14 C 115/2021-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou ze dne2. 6. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení celkové částky 2 875 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 21. 8. 2020 a dne 31. 7. 2020 převezen příslušníky Policie České republiky do protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice Olomouc. Převoz žalovaného dne 21. 8. 2020 na trase OO Žulová – záchytná stanice Olomouc (256 km) žalovaná vyčíslila na 1 493 Kč; převoz žalovaného dne 31. 7. 2020 na trase OOP Jeseník – záchytná stanice Olomouc (219 km) pak žalovaná vyčíslila na 1 382 Kč. Dle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen„ zákon“) žalovanému vznikla povinnost uhradit náklady na jeho dopravu do zdravotnického zařízení. K uhrazení nákladů za dopravu vyzval žalobce žalovaného výzvou ze dne 15. 11. 2020 a ze dne 1. 9. 2020. Žalovaný na výzvy nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobcem. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobce i žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřili), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Jelikož je předmětem tohoto řízení nárok na zaplacení částky nižší, než je 10 000 Kč, a odvolání tak proti tomuto rozsudku není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. přípustné, obsahuje odůvodnění ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř. toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě žalobcem předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 21. 8. 2020 a dne 31. 7. 2020 byl žalovaný převezen příslušníky Policie ČR do protialkoholní záchytné stanice Vojenské nemocnice Olomouc, přičemž dne 21. 8. 2020 služební vozidlo najelo 256 km a dne 31. 7. 2020 celkem 219 km. Žalobce náklady za přepravu dne 21. 8. 2020 vyčíslil na částku 1 493 Kč a náklady za přepravu dne 31. 7. 2020 na částku 1 382 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 25. 11. 2020 výzvu znějící na částku 1 493 Kč se splatností 30 dnů od doručení výzvy, žalovaný zásilku převzal dne 10. 12. 2020; a dne 1. 9. 2020 výzvu znějící na částku 1 382 Kč se splatností 30 dnů od doručení, žalovaný zásilku převzal dne 15. 9. 2020. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Žalobce provedl přepravu žalovaného do záchytné stanice poté, co u žalovaného byla provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v organismu na základě ustanovení § 89c zákona. Žalovanému tak dle § 89e odst. 1 zákona vznikla povinnost hradit náklady na dopravu, a to v souvislosti s dopravou žalovaného do Vojenské nemocnice Olomouc dne 21. 8. 2020 služebním vozidlem PČR, [registrační značka], kdy bylo najeto 256 km, což představuje náklady ve výši 1 493 Kč, a v souvislosti s dopravou žalovaného do Vojenské nemocnice Olomouc dne 31. 7. 2020 služebním vozidlem PČR, [registrační značka], kdy bylo najeto 219 km, což představuje náklady ve výši 1 382 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 25. 11. 2020 výzvu znějící na částku 1 493 Kč se splatností 30 dnů od doručení výzvy, žalovaný zásilku převzal dne 10. 12. 2020. Dne 1. 9. 2020 zaslal žalobce žalovanému výzvu znějící na částku 1 382 Kč se splatností 30 dnů od doručení, žalovaný zásilku převzal dne 15. 9. 2020. Žalovaný však uvedené částky ani přes upomínku žalobce neuhradil. Jelikož se žalovaný ve věci nevyjádřil, a tudíž netvrdil a ani neprokazoval, že by danou částku již zcela nebo zčásti uhradil a bylo tak prokázáno, že žalovaný dluží žalobci žalovanou částku, soud žalobě zcela vyhověl. Soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z žalované částky za období ode dne následujícího možného po dni uplynutí lhůty k plnění do zaplacení dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. (výrok I.). 7. Soud naopak nepřiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 1 382 Kč od 2. 10. 2020 do 15. 10. 2020, neboť z doručenky se podává, že žalovaný převzal výzvu k zaplacení dne 15. 9. 2020, přičemž dlužnou částku měl dle výzvy uhradit do 30 dnů od doručení, tedy do 15. 10. 2020. Žalobci tak náleží zákonný úrok z prodlení z vymáhané částky až ode dne 16. 10. 2020 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, představuje za jeden úkon paušální náhrada ve výši 300 Kč. 9. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle sazebníku soudních poplatků položka 1, bod 1 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobce je od poplatku osvobozen a měl ve věci plný úspěch.