23 C 88/2020-147 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 880 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že dne [datum] bylo na jeho partnerku [jméno] [příjmení] podáno trestní oznámení poté, co v průběhu řízení o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU uvedla, že děti její a žalobce byly počaty z umělého oplodnění z darovaného genetického materiálu. Na základě trestního oznámení zahájila Policie usnesením ze dne [datum] dle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání žalobce a jeho partnerky pro přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny. Obžaloba byla podána k [název soudu] a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl následně rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum] zproštěn obžaloby, neboť popsaný skutek není trestným činem. V řízení před [název soudu] docházelo k porušování procesních práv žalobce a práva na obhajobu a k opakovanému nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu. Žalobce tak požaduje z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým trestním stíháním přiměřené zadostiučinění ve výši 440 000 Kč. Z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené neoprávněné vedeným trestním řízením požaduje žalobce částku 400 000 Kč Trestním stíháním bylo zasaženo do cti a dobré pověsti žalobce, jeho společenského a rodinného života, pracovního uplatnění, byla s ním spojena značná psychická zátěž, útrapy a nejistota. Žalobce byl sice v minulosti odsouzen pro trestný čin krácení daně, jednalo se o výjimečnou událost, kdy se společnost žalobce pokoušela podnikat v zahraničí v oblasti, kde došlo k občanské válce. Většina přátel, známých a obchodních partnerů žalobce odsouzení vnímala jako nedopatření a žalobci nadále vyjadřovala úctu a podporu i průběhu tohoto trestního stíhání. Žalobce i jeho rodina byla i po odsouzení v [obec] váženými osobami. Po trestním odsouzení žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem, který nabyl právní moci dne 3. 10. 2006, že společnost žalobce daň státu, pro jejíž krácení byl žalobce odsouzen, nedluží. Žalobce proto své stíhání vnímal obzvláště citlivě, jednalo se již o druhé trestní stíhání, což znamenalo značný zásah do jeho dobré pověsti. Skutečnost, že je žalobce stíhán, byla v [obec] známa. Příbuzní a známí se na žalobce obraceli s žádostmi o vysvětlení, neboť se k nim informace o trestním stíhání dostala. Žalobce se reakcemi těchto osob v myšlenkách často zaobíral a tímto trpěl. Trestní stíhání narušovalo vztah žalobce s jeho partnerkou, stres z trestního stíhání se promítl do jejich vztahu. Partneři komunikovali převážně o trestním stíhání, nezbýval prostor pro sdílení zážitků, docházelo mezi nimi k hádkám a výčitkám. Po dobu stíhání žil žalobce ve [anonymizováno], kde podniká prostřednictvím zahraničních společností v oblasti zprostředkování obchodů a zakázek ve stavebnictví. Stíhání mu v několika případech narušilo vztahy s jeho obchodními partnery, kteří se o tomto trestním stíhání dozvěděli. Účast v trestním řízení byla pro žalobce velmi psychicky náročná. Žalobce trestní řízení každodenně konzultoval se svou partnerkou, zaobíral se jím často v myšlenkách, pociťoval neklid a úzkost, večer často nemohl spát. Řízení mělo pro žalobce velký význam, neboť zasahovalo do jejich osobního a rodinného života a týkalo se citlivých informací o jejich zdravotním stavu, o kterých si přáli, aby zůstaly utajeny. Žalobce ztratil důvěru v nestrannost soudu. Stíhání bylo pro žalobce velmi diskriminační a ponižující též v tom, že k rodičovství partnerů bylo nahlíženo jinak než k rodičovství biologickému. V průběhu celého řízení byly společné děti označovány jako děti partnerky žalobce a žalobce jako otec označován nebyl. Vztah žalobce k dětem byl zlehčován a znevažován pouze na základě toho, že žalobce není jejich biologickým otcem. Vyžádáním zdravotnické dokumentace partnerky bylo zasaženo též do práv žalobce, neboť předmětný dokumentace se týkala společné léčby neplodnosti obou partnerů. Trestní řízení bylo pro žalobce časově velmi náročné a zatěžující. Žalobce pravidelně konzultoval průběh trestního řízení s právní zástupkyní své partnerky, tak se svým ustanoveným obhájcem, průběh trestního řízení a zásahy do osobnostních práv řešil každodenně i se svou partnerkou, která velmi špatně nesla zásahy do jejich osobního a rodinného života a délku trestního řízení. Žalobce vyhledával listiny na svou obhajobu, zajišťoval překlad cizojazyčných listin do českého jazyka, jednal se svědky, zajišťoval jejich písemné vyjádření, seznamoval se s právními předpisy týkajícími se trestní věci, určování otcovství, ověřování podpisů, zjišťoval u matričních úřadů obvyklý postup při uznávání otcovství apod. