20 C 229/2014-539 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Právní předchůdce žalobců (dále jen„ právní předchůdce“) se žalobou na žalované původně domáhal zaplacení částky 6 579 831,18 Kč s odůvodněním, že se jedná o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Právní předchůdce uvedl, že škoda mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím podle zákona vydaným v rámci jeho trestního stíhání v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 19/2005 (dále též jen„ posuzované řízení“). Usnesením Policie ČR, SKPV Ostrava, pracoviště Opava, ze dne 23. 6. 2004 bylo proti právnímu předchůdci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 15 T 19/2005 byl právní předchůdce shledán vinným ze spáchání uvedeného trestného činu a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let, k odvolání právního předchůdce pak odvolací Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. 3To 448/2008 odvolání zamítl a napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě dne 24. 9. 2008 nabyl právní moci. K dovolání právního předchůdce Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 10. 2009 sp. zn. 6 Tdo 625/2009 rozsudky soudů obou stupňů zrušil a přikázal, aby Okresní soud v Ostravě věc znovu projednal a rozhodl. Následně byl právní předchůdce rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011 sp. zn. 15 T 19/2005 shledán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu délce dvou let. K odvolání právního předchůdce odvolací Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 10. 2011 sp. zn. 3 To 314/2011 právního předchůdce podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 10. 2011. Jednalo se tak o nezákonné trestní stíhání a právní předchůdce požadoval náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu, když za obhajobu, za situace, kdy měl dva obhájce pro složitost věci, uhradil 1 042 441,46 Kč a znalečné ve výši 7 000 Kč. Protože žalovaná již právnímu předchůdci přiznala náhradu za úkony trestního řízení v částce 224 399,24 Kč, požadoval rozdíl ve výši 818 042,22 Kč. Žádal též náhradu škody v podobě cestovného ve výši 34 788,90 Kč, dále náhradu škody v podobě ušlého zisku, neboť byl nucen pod tlakem trestního stíhání a ekonomické potřeby prodat svůj obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o., [IČO], a proto požaduje částku 3 400 000 Kč, představující reálnou tržní cenu tohoto obchodního podílu, dále náhradu škody ve výši 220 000 Kč jako snížení majetku následkem neprovozování živnosti, kdy v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání se dostatečně nemohl věnovat svým podnikatelským aktivitám a dále náhradu škody ve výši 2 100 000 Kč, představující ušlý zisk z důvodu nerealizace výstavby restauračního a ubytovacího zařízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že právní předchůdce u ní žádostí ze dne 10. 10. 2014 uplatnil mimosoudně nárok na náhradu škody ve smyslu zákona, která mu měla být způsobena v rámci posuzovaného řízení, a domáhal se zaplacení částky 6 579 831,18 Kč. Žádost byla žalované doručena dne 10. 10. 2014. Žalovaná nesporovala průběh trestního stíhání žalobce v posuzovaném řízení. V rámci předběžného projednání nároku podle zákona žalovaná žalobci částečně vyhověla ohledně částky 34 328,16 Kč. V souvislosti s nárokem představující náklady na obhajobu v částce 818 042,22 Kč žalovaná konstatovala, že nároku nelze vyhovět ani částečně, neboť žalobci byla již poskytnuta náhrada nákladů řízení v částce 224 399,24 Kč, když bylo postupováno podle zákona ve spojení s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších právních předpisů (dále též jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“), vycházeje z § 31 odst. 3 zákona. Nad rámec částky přiznané za právní zastupování žalobce v předmětném řízení již nelze plnit ničeho, neboť takovýto postup nemá oporu v žádném z právních předpisů České republiky ani v příslušné judikatuře. V případě částky 34 788,96 Kč představující náklady spojené s cestovným, které byl žalobce nucen vynaložit při cestách k jednotlivým úkonům trestního řízení, žalovaná uvedla, že tomuto nároku lze vyhovět pouze částečně. V rámci posuzovaného řízení se právní předchůdce osobně zúčastnil těchto jednání u Okresního případně Krajského soudu v Ostravě: 28. 2. 2006, 11. 4. 2006, 30. 5. 