20 C 204/2019-445 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se na žalované původně domáhali zaplacení finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim vznikla v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 10/2011 (dále jen„ posuzované řízení“) v částkách uvedených ve výrocích I. – IV. a dále náhrady škody (po částečném zpětvzetí žaloby) v celkové částce 132 644,45 Kč, skládající se z náhrady škody v částce 13 979 Kč v souvislosti s administrací převodu bytových jednotek; z částky 172,10 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,05 % p. a. za dobu od 17. 5. 2013 do 30. 6. 2013 (44 dnů) z částky 20 250 Kč v souvislosti s opožděně vráceným soudním poplatkem a dále z částky 9 048,31 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. za dobu od 1. 7. 2013 do 17. 1. 2019 (2026 dnů), po které nebyl žalobcům vrácen soudní poplatek v částce 20 250 Kč; částky ve výši 109 445,04 Kč představující nevypořádaný podíl převedených jednotek [číslo] na fond oprav domu [ulice a číslo] za období před prohlášením úpadku [anonymizována čtyři slova], kterou byl insolvenční správce povinen vypořádat při převodu jednotek, když soudy se tímto vypořádáním v posuzovaném řízení nezabývaly a žalobcům vznikla škoda v uvedené částce z důvodu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení, které bylo od počátku vedeno jako řízení sporné, zatímco mělo být vedeno jako řízení nesporné, to vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o povinnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se na ni žalobci obrátili mimosoudně podáním ze dne 10. 6. 2019 doručeným žalované téhož dne. Žalovaná ve stanovisku ze dne 9. 12. 2019 dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo ke správnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce a žalobcům poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení jejich práva na přiměřenou délku řízení, které se jeví odpovídajícím okolnostem věci. Nároku na náhradu majetkové újmy pro neexistenci všech předpokladů vzniku nároku nevyhověla. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, uvedla, že jeho celková délka činila 8 let, řízení probíhalo před třemi stupni soudní soustavy a ještě před Ústavním soudem ČR. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval dvakrát, odvolací soud třikrát, Nejvyšší soud ČR jednou a Ústavní soud ČR také jednou. Věc byla po skutkové stránce do určité míry složitá, po právní stránce byla složitá, když v průběhu posuzovaného řízení došlo ke změně právní úpravy. Žalobci museli být opakovaně vyzýváni k doplnění a opravě žalobního petitu, činili neúspěšná odvolání do procesních rozhodnutí a žalobu původně podali zjevně předčasně, když ji bylo následně vyhověno až po změně poměrů i právní úpravy ohledně vlastnictví bytů a žalobě bylo vyhověno v úplně jiném znění, než jak byla původně podána. K převodu nemovitosti došlo nikoli bezúplatně, ale za odměnu, což se projevilo i v definitivním rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobci podali také nedůvodnou námitku podjatosti soudkyně soudu I. stupně, nedůvodnou námitku podjatosti členů odvolacího soudu. Žalovaná strana nárok žalobců na převod nemovitosti uznávala a namítala pouze jeho předčasnost, když se nacházela v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], neboť na její majetek byl prohlášen konkurz. První žalobce jakožto předseda představenstva žalovaného úpadce [anonymizována čtyři slova] byl osobou, která průběh insolvenčního řízení ovlivňovala svými četnými procesními návrhy a podáváním opravných prostředků proti procesním rozhodnutím činěným v průběhu insolvenčního řízení. Jeho opravné prostředky byly neúspěšné, ostatně žalovaný nárok žalobců na úhradu smluvní pokuty pokládal za nemravný. Míra nejistoty ohledně výsledků řízení tak byla pro oba žalobce minimální. Žalovaná proto mimosoudně žalobcům poskytla satisfakci v podobě konstatování, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobců na přiměřenou délku, avšak neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v posuzované věci jevilo jako dostačující. Co se týká náhrady majetkové újmy, žalobci uplatnili mimosoudně pouze nárok na náhradu majetkové újmy v částce 2 000 Kč za nevrácený soudní poplatek za odvolání, dále v částce 11 979 Kč představující náklady právního zastoupení po skončení odvolacího řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze, dále