23 C 142/2020-90 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 50 000 Kč jakožto odčinění nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím, usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha 1, č. j. KRPA-163702-24/TČ-2019-0011SV-OSZ P1, kterým bylo dne 24. 4. 2019 zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, písm. d), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jako„ TZ“), ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 TZ, přičemž byl žalobce následně zproštěn obžaloby, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. 9 T 87/2019, dále částky ve výši 18 876 Kč jakožto náhrady škody v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení a konečně částky ve výši 169 500 Kč, kterou požaduje žalobce jako odčinění nemajetkové újmy vzniklé nezákonným pobytem ve vazbě, a to po dobu 113 dnů, kdy za každý den trvání této nezákonné vazby žádá 1 500 Kč. Žalobce byl dotčen zejména sérií rozhodnutí počínaje sdělením obvinění, až k žalobě a dále nesprávným úředním postupem, kdy státní zástupce pokračoval v trestním stíhání žalobce a následně podal obžalobu, přestože bylo do počátku zřejmé, že kromě neurčitých skutečností neprokazoval žádný z provedených důkazů účastenství žalobce na tvrzeném skutkovém ději. Naopak byl výpověďmi spoluobviněných z této účasti vyvinován. Kdyby orgány činné v trestním řízení postupovali podle zásady in dubio pro reo, nemohlo by dojít k omezení osobní svobody žalobce formou vazby trvající více jak tři měsíce, v rámci kterého následně propadal pocitům zmaru a beznaděje. Několikrát byl nucen vyhledat lékařskou pomoc a pravidelně pomoc psychologa. Tyto pocity neměl žalobce možnost ani ve věznici s kýmkoliv sdílet, jelikož je cizincem, který nepříliš ovládá český jazyk. Toto vedlo až k psychickému vyčerpání žalobce. Žalobci byla způsobena nemajetková újma vzniklá v důsledku pobytu ve vazbě zejména závažným zhoršením jeho zdravotního stavu, kdy musel vyhledat jak péči psychiatra, tak i péči jakéhosi internisty v souvislosti se vznikajícími žaludečními vředy. Žalobce přitom dosud neměl žádnou zkušenost s trestním řízením v České republice. Dále žalobce poukazuje na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 31/2018, 20 C 146/2019 a 45 C 131/2019, ve kterých bylo stejně jako v žalobcově případě, kdy se jednalo o státní občany Gruzie, kteří po celou dobu trestního řízení spolupracovali, a bylo zjevné, že jsou nevinní, přiznána částka 1 500 Kč za jeden den nezákonné vazby. 2. Žalovaná se vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává. Žalobce u ní dne 9. 1. 2020 uplatnil žalovaný nárok v celkové výši 238 376 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 8. 2020, kdy bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí v předmětném řízení, avšak žalovaná poskytla žalobci odškodnění pouze ve výši 100 480 Kč spočívající v náhradě škody ve výši 15 730 Kč a přiměřené zadostiučinění 84 750 Kč. Ohledně náhrady škody žalovaná dospěla k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku do co důvodu, avšak výše požadované náhrady byla ponížena o úkon ze dne 9. 5. 2019, poradu s klientem, neboť se jedná o úkon, který je již zahrnut do úkonu jiného, a to převzetí a přípravy a dále první porady ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Ohledně odčinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s omezením osobní svobody žalobce od 26. 4. 2019 do 14. 8. 2019 žalovaná dospěla k názoru, že je tento nárok důvodný, ale pouze co do částky ve výši 84 750 Kč (tj. za den 750 Kč), a to zejména s ohledem na to, že je žalobce cizím státním příslušníkem neznalým českého jazyka. Co se týče nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, u tohoto nároku žalovaná po provedeném šetření, kdy zjistila, že trestní stíhání trvalo 4 měsíce a žalobce byl stíhán pro trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4, písm. a) TZ, konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za to se žalobci omluvila. Tato forma satisfakce se žalované jeví jako dostačující. Zároveň přitom přihlédla ke skutečnosti, že trestní stíhání a vazba probíhaly společně. 3. Účastníci při jednání proběhlém dne 5. 5. 202 učinili nesporným, že žalobce dne 9. 1. 