18 C 234/2016-275 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení výše uvedených rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, kterými bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem mj. výše uvedených nemovitostí, a to na základě ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, s ohledem na to, že pozemek tvoří jeden funkční celek se sousední budovou a je nezbytně nutný k provozu stavby. Pozemek je veden v katastru nemovitostí jako manipulační plocha, původně byl pozemek stavební parcelou a až v roce 1946 byl změněn na skladiště parif role. Sousední budova se skládá ze dvou podlaží a nachází se v ní jeden byt, vstup do budovy je z chodníku, ačkoliv je pozemek žalovaným využíván, žalobce má za to, že není nezbytně nutný k jeho provozu. Žalobce má za to, že nejsou dány důvody pro nevydání vlastnického podílu žalobce na pozemku. 2. Žalovaná ve věci uvedla, že předmětný pozemek – manipulační plocha – tvoří jeden funkční celek s vedlejším pozemkem a je nezbytný k provozu sousední obytné budovy. Pozemky jsou využívány společně a tvoří jeden areál, k vedlejšímu pozemku a ke stavbě není jiný srovnatelný přístup. Oddělením by byl funkční celek nenahraditelně porušen. Žalovaná rovněž namítla nedostatek aktivní legitimace žalobce, jelikož ten není osobou oprávněnou ve smyslu zákona o půdě. Nakonec žalovaná poukázala i na to, že předmětný areál je využíván zcela jiným způsobem, než jaký předpokládá zákon o půdě. Z uvedených důvodů navrhuje žalovaná žalobu zamítnout. 3. Státní pozemkový úřad se ve věci vyjádřil tak, že odkázal na svá rozhodnutí a zdůraznil, že předmětný pozemek je součástí uzavřeného areálu, slouží jako manipulační plocha a přístup na pozemek parc. [číslo] je nezbytně nutný pro provoz a fungování vlastníka areálu. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28Cdo 2174/2010, 28Cdo 2518/2006, 28Cdo 3863/2012. Dále je zřejmé, že v rámci výstavby areálu došlo k trvalé změně využití pozemků a tato změna brání jeho zemědělskému nebo lesnímu užívání. Z uvedených důvodů navrhuje žalobu zamítnout. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 3. 2018, č.j. 18C 237/2016-57 byla ke společnému řízení spojena řízení sp. zn. 18C 234/2016 a 26C 235/2016, když rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu, , bylo rozhodnuto ohledně nároku žalobce na [číslo] nemovitosti (18C 234/2016) a rozhodnutím č.j. PÚ 2628/92/3 bylo rozhodnuto o nároku na 1/6 stejné nemovitosti (26C 235/2016). 5. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č. j. 18 C 234/2016-176, přičemž žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že na předmětný pozemek parc. [číslo] není pozemkem definovaným v § 1 odst. 1 zákona o půdě, a že Státnímu pozemkovému úřadu nepříslušelo rozhodnout podle § 9 odst. 4 zákona o půdě o vlastnictví oprávněné osoby k pozemku, na který byl uplatněn nárok. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce by bylo možné posoudit podle zákona č. 403/1990 Sb. Soud dále dospěl k závěru, že na předmětném pozemku není možné zemědělské, ani lesnické využívání pozemku, a tedy naplnění účelu restituce ve smyslu zákona o půdě tak, jak je vyjádřen v preambuli zákona. Toto není možné s ohledem na určení pozemku a jeho polohu. 6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 29. 7. 2019 odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěry Obvodního soudu pro Prahu 2, že na vydání pozemku se nedá použít zákon o půdě. Žalobce vychází z definice Ottova slovníku naučného, dle kterého je patrné, že parifikát, tedy parifní role patří do zemědělské půdy a jako o takové o ní bylo rozhodováno a platily se z ní daně. Je tedy zřejmé, že v době, kdy byl pozemek odňat původním vlastníkům, a převeden do vlastnictví právnímu předchůdci žalovaného se jednalo o pozemek, který splňoval zemědělské účely, neboť byl používán právě jako skladiště. I z tohoto důvodu žalobce podal žádost k Pozemkovému úřadu a tento postup mu byl i doporučen Ministerstvem financí, když tento dopis Ministerstvu financí byl jako důkaz v řízení proveden. Žalobce podal již v roce 1992 žádost k Pozemkovému úřadu, aby rozhodl o jeho nároku na vydání pozemku. Pozemkový úřad rozhodl až po 24 letech, a to s argumentací, kterou považuje i Obvodní soud pro Prahu 2 za nedůvodnou, tedy že pozemek je součástí areálu. Odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 1. 2020 tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 7. Na základě podaného dovolání ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne 11. 8. 