28 C 242/2018-235 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném náhrady nemajetkové újmy v penězích pro každého z žalobců představující odškodnění duševních útrap spojených s fatálním poškozením zdraví jejich příbuzné (manželky, matky, macechy, dcery a sestry) [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne 13.7.1976. Žalobci v žalobě uvedli, že dne 1.12.2014 se udála dopravní nehoda, kterou [jméno] [příjmení], narozen 13.6.1996 svým vozidlem [vozidlo] [jméno] [registrační značka] zavinil, když v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce [jméno] [celé jméno žalobkyně], které způsobil fatální zranění. Pro toto své jednání byl odsouzen Okresním soudem v Kolíně na základě rozsudku ze dne 25.6.2015, čj. 2 T 54/2015-222, konkrétně pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Poškozené pak způsobil poranění centrální nervové soustavy se subarachnoidálním krvácením do mozku ve frontoparietální oblasti vlevo a krvácení v oblasti thalamu vlevo, poranění plic a sériové zlomeniny jednotlivých částí těla. V době dopravní nehody byl vůz škůdce pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalovaného. Žalobci se bezprostředně po dopravní nehodě (v kritickém období) obávali o život poškozené, což trvalo celý měsíc prosinec 2014, neboť po tuto dobu byla žalobkyně v bezvědomí (vigilní kóma) a napojena na plicní ventilaci. Lékaři v této době nedávali rodině žádnou naději na přežití poškozené a z tohoto důvodu též neprovedli žádné operace. Poté, co byla poškozená propuštěna do domácí péče, žalobci věřili, že se jejich péčí její zdravotní stav zlepší, což se však neděje ani po roce od dopravní nehody, kdy se zdravotní stav ustálil. Poškozená měla se svým manželem žalobcem a) velmi intenzivní a krásný vztah, u obou se jednalo o druhé manželství, avšak o to více si jeden druhého vážili. Měli společné zájmy, společně cestovali, trávili volný čas různými aktivitami (hory, lyže, bruslení, zahrada). Dokonce se jim podařilo, že se jim narodila společná dcera – žalobkyně c), avšak pět měsíců poté, co se narodila, došlo k oné tragické události. Paní [celé jméno žalobkyně] dopravní nehodu přežila, avšak žije s fatálními trvalými následky. Paní [celé jméno žalobkyně] si po dopravní nehodě nic ze společného života se svým manželem, potažmo dětmi nepamatuje. Mívá hysterické záchvaty, se svým okolím se hádá a ji dříve blízké osoby (nejbližší rodinu) vnímá jako své nepřátele, kteří jí do něčeho nutí a chtějí po ní dělat věci, které ona nechce. Mívá záchvaty zlosti a vzteku. Paní [celé jméno žalobkyně] se učila znova psát, jíst, oblékat apod. Paní [celé jméno žalobkyně] má také pocit, že není mezi blízkými lidmi, nýbrž mezi lidmi cizími, občas na žalobce volá policii. Má potíže se stabilitou a téměř každý den alespoň jednou upadne. Vzhledem k tomu, že nesnese jakýkoliv hluk, odstěhovala se od svého manžela – žalobce a) ke své matce, žalobkyni e), se kterou se však také velmi často hádá. Její děti – žalobci c) a d) tak přišly o matku, neboť ona sama si ani pořádně neuvědomuje, že nějaké děti má. Následky dopravní nehody jsou tedy nejen pro paní [celé jméno žalobkyně], ale též pro ostatní členy její rodiny naprosto fatální. [příjmení] [jméno] – žalobkyně c) byla účastníkem dopravní nehody ve věku pěti měsíců a v té době byla plně závislá pouze na kojení matky – poškozené. Po třech dnech pozorování v nemocnici byla propuštěna do domácí péče, kterou následně v celém rozsