14 C 154/2011-597 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Původní žalobce (Ing. [celé jméno původního účastníka]) se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2011 po žalované domáhal zaplacení nemajetkové újmy a majetkové škody z titulu nezákonného trestního řízení proti jeho osobě, které skončilo zastavením trestního stíhání a to dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také jen„ OdpŠk“. 2. K tomu uvedl, že dne 22. 11. 2001 bylo proti němu a Ing. [příjmení] zahájeno trestní stíhání a bylo jim sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 a trestný čin vystavení nepravdivého potvrzení podle § 129 trestního zákona. Toto rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR bylo Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 22. 10. 2001 zrušeno podle § 174 odst. 2 písm. e) trestního řádu jako nezákonné. Poté usnesením policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality ze dne 15. 3. 2004, pod ČTS: OKFK -54/1 2004, bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání proti němu a Ing. [příjmení] a dále [jméno] [příjmení] pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006 bylo jednání obviněných překvalifikováno na trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona. Státní zástupce Městského státního zastupitelství podal dne 28. 12. 2005 ve shora uvedené věci Městskému soudu v Praze na obviněné [příjmení] [celé jméno původního účastníka], Ing. [příjmení] a [jméno] [příjmení] obžalobu. Věc byla následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2006 přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 1. 2007 (sp. zn. 2 T 97/2006) vrátil trestní věc podle § 188, odst. 1, písm. e) tr. řádu státnímu zástupci k došetření. Z odůvodnění výše uvedeného usnesení je zřejmé, že postup orgánů činných v trestním řízení od samého počátku vykazuje zásadní vady, které ve svém důsledku porušují základní ústavní práva obviněných, zejména právo na řádný zákonný proces vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu, v článku 8 odst. 2 ústavní Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proti uvedenému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 byla státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2007 tak, že ji dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 22. 5. 2008 pod č. j. 2 ZT 45/2008 bylo trestní stíhání obviněných zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství č. j. KZT 1200/2008 ze dne 20. 6. 2008 bylo ke stížnosti poškozené usnesení o zastavení trestního stíhání zrušeno a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství Praha sama rozhodla, že věc podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, kterých se měli obvinění dopustit, se podle § 159a odst. 2 tr. řádu odkládá, neboť trestní stíhání obviněných je nepřípustné z důvodu promlčení. V rámci výkonu dohledu Vrchního státního zastupitelství v Praze pak bylo tímto zastupitelstvím konstatováno, že ve věci bylo trestní stíhání platně zahájeno a toto nadále trvá. Státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 usnesením trestní stíhání obviněných opětovně, podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu s odkazem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, zastaveno. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze usnesením sp. zn. KZT 1200/2008 ze dne 25. 5. 2009 ke stížnosti poškozené usnesení o zastavení podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušila a uložila Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1, ve věci bylo znovu jednáno a rozhodnuto. Usnesením policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování č. j. OKFK-86-8/TČ-2009-20 ze dne 11. 9. 2009 bylo trestní řízení podle § 23 odst. 3 trestního řádu spojeno ke společnému řízení s trestním řízením vedeným pod č. j. OKFK-28/TČ-2008-20. V připojované věci bylo jednání obviněných kvalifikováno jednak jako trestný čin podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona, ale i jako trestný čin vystavení nepravdivého potvrzení podle § 129 trestního zákona, vše spácháno ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. V měsíci září 2010 proběhlo prostudování spisu po ukončení vyšetřován. Dne 24. 