2006, 11. 7. 2006, 12. 9. 2006, 7. 11. 2006, 29. 1. 2007, 30. 3. 2007, 25. 9. 2007, 10. 3. 2008, 24. 9. 2008, 10. 9. 2010, 12. 11. 2010, 28. 1. 2011, 18. 2. 2011 a 12. 10. 2011. Zároveň byl také započítán výslech právního předchůdce u příslušného orgánu Policie ČR v Ostravě, který proběhl již v roce 2005. Právní předchůdce tak vykonal v roce 2005 jednu cestu, v roce 2006 šest cest, v roce 2007 tři cesty, v roce 2008 dvě cesty, v roce 2010 dvě cesty, v roce 2011 tři cesty. Do 10. 3. 2008 byly cesty realizovány automobilem Peugeot 605, [registrační značka], zbytek vykonaných cest pak automobilem BMW 560, [registrační značka]. Žalovaná proto přiznala 11 cest automobilem Peugeot a v případě automobilu BMW pak 6 cest. Za rok 2005 tak přiznala na cestovném částku 1 447,04 Kč, za rok 2006 částku 9 628,80 Kč, za rok 2007 částku 4 585,92 Kč, za rok 2008 částku 3 419,52 Kč, za rok 2010 částku 3 146,40 Kč, za rok 2011 částku 5 100,48 Kč, celkem 27 328, 116 Kč. Ohledně nároku v celkové částky 5 720 000 Kč představující ušlý zisk právního předchůdce žalovaná uvedla, že dosud neobdržela žádný znalecký posudek, ačkoli právní předchůdce toto avizoval a byla nucena uplatněný nárok zamítnout, neboť nebylo splněno prokázání jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle zákona to vznik škody samotné. Škoda byla prokazována pouze obecnými tvrzenými, přičemž nebyl předložen jediný relevantní důkaz, který by vznik škody, natož potom její výši prokazoval. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl a co do částky 34 328,16 Kč řízení zastavil. 3. V průběhu řízení právní předchůdce rozšířil žalobu o některé nároky, přičemž celkem jako náhradu škody po žalované požadoval částku 6 894 188,20 Kč. Soud změnu žaloby v tomto smyslu usnesením připustil. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby ze strany právního předchůdce pro plnění žalované pak soud usnesením ze dne 5. 9. 2016 řízení co do částky 7 460,80 Kč a co do částky 27 328,16 Kč zastavil. 4. Rozsudkem ze dne 10. května 2017, č. j. 20 C 229/2014 – 302, soud žalované uložil povinnost zaplatit Právnímu předchůdci částku 7 325 Kč (výrok I.), žalobu v části, ve které se právní předchůdce na žalované domáhal zaplacení částky 6 886 863,20 Kč, zamítl (výrok II.) a právnímu předchůdci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 3 600 Kč (výrok III.). Rozsudek v rozsahu zamítavého výroku o věci samé včetně výroku o nákladech řízení napadl právní předchůdce včas podaným odvoláním. Vyhovující výrok o věci samé a výrok o nákladech řízení napadla odvoláním žalovaná. Odvolací Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č.j. 25 Co 323/2017-344 rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé co do částky 1 575 Kč potvrdil, co do částky 5 750 Kč změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I.), dále rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé co do částky 810 717,20 Kč potvrdil (výrok II.) a dále rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé co do částky 6 076 146 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok III.). V odůvodnění mimo jiné uvedl, že co se týká závěru soudu prvního stupně o tom, že nárok na ušlý zisk, resp. nucený prodej obchodního podílu právního předchůdce ve [právnická osoba], s.r.o., jakož i ušlý zisk v důsledku nemožnosti právního předchůdce věnovat se dostatečně své podnikatelské činnosti v důsledku proti právnímu předchůdci nezákonně vedeného trestního stíhání, a v neposlední řadě ušlého zisku z důvodu nerealizování výstavby restauračního a ubytovacího zařízení, odvolací soud považuje odvolací námitky právního předchůdce za zcela důvodné. Soud prvního stupně právního předchůdce v průběhu řízení opakovaně poučoval dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, aby ke svým tvrzením ohledně jednotlivých jím požadovaných nároků doplnil skutková tvrzení a nabídl též k jejich prokázání odpovídajících důkazů, což právní předchůdce učinil zejména podáním ze dne 3. 8. 2016, jakož i podáním ze dne 6. 3. 2017, a ke svým tvrzením navrhl celou řadou důkazů, ať již znaleckými posudky, odborným vyjádřením, dalšími listinami, fotodokumentací, a zejména návrhy na výslech řady svědků, a to jednak k prokázání vzniku škody, její výše, jakož i příčinné souvislosti ve vztahu mezi proti němu nezákonně vedenému