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. V rámci mimosoudního projednání žalovaná žádost žalobce projednala a poskytla žalobci omluvu za vydání nezákonného rozhodnutí, ve zbytku nárok na náhradu nemajetkové újmy zamítla. Pokud se jedná o dopady trestního stíhání do svého života, zejména psychickou náročnost účasti v trestním řízení, tuto ani k výzvě žalované nedoložil o žádné doklady prokazující vznik, závažnost a trvání tvrzené újmy. Žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce není osobou netrestanou, byl v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 4 trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 7 let a k trestu zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu 7 let. K výkonu trestu odnětí svobody však nenastoupil. K poskytnutí peněžitého zadostiučinění lze přistoupit jen tehdy, lze-li tento zásah hodnotit jako skutečně závažný. Žalovaná uzavřela, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze označit za nezákonné. Tím se rozumí usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná proto konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), poskytnutí zadostiučinění v podobě konstatování a omluvy žalovaná však považuje za dostatečnou satisfakci. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, žalovaná dospěla k závěru, že řízení trvalo celkem 5 let a 1 měsíc, bylo rozhodováno 3x soudem prvního stupně a 3x odvolacím soudem, k zásadním prodlevám dle zjištění žalované nedošlo. Celková délka byla ovlivněna tím, že se žalobce skrýval na neznámém místě, řízení proto bylo proti němu vedeno jako proti uprchlému a bylo též třeba řešit otázku stanovení obhájce, byl vydán příkaz k zatčení žalobce. Na délku měla dále vliv složitost věci, zejména přítomnost mezinárodního prvku a s tím související nutnost jednání s justičními orgány [anonymizována dvě slova] a též zajišťování překladů listin z českého do německého jazyka a naopak. Žalovaná tak uzavřela, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení nedošlo. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalobce se dne 11. 11. 2019 obrátil na žalovanou podáním nazvaným Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení a za neoprávněně vedené trestní řízení. V něm uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za neoprávněně vedené trestní řízení ve výši 440 000 Kč a přiměřené zadostiučinění za neoprávněně vedené trestní řízení ve výši 400 000 Kč. Z přípisu žalované ze dne 4. 12. 2020 je zřejmé, že žalovaná potvrdila doručení podání žalobce dne 22. 11. 2019. 5. Ze stanoviska žalované ze dne 4. 8. 2020 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za což se žalobci velice omluvila. Přiznání zadostiučinění touto formou považuje za dostatečnou satisfakci a podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě neshledala. Pokud se jedná o délku trestního řízení, tuto vypočetla na 5 let a 1 měsíc. V řízení rozhodoval 3x soud prvního stupně a 3x soud odvolací. Celkovou délku řízení ovlivnilo, že se žalobce skrýval na neznámém místě, řízení proto bylo vedeno proti němu jako proti uprchlému, bylo třeba mu ustanovit obhájce, byl vydán příkaz k zatčení. Na délku řízení měla vliv i složitost věci, zejména přítomnost zahraničního prvku a s tím související nutnost jednání s justičními orgány [anonymizována dvě slova] a též zajišťování překladů listin z českého do německého jazyka a naopak. S ohledem na uvedené tak žalovaná dospěla k závěru, že v rámci naříkaného řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení. 6. Ze spisu [