23 C 27/2020-164 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu 12. 2. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkově ve výši 1 063 254 Kč, sestávající se z náhrady škody ve výši 183 254 Kč a náhrady přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 880 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnila dne 26. 11. 2019, v době podání žaloby na nárok nebylo ani z části hrazeno. Žalobkyně uváděla okolnosti vedení trestního stíhání proti její osobě zahájené dne 8. 1. 2013 Policií ČR pod č. j. OKFK-241/TČ-2011-251102, kdy jí bylo kladeno za vinu, že jako osoba, která je znalcem a tlumočníkem ve smyslu zákona č. 36/67 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění, podala nepravdivý znalecký posudek a způsobila svým činem podle ustanovení § 346 odst. 1 trestního zákoníku České republice škodu velkého rozsahu. Spolu s žalobkyní bylo stíháno dalších 7 osob. Následně byla věc vedena před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016, kdy žalobkyně byla obžalována ze spáchání zvlášť závažného zločinu trestného činu podle ustanovení § 175 odst. 1, 3 trestního zákona, následně byla konkretizována právní kvalifikace jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku s trestní sazbou až 10 let. 2. 8. 2018 pak Městský soud v Praze zprostil žalobkyni dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání státním zástupcem, pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze z 9. 9. 2019 byla stížnost zamítnuta. Žalobkyně uváděla, že v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního řízení proti její osobě, jí vznikly náklady spojené s obhajobou, které vyčíslila v celkové částce 183 254 Kč, uváděla okolnosti úhrady těchto úkonů právní služby svému obhájci a dále žádala zaplacení nemajetkové újmy, když uváděla, že v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání ve shora uvedeném řízení byla nucena ukončit pracovní poměr s Ministerstvem vnitra ČR dohodou k 21. 8. 2013. Uváděla medializaci trestní věci a v důsledku vedení trestního řízení i zhoršení jejího zdravotního stavu, zhoršení zdravotního stavu manžela, který měl jak zdravotní, tak psychické problémy, poškození cti a pověsti. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně u žalované žádostí dne 26. 11. 2019, pokud jde o nárok na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a taktéž náhradu škody ve shora uvedených částkách z řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016. Žalovaná taktéž učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobkyni ve shora posuzovaném řízení. Předmětné projednání nároku žalovaná ukončila a stanoviskem z 18. 6. 2020 žalobkyni následně přiznala částku ve výši 137 395,50 Kč včetně DPH na náhradu nákladů obhajoby a taktéž na náhradě nemajetkové újmy konstatovala porušení práva žalobkyně a taktéž se omluvila a přiznala zadostiučinění ve formě finanční ve výši 100 000 Kč. Pokud jde o náhradu nákladů obhajoby, žalovaná specifikovala, za co žalobkyni odškodnila, s tím, že sporovala přiznání výše úkonů ve výši celého úkonu pokud jde o úkon 29. 8. 2014 – návrh na doplnění dokazování pro Policii ČR, když tento hradila pouze ve výši jedné poloviny, taktéž shodně potom realizovala plnění ve výši jedné poloviny úkonu u úkonu 27. 7. 2016 – návrh na předběžné projednání obžaloby. U obou z těchto úkonů pak uváděla argumentaci ohledně skutečnosti, že se jedná o úkony, které jsou povahou nejbližší úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaná v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu České republiky posuzovala povahu trestní věci, délku trestního řízení a zásahy do osobnostních sfér žalobkyně za situace, kdy trestní stíhání žalobkyně trvalo 6 let a 8 měsíců. Konstatovala, že pokud jde o povahu trestní věci, žalobkyně byla stíhána pro trestný čin křivé výpovědi, nepravdivého znaleckého posudku, tedy okruh trestné činnosti, která ve společnosti výrazně nepožívá dehonestujícího charakteru. Pokud jde o délku trestního řízení, tuto konstatovala s tím, že však uváděla taktéž skutkovou a právní složitost věci a množství osob, proti kterým byla podána obžaloba. Pokud jde o zásahy do osobnostních sfér žalobkyně, uváděla, že tato je prokázala pouze okrajově. Shora uvedené plnění proto považovala plněním přiměřeným, ve zbytku žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Podáním doručeným soudu 9. 7. 