2020 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 6. 2019 a věc vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v rámci svého rozhodnutí poukázal na to, že již ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že soudy jsou povinny zhodnotit existenci žalobou uplatněného práva na vydání sporných nemovitostí z hlediska všech restitučních předpisů, nikoliv jen zákona o půdě. Ve světle uvedeného nemůže obstát závěr odvolacího soudu, že je namístě žalobu bez dalšího zamítnout, požaduje-li žalobce vydání nezemědělského majetku, o kterém Pozemkový úřad dle zákona o půdě nerozhoduje. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl tak žalobcem uplatněn právem. Setrvá-li odvolací soud, resp. soud prvního stupně v dalším řízení na stanovisku, že majetkový nárok žalobce nespadá pod režim zákona o půdě, bude nezbytné, aby se odvolací soud (soud prvního stupně) zabýval otázkou, zda by aplikace zákona č. 403/1990 Sb. mohla v posuzované kauze přivodit žalobci úspěch, potažmo zda byl nárok uplatněn podle zákona č. 403/1990 Sb. včas a řádně. 8. Vzhledem k právnímu názoru Nejvyššího soudu soud vyzval při jednání dne 10. 5. 2021 žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy o tom, že svůj restituční nárok uplatnil dle zákona č. 403/1990 Sb. řádně a včas, tedy ve lhůtě 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona. 9. Žalobce na výzvu soudu však žádná skutková tvrzení nedoplnil. 10. Vzhledem ke změně vlastnictví předmětného pozemku soud na návrh žalobce rozhodl usnesením ze dne 28. 6. 2021 ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. o procesním nástupnictví, kdy na místo původního žalovaného – [anonymizováno 5 slov] současní žalovaní. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 8. 2021. 11. Z provedeného dokazování soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti. Podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2016, č. j. EU 2628/92/2 bylo rozhodnuto, že dědic oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], tedy žalobce, není vlastníkem těchto nemovitostí, a to dle, mimo jiné, dle PK, parc. [číslo] tedy pole o výměře [anonymizováno] m² (po roce 1991) dle KN parc. [číslo] ostatní plocha. Pozemky se nevydávají ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona. Podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2016, č. j. PU 2628/092/3 bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovitosti parc. [číslo] parif role, o výměře [anonymizováno] m², kdy pozemek se nevydává podle § 11 odst. 1 písm. c), a to k ideální 1/6. 12. Podle zápisu ze dne 14. 11. 1951, kdy vlastníkem je mj. [titul]. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Podle zápisu ze dne 16. 4. 1959 se ukládá právo vlastnické [jméno] [příjmení] na dvanáctinu. Podle celkem 11 rozhodnutí finančního odboru ONV v [obec] ze dne 28. 1. 1960 ohledně jednotlivých spoluvlastnických podílů na pozemku parc. [číslo] se vkládá vlastnické právo pro [příjmení] [anonymizována dvě slova], stavební podnik v [obec], a to podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 Ú.l. Podle dohody o vyčlenění nemovitého majetku byli účastníky této dohody [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [ulice] [anonymizována dvě slova] Dohoda byla uzavřena podle § 49 zák. č. 176/1990, kdy vydávající, tedy [anonymizováno], prohlašuje, že je výlučným vlastníkem nemovitého majetku, spočívajícího ve stavebním pozemku parc. [číslo] stavby [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] s tím, že byly vydány přejímajícímu. Dohoda je z 16. 1. 1995. Dle ortofotomapy ohledně současného stavu, platným územním plánem, kdy na pozemky jsou vyznačeny zkratkou OV, návrhem metropolitního plánu, dle kterého je na předmětném pozemku označeno [číslo]. Podle výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky [číslo] je zde zápis ze 14. 11. 1951 ohledně vlastnictví [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] [číslo] a [jméno] [příjmení] [číslo], mimo jiné s tím, že [číslo] dne 16. 4. 1959, podle usnesení státního notářství připadá [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] 14. 11. 1951 připadla [číslo]. K 7. 8. 1946 je pozemek veden jako skladiště parif. role. Podle dopisu ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] ze dne 21. 4. 1962 byl tento adresován Státnímu notářství pro [část Prahy] odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo], kdy byly sděleny nabídky darů nemovitostí ve prospěch státu [jméno] [příjmení] a vzhledem k neočekávanému úmrtí [příjmení] nedošl