2020 uplatnil v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 87/2019 nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 18 876 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu ve výši 169 500 Kč, náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 50 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne 25. 8. 2020, kdy žalovaná poskytla žalobci náhradu škody ve výši 15 730 Kč a přiměřené zadostiučinění za nezákonnou vazbu ve výši 84 750 Kč. Mezi účastníky tak dále zůstalo sporu v tom, zda žalobci náleží náhrada za poradu s klientem ze dne 9. 5. 2019, jaká je výše odškodnění za nezákonnou vazbu a zda žalobci náleží nemajetková újma ve formě relutárního zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí. 4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 9 T 87/2019 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 24. dubna 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších dvou spoluobviněných ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 24. 4. 2019 kolem deseti hodin v [obec a číslo] poté, co nastoupili do tramvaje [číslo] na zastávce [příjmení] nádraží, která pokračovala dále směrem na [příjmení] nám. rozhlédli se po tramvaji a přistoupili k poškozené [jméno] [příjmení], která seděla naproti druhým dveřím s batohem na zádech a nákupní taškou u nohou tak, že poškozenou obklopili, načež spoluobviněný se na poškozenou zezadu natlačil a levou rukou, kterou měla zakrytou bundu, rozepnul zip jejího batohu a začal ho prohledávat s cílem odcizit věci poškozené, jež toto jednání z pravé strany kryl svým tělem druhý spoluobviněný a ze strany druhých dveří kryl toto jednání svým tělem žalobce, přičemž byli po celou dobu monitorováni přítomnou policejní hlídkou, která jim v dalším jednání zabránila. Následně podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tato stížnost byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 dne 23. 5. 2019 státním zástupcem zamítnuta jako nedůvodná. Dne 24. 4. 2019 byl vyhotoven protokol o zadržení osoby podezřelé, ve kterém je uvedeno, že je žalobce státní občan Gruzie, přičemž zde není uvedeno žádné jeho zaměstnání. Téhož dne byl podán podmět k vzetí žalobce do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26. dubna 2019 bylo rozhodnuto, že se žalobce spolu s ostatními spoluobviněnými bere do vazby (vazba se započítává ode dne 24. 4. 2019). Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. června 2019, že se stížnosti všech obviněných o vzetí do vazby zamítají. Dne 24. dubna 2019 byl žalobci ustanoven obhájce Mgr. [jméno] [příjmení]. Následně byla předložena plná moc ze dne 9. 5. 2019, kterou převzal obhajobu Mgr. [příjmení] [příjmení], advokát a zároveň požádal o zrušení ustanoveného obhájce. Dne 24. 4. 2019 byl vyslechnut spoluobviněný. Dne 11. 6. 2019 byl vyslechnut druhý spoluobviněný, stejně tak 24. 4. 2019. Žalobce byl vyslechnut 24. 4. 2019. Dále jsou uvedeny majetkové poměry žalobce, tedy že je nemajetný a nemá stálý měsíční příjem. Ke dni 24. 4. 2019 nebyly v opisu z evidence rejstříku trestů uvedeny žádné informace o odsouzení osoby žalobce. Dne 27. 6. 2019 byl spis po skončení vyšetřování prostudován. Dne 3. 7. 2019 byl podán návrh státním zástupcem, aby byli spoluobvinění vzati do vazby. Návrh na podání obžaloby byl podán dne 11. 7. 2019. Následně byla podána obžaloba, a to dne 22. 7. 2019 Hlavní líčení bylo nařízeno na den 14. 8. 2019. V opis evidence rejstříku trestů ze dne 13. 8. 2019 byl uveden žalobce stále bez záznamů. Dne 14. 8. 2019 bylo zahájeno hlavní líčení. Téhož dne byl vyhlášen rozsudek s výrokem, že se žalobce zprošťuje obžaloby s tím, že obžalovaný [jméno] [příjmení] a obžalovaný žalobce se k vytýkanému jednání nedoznali, naproti tomu se k jednání doznal třetí spoluobviněný obžalovaný, ale ten uvedl, že se všeho dopustil sám a ostatní obžalovaní s ním neměli nic společného. Po provedeném dokazování ovšem soud dospěl k závěru, který již prezentován shora. Předně je třeba říci, že bylo jednoznačně prokázáno, zejména z výpovědí obžalovaných, že do České republiky dorazili společně [jméno] [příjmení] a třetí spoluobžalovaný, a to z Polska, kdy ovšem přesné datum nedokázali sdělit. Najisto je postaveno, že tito dva obžalovaní v České republice přespávali již určitou dobu. Žádné personální a rodinná provázanost těchto dvou obžalovaných s obžalovaným žalobcem nebyla prokázána, byť na první pohled mohla takto způsobit zejména z důvodu jejich společného místa pobytu v Gruzii. Nicméně dle názoru soudu se jedná