2020 žalobkyně reagovala na částečné plnění ze strany žalované a vzala zpět nároky na zaplacení částek žalovanou proplacených. Usnesením zdejšího soudu č. j. 23 C 27/2020-41 ze dne 8. 10. 2020, které nabylo právní moci 30. 10. 2020, soud zastavil řízení co do částky 237 395,50 Kč. Aktuálně zůstalo předmětem řízení zaplacení dalšího obhajného v částce 45 858,50 Kč a dále požadavek na zaplacení dalšího přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 780 000 Kč. 4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným uplatnění nároků žalobkyní u žalované podle zákona č. 82/98 Sb. z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016 dne 26. 11. 2019. Dále byla učiněnou nespornou částečná úhrada částky majetkové škody ve výši 137 395,50 Kč a nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a omluvy stanoviskem žalované z 18. 6. 2020. 5. Mezi účastníky zůstala spornou oprávněnost nároku na další finanční plnění zadostiučinění za nemajetkovou újmu a taktéž náhrada sporných úkonů obhajoby. Ke sporným skutečnostem soud prováděl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: Z potvrzení o úhradě zálohy ve výši 50 000 Kč hrazené dne 23. 4. 2014 k rukám advokáta a obhájce, podepsané JUDr. [jméno] [příjmení], CSc., advokátem má soud za zjištěné, že tento vydal potvrzení, že 23. 4. 2014 uhradila paní [celé jméno žalobkyně] zálohu ve výši 50 000 Kč jako částku určenou na zálohu na její obhajobu ve věci vedené PČR pod č. j. OKFK-241/TČ-2011-251102. Z výpisu z [anonymizováno] banky vedeného na [jméno] [příjmení] ze dne 15. 2. 2017 má soud za prokázanou úhradu další částky 60 000 Kč dne 7. 2. 2017 ze strany [jméno] [příjmení] – zpráva pro příjemce Ing. [celé jméno žalobkyně], [obec]. Další finanční plnění na obhajné má soud za prokázáno výpisem z [anonymizováno] banky ze dne 1. 11. 2019 na částku ve výši 73 254 Kč. 6. Dále byl zjištěn nesporný průběh vedení trestního řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016, konkrétně že 8. 1. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání paní žalobkyně vedené Policií ČR pod č. j. OKFK-241/TČ-2011-251102 pro spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle ustanovení § 346 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, podání obžaloby 22. 7. 2016 Vrchním státním zastupitelstvím k Městskému soudu v Praze a dále vedení řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 41 T 8/2016 s tím, že 1. 8. 2018 byla paní žalobkyně zproštěna obžaloby ve smyslu ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu pro skutečnost, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci nabylo rozhodnutí 9. 9. 2019, kdy došlo k zamítnutí stížnosti státního zástupce. 7. K medializaci případu žalobkyně doložila článek z deníku [anonymizováno], vydaného [datum],„ Novodobý prodej [obec]“, kde je uvedeno jméno paní žalobkyně, dále článek„ [role v řízení] znalkyně zůstává u vedení policie, na razantní kroky je brzy, říká její šéf“ z [datum] zveřejněný na [webová adresa], dále článek z [datum]„ Je obviněna v kauze téměř půlmiliardového podvodu. Pracuje na policejním prezidiu“, uveřejněný na [webová adresa], dále článek z [datum]„ Prodej budov [anonymizováno] drah provázela korupce, policie obvinila 8 lidí.“, uveřejněný na [webová adresa], [anonymizováno] z [datum] zveřejněný na [anonymizováno]„ Za prodej budov [anonymizováno] drah policie obvinila soudní znalce i lidi z [příjmení]“, dále článek z [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] z [datum]„ Policie obvinila 8 lidí kvůli podvodnému prodeji budov [anonymizováno] drah“, dále článek z [datum], zdroj [webová adresa]„ Policie obvinila 8 lidí kvůli prodeji budov [anonymizováno] v Praze 1“, dále článek z [datum] zveřejněný na [příjmení] [příjmení]„ Podvody se znaleckými posudky“, dále článek, zveřejněný na [anonymizována tři slova]„ Za prodej budov ČD policie obvinila 8 lidí“ z [datum], dále článek z [datum] zveřejněný na [webová adresa]„ Policie obvinila 8 lidí kvůli nákupu budov pro [anonymizována dvě slova]. Škoda téměř půl miliardy“ a článek z [datum] zveřejněný v [anonymizováno] novinách„ Ministerstvo školství a dráhy přišly o půl miliardy“. 8. Z dohody o rozvázání pracovního poměru z 21. 8. 2013 má soud za zjištěno, že dle ustanovení § 49 zákoníku práce mezi Českou republikou – Ministerstvem vnitra, zastoupenou ekonomickým ředitelem Policejního prezídia ČR, vrchním radou plk. Ing