v částce 172,10 Kč a 9 048,31 Kč jakožto náhrady zákonného úroku z prodlení z chybně vyměřeného soudního poplatku za odvolání v řízení vedeném před Městským soudem v Praze a dále v částce 109 445,04 Kč představující nevypořádanou dlouhodobou zálohu na opravy domu, když se domáhali existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí. Co se týká požadavku žalobců na náhradu majetkové újmy v částce 2 000 Kč za nevrácený soudní poplatek, dále částky 11 979 Kč jakožto náhrady nákladů řízení. Žalovaná neshledala existenci nezákonného rozhodnutí. V případě požadavku na náhradu škody spočívající v ušlém úročení částky uhrazeného soudního poplatku se jedná o nárok účastníka řízení vůči státu, jehož úprava je obsažena v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a ve smyslu § 10 odst. 1 tohoto zákona je příslušným správcem daně v dané věci konkrétní soud, který soudní poplatek vybral, spravuje jej a byl povinen vrátit jeho přeplatek na základě příslušného usnesení. Poměrná část soudního poplatku po částečném zpětvzetí žaloby je daňovým přeplatkem, kdy způsob jeho vrácení a rovněž a jeho případné úročení při prodlení správce daně upravuje § 155 zákona č. 280/2009 Sb. Tomuto nároku proto nelze pro nedostatek příčinné souvislosti vyhovět. Co se týká požadavku na náhradu škody v podobě nevypořádané dlouhodobé zálohy na opravy domu v částce 109 445,24 Kč, jedná se o dodatečně vznesený nárok žadatelů v rámci posuzovaného řízení a opět nelze dojít k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Ohledně tohoto požadavku nebylo v posuzovaném řízení připuštěno rozšíření žaloby. Takovéto rozhodnutí opět není nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona. Ohledně zbývajících požadavků, tj. v částce 18 979 Kč představující rozdíl v odměně za uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky, v částce 9 800 Kč představující poměrnou část smluvní pokuty, které se žalobci domáhali po žalovaném, jejich nároku pravomocně meritorně nebylo vyhověno pro rozpor s dobrými mravy,v částce 32 351 Kč představující náklady vlastního právního zastoupení, bylo o nákladech řízení mezi účastníky pravomocně rozhodnuto. K částce 10 890 Kč spočívající v nákladech zastoupení před odvolacím soudem v posuzovaném řízení, částce 8 000 Kč spočívající v žalobci hrazených soudních poplatcích v posuzovaném řízení žalovaná namítla, že tyto nároky žalobci mimosoudně u žalované neuplatnily, není tak splněna podmínka pro vedení řízení podle § 14 odst. 3 zákona. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Usnesením ze dne 28. 4. 2020, č.j. 20 C 204/2019-80 bylo řízení co do nároku na náhradu majetkové škody v částce 5 000 Kč (poplatky uhrazené za převod bytové jednotky), dále částky 9 800 Kč (poměrná část smluvní pokuty), dále částky 32 351 Kč (náklady právního zastoupení v civilním řízení), dále částky 10 890 Kč (náklady právního zastoupení v odvolacím řízení) a částky 8 000 Kč (uhrazené soudní poplatky) zastaveno, když žalobci v uvedeném rozsahu své požadavky na náhradu škody, která jim měla vzniknout v posuzovaném řízení vzali zpět. Usnesení pak nabylo právní moci dne 16. 5. 2020. 4. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2020, č. j. 20 C 204/2019-328 soud zastavil řízení ohledně požadavku na zaplacení 8,05 % ročního úroku z prodlení z částky 66 041 Kč od 12. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 42 500 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 12. 12. 2019 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 540 700 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 12. 12. 2019 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům částku 132 644,45 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 12. 12. 2019 do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 717,60 Kč (výrok V.). Proti rozsudku podali odvolání žalobci i žalovaná. Žalobci se odvolali proti výrokům III., IV. a V. rozsudku a žalovaná proti výroku V. o nákladech řízení. Odvolací Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č.j. 23 Co 148/2021- 380, rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku IV. o věci samé potvrdil (výrok I.) a ve výrocích III. o věci samé a V. o nákladech řízení rozsudek zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II.). V odůvodnění mimo jiné uvedl, že ve vztahu k nároku žalobců na náhradu majetkové újmy v čá