplacení směnečné sumy 299 958 Kč s postižnými právy. Sedm měsíců od podání návrhu byl vyzván k úhradě soudního poplatku, dne 17. 1. 2007 Krajský soud v Brně vydal směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky, rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 ponechal Krajský soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Žalovaný využil opravného prostředku, jeho odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost, proti usnesení ohledně odmítnutí odvolání podal žalovaný opět odvolání, které následně vzal zpět. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 9. 2010 č.j. 4 Cm o 199/2010 odvolací řízení zastavil. Krajský soud v Brně dne 27. 1. 2010 vyznačil na rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a na směnečném platebním rozkazu ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 doložku právní moci ke dni 10. 3. 2010. Na základě této skutečnosti žalobce podal návrh na nařízení exekuce proti žalovanému [jméno] [jméno] pro zaplacení částky 299 958 Kč s příslušenstvím. [exekutorský úřad]. [jméno] [příjmení] sdělil, že povinný zemřel. S ohledem na tuto skutečnost podal návrh u Okresního soudu v Hodoníně na neúčinnost právního úkonu ohledně darovací smlouvy ze dne 15. 6. 2008 č.j. V 1724/2009, kterou daroval [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] bytovou jednotku [číslo]. Řízení bylo vedeno před Okresním soudem v Hodoníně pod č.j. 5 C 88/2011. V průběhu výše uvedeného řízení bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2010 č.j. 20 Cm 15/2007 a směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2007 č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci, přičemž bylo zjištěno, že nedisponují vůči dlužníku [jméno] [jméno] vykonatelnou pohledávkou nezbytnou pro řízení ve věci neúčinnosti právního úkonu. Z těchto důvodů byl jeho návrh ohledně neúčinnosti právního úkonu zamítnut, rozsudek soudu I. stupně potvrdil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 38 Co 74/2016 ze dne 16. 3. 2017. Pravomocným rozhodnutím ve věci č.j. 5 C 88/2011 před Okresním soudem v Hodoníně bylo z určitostí zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 20 C m 15/2017 a směnečný platební rozkaz č.j. 20 Sm 334/2005 nenabyly právní moci. Obrátil se na Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 27. 9. 2018 č.j. 20 Cm 15/2007 řízení zastavil. Pokud vychází ze skutečnosti, že 3. 11. 2005 podal návrh u Krajského osudu v Brně, řízení bylo zastaveno pravomocně 17. 10. 2018, je zřejmé, že celková doba soudního řízení trvala 13 let. Obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. a násl. v celkové výši 270 000 Kč. Nárok odůvodnil celkovou délkou řízení, za první 2 roky požaduje částku 7 500 Kč, za další dobu řízení v délce 11 let požaduje 165 000 Kč. Základní částku za celkovou dobu řízení navýšil o 50 % z důvodu, že se jedná o případ v rámci České republiky jako výjimečný, takže celková částka, kterou požaduje na nemajetkové újmě je 270 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 25. 4. 2019, které mu bylo doručeno dne 29. 4. 2019 dospěla k závěru, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy, ale s ohledem na ustanovení § 31 a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejsou podmínky pro přiznání peněžitého zadostiučinění. Je tedy zcela zřejmé, že celková doba řízení trvala 13 let, jako žalobce se žádným způsobem na délce řízení nepodílel, naopak z důvodu nesprávného postupu soudu došlo k vyznačení doložky právní moci na předmětném rozsudku a vzhledem k tomu, že tato skutečnost vyšla najevo až v průběhu řízení před Okresním soudem v Hodoníně č.j. 5 C 88/2011, došlo k promlčení žalobcova nároku, proto považuje svůj nárok na přiznání peněžitého zadostiučinění za zcela oprávněný. Žalovaná tak odpovídá za to, že soud I. stupně, tj. Krajský soud v Brně nesprávně vyznačil doložku právní moci a na základě této skutečnosti došlo k promlčení nároku žalobce v rámci řízení ohledně neúčinnosti právního úkonu. V případě, že by soud nepochybil při vyznačení doložky právní moci, neskončilo by řízení až v roce 2018, tj. 13 let od jeho zahájení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 12. 11. 2018 (žádostí ze dne 8. 11. 2018) uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. V předmětném řízení lze konstatovat průtahy v celkové délce 2 let. Žalobcem nebyla u procesního soudu podána ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od listopadu 2005 do října 2018. Celková doba řízení činila 12 let a 11 měsíců. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Odkázala na platnou judikaturu, článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73, též rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37, rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40, rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002, rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003, rozsudek ESLP ve věci Dostál proti České republice ze dne 25. května 2004, § 240). Délka řízení je dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité. Žalobce se na žalovaném domáhal vydání směnečného platebního rozkazu na zaplacení částky 299 958 Kč, tzn. na zaplacení směnečné sumy s postižními právy. Soud provedl listinné důkazy. Soud dále nechal vypracovat [anonymizována dvě slova] [obec] znalecký posudek, který určil, že podpis na směnce je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného. Odškodnění má být poskytováno za pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení v objektivním smyslu. Odškodnění neslouží k reparaci neúspěchu účastníka řízení v řízení. Na rozsudku Krajského soudu v Brně č.l. 118 a na směnečném platebním rozkazu na č.l. 50 byla vyznačena doložka právní moci ke dni 10. 3. 2010. Podáním ze dne 6. 4. 2017 žalobce soudu sdělil, že předmětné řízení doposud nebylo pravomocně skončeno z důvodu, že žalovaný [jméno] [jméno] dne 8. 4. 2010 zemřel a nezanechal žádného právní nástupce. Proto navrhl, aby bylo vydáno usnesení o zastavení řízení. V mezidobí je tak zcela zřejmé, že žalobce svůj nárok nikterak nevymáhal. V opačném případě by se totiž o úmrtí žalovaného musel dozvědět podstatně dříve. S ohledem na výše uvedené tak žalobce vůbec nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení. Věděl, že na jeho směnku mu nebude ničeho hrazeno. Žádost o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení tak spíše obchází její samotný účel a žalobce se snaží zhojit tzv. jinak. Ostatně požadovaná částka na nemajetkové újmě je velmi blízká žalované směnečné sumě. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. 3. Soud v uvedené věci již jednou rozhodl a žalobu zamítl. K odvolání žalobce pak odvolací soud vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení a uvedl, že celkovou délku řízení třeba poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) – e) OdpŠk. Z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení je třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce (složitost věci), nebo v jeho prospěch (postup orgánů veřejné moci). Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívají