23 C 264/2019-265 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala výše uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně byla žalovanou ve čtyřech řízeních vedených u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. V těchto řízeních byly vydány rozsudky, které nabyly právní moci a na základě nich byla zahájena exekuční řízení. Pravomocná rozhodnutí soudu napadla žalobkyně žalobou pro zmatečnost. V důsledku žalob pro zmatečnost došlo ke zrušení všech exekučních titulů a následně byly všechny žaloby vůči žalobkyni zamítnuty. Posléze i všechna čtyři exekuční řízení byla zastavena. Pouze v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [číslo] EX [číslo] byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů exekučního řízení. V řízení vedeném u Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen„ okresní soud“) vydal dne 22. 5. 2017 soud usnesení, č.j. [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Exekučním titulem byla věc vedená pod sp. zn. [spisová značka]. V odvolacím řízení Krajský soud v Brně (dále jen„ krajský soud“) dne 14. 9. 2017 pod č.j. [číslo jednací] potvrdil toto prvostupňové rozhodnutí. Soudy obou stupňů uvedly, že žádnému z účastníků nelze přičítat zastavení exekuce. Zástupkyně žalobkyně v této věci učinila pět úkonů právní služby v hodnotě 8 167,50 Kč vč. DPH, přičemž se jednalo úkony v průběhu exekuce. Dále okresní soud vydal dne 20. 9. 2017 usnesení č. j.: [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů exekuce a ve výroku III. uložil povinné žalobkyni uhradit náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Toto bylo na základě exekučního titulu, sp. zn. 7 C 74/2005. Následně krajský soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil a dále zdejší žalobkyni jakožto povinné uložil uhradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč, když uvedl, že žalobkyně se může proti státu domáhat náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Stát dle žalobkyně odpovídá za škodu, která jí v rámci exekučního řízení vznikla, a sice za vynaložené náklady jejího právního zastoupení ve výši 18 150 Kč, náklady odvolacího řízení hrazené žalobkyni oprávněnému ve výši 1 270,50 Kč a náklady exekutorovi ve výši 7 826 Kč, přičemž se jedná všechno o náklady exekuce. Posledně okresní soud vydal dne 25. 5. 2017 usnesení, č. j.: [číslo jednací], kterým ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Jednalo se o věc s exekučním titulem ze sp. zn. [spisová značka] Krajský soud poté rozhodl usnesením z 24. 8. 2017, č.j. [číslo jednací], kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně a současně změnil výrok III. tak, že žalobkyně je povinna uhradit náklady exekuce ve výši 7 925,50 Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyni tedy vznikla škoda představující náklady právního zastoupení žalobkyně v exekuci ve výši 9 438 Kč a škoda představující náklady exekutora hrazené žalobkyní ve výši 7 925,50 Kč. Žalobkyně tedy požaduje náhradu škody ve výši 52 816,50 Kč, když tuto uplatnila u žalované dne 5. 3. 2019. Žalobkyně uhradila všechny částky škody, a to jak veškerou náhradu nákladů oprávněnému, jakož i jí uloženou náhradu nákladů exekuce. Co se týká částek za právní zastoupení, v exekučních řízeních bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 36 075 Kč, když právní zástupkyně žalobkyně a žalobkyně předmětné částky vůči sobě započetly a tímto způsobem byla provedena úhrada nákladů právního zastoupení za právní služby v průběhu shora uvedených exekučních řízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 17. 6. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně dne 23. 5. 2019 uplatnila svůj nárok na náhradu škody OdpŠk ve výši 52 816,50 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem okresního soudu v řízeních vedených pod sp. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná po projednání nároku žalobkyně dne 16. 6. 2020 jí nevyhověla ani z části. Uvedla, že žalobkyně musí bez jakýchkoliv pochyb prokázat, že jí škoda vznikla. Žalovaná sice shledala odpovědnostní titul v postupu okresního soudu v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], kde došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu, za což se žalobkyni omluvila, ale škodu neuhradila, neboť nebyla prokázána výše, resp. vznik škody, neboť na daný případ je nezbytné aplikovat právní úpravu platnou do 31. 12. 2013, která striktně vyžadovala, aby dlužník částku zaplatil svému věřiteli a jedině v takovém případě se následně mohl domáhat náhrady škody proti třetí osobě. Do té doby mu škoda nevznikla. 3. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 23 C 264/2019-207 z 19. 1. 2021 byla žaloba zamítnuta s tím, že soud uzavřel, že nebyly naplněny podmínky odpovědnosti státu, když soud neshledal příčinnou souvislost mezi později pro nezákonnost zrušenými exekučními tituly a vznikem škody. Příčinu vzniku škody spatřoval v rozhodnutích soudu, jimiž byla žalobkyni uložena povinnost k úhradě nákladů řízení. Pokud jde o náhradu škodu představovanou náklady na právní zastoupení žalobkyně, konstatoval, že žalobkyní požadované náklady nejsou a nikdy nebyly náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí. 4. Citované rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze z č. j.: 30 Co 140/2021-229 z 27. 5. 2021, ve kterém bylo konstatováno, že předmětné exekuce na majetek žalobkyně byly nařízeny usnesením okresního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a následně shodně zastaveny podle § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. S ohledem na objektivní povahu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím a na skutečnost, že exekuce na majetek žalobkyně měla původ v pochybení státu, je třeba vycházet z toho, že na majetek žalobkyně exekuce neměla být nařízena, a že tedy citovaná usnesení o nařízení exekuce představují nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž usnesení o zastavení exekuce lze považovat za rozhodnutí, kterým byla tato nezákonná řízení„ pro nezákonnost zrušena či změněna“ ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. S ohledem na uvedené je dán odpovědnostní titul ve smyslu OdpŠk a soud vázán právním názorem odvolacího soudu se proto dál v řízení zabýval otázkou, v jakém rozsahu vznikla žalobkyni škoda následkem nezákonného nařízení exekuce na její majetek. 5. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne 5. 3. 2019. 7. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že ve věci žalované [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zrušen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti z 12. 1. 2007, č.j. [číslo jednací]. Odvoláním do usnesení z 22. 5. 2017, č. j.: [číslo jednací], z 22. 6. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně se odvolávala do tohoto usnesení a žádala přiznání náhrady nákladů řízení. 8. Odvoláním proti usnesení z 25. 5. 2017, č.j. [číslo jednací], ze dne 22. 6. 2017 bylo prokázáno, že v této věci žalobkyně podávala odvolání a žádala přiznání náhrady nákladů řízení. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti, č.j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 27. 11. 2008, č.j. [číslo jednací], se zastavuje, dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Posledně pak, že povinná [celé jméno žalobce] je povinna nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. [příjmení] [příjmení] náklady exekuce ve výši 7 865 Kč. Odvoláním proti usnesení z 20. 9. 2007, č. j. [číslo jednací] ze 7. 11. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně se odvolala proti usnesení a žádala náhradu nákladů řízení. 9. Návrhy na odložení exekuce z 3. 11. 2016 bylo prokázáno, že povinná [jméno] [příjmení] oznámila soudnímu exekutorovi, že v nalézacím řízení bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti exekučního titulu, a to do pravomocného skončení řízení o žalobě pro zmatečnost ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a s ohledem na uvedené navrhla odklad exekuce. 10. Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, č. j.: [číslo jednací], bylo prokázáno, že ve věci povinné [jméno] [celé jméno žalobce] soud usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti z 20. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], ve výroku II. a III. potvrdil, výrokem III. pak stanovil povinnost povinné uhradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč. 11. Návrhem na zastavení a odložení exekuce z 25. 5. 2016 bylo prokázáno, že povinná navrhla zastavení exekuce s tím, že ve věci vede