2. 2011 vydalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 , č. j. 2 ZT 45/2008-232, kterým zastavilo trestní stíhání s odůvodněním, že posuzované skutky nejsou trestným činem a není důvod k postoupení věci. Na základě podané stížnosti poškozeného Městské státní zastupitelství v Praze přezkoumalo rozhodnutí podřízeného státního zastupitelství a svým usnesením ze dne 21. 4. 2011, č. j. KZT 433/2011-36, stížnost poškozeného zamítlo pro nedůvodnost. Usnesení Městského státního zastupitelství bylo do advokátní kanceláře obhájce doručeno dne 28. 4. 2011. Tím bylo trestní stíhání žalobce, trvající v přípravném řízení téměř 10 let, pravomocně ukončeno. 3. Z titulu nezákonného rozhodnutí požadoval žalobce náhradu nákladů obhajoby ve výši 664 182 Kč, ušlý zisk ze závislé činnosti ve výši 5 135 758 Kč, ušlý zisk z podhodnoceného prodeje akcií ve výši 1 297 670 Kč. Rovněž žádal náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 182 500,50 Kč. Nárok žalobce uplatnil u žalované dne 27. 10. 2011. 4. K nákladům obhajoby žalobce předložil soubornou fakturaci, která rozepisuje jednotlivé úkony poskytnuté právní služby. Úkony právní služby odpovídají ust. § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Výše odměny advokáta byla vyčíslena v souladu s ust. § 7 v návaznosti na ust. 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu. Ve výši odměny byla zohledněna obtížnost a náročnost projednávané věci, o které je žalobcem argumentováno dále. Žalobci byly právní služby průběžně fakturovány. Ke složitosti projednávané věci žalobce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2002, sp. zn. 4 To 32-02, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 6 To 185/2000, dle kterých lze zvýšit mimosoudní odměnu na dvojnásobek až trojnásobek, pokud je věc mimořádně složitá nebo časově náročná. Trestní stíhání žalobce splňovalo zákonné podmínky ust. § 12 odst. 1 advokátního tarifu, které by odůvodňovaly navýšení mimosmluvní odměny na trojnásobek. Probíhající trestní stíhání se vyznačovalo značnou právní náročností a složitostí. Nelze odměnu snižovat s ohledem na substituční zastupování. 5. Žalobci byla dále způsobena materiální škoda tím, že byl nucen opustit pracoviště a lukrativní pracovní funkci ředitele pobočky popřední bankovní instituce v České republice, kterou zastával před zahájením trestního stíhání. Dne 12. 10. 1992 byl žalobce jmenován do funkce ředitele pobočky [právnická osoba], sídlící na [obec a číslo], [anonymizována tři slova]. Usnesením představenstva [právnická osoba] [číslo] ze dne 21. 3. 2000, byl žalobce z funkce odvolán ke dni 22. 3. 2000. Pod bodem 7 předmětného usnesení je zmíněn pravý důvod odvolání, a to probíhající trestní stíhání. Žalobce byl odvoláním poškozen na své profesní pověsti a obratem podal proti rozhodnutí představenstva odvolání, které bylo neúspěšné. K vyjádření žalobce se přidali i jeho podřízení, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s odvoláním z vedoucí funkce. Vzhledem k tomu, že je žalobce závislý od sdělení bývalého zaměstnavatele, jaký příjem měl nástupce žalobce, není objektivně v jeho silách vyčíslit ušlý zisk konkrétní částkou. Pro přiblížení výše ušlého zisku žalobce uvádí, že se aktivně zajímal o nové profesní uplatnění. Bohužel ve všech pracovních pohovorech narážel na námitku potencionálního zaměstnavatele, která se týkala vedeného trestního stíhání. Ve svém sdělení ze dne 10. 5. 2000 odpověděla [právnická osoba] negativně na přihlášení žalobce do otevřeného výběrového řízení. V prohlášení ze dne 3. 7. 2008 potvrzuje JUDr. Ing. [příjmení] tu skutečnost, že v období let 2002 [číslo] opakovaně nabízel žalobci vrcholné manažerské umístění v rámci [právnická osoba] [právnická osoba], ve výši 95 000 Kč. S odkazem na probíhající trestní stíhání nebyla ani jedna pracovní nabídka realizována. Žalobci tak vznikla škoda na ušlém výdělku ve [právnická osoba] [právnická osoba], ve výši za každý rok trvání trestní stíhání, tj. 95 000 Kč x 12 = 1 140 000 Kč Trestní stíhání probíhalo celkově 7 let a 1 měsíc. Celková výše na ušlém výdělku tak činí 8 075 000 Kč. Z vyčíslené částky ušlého výdělku žalobce odečítá příjem, který měl jako ředitel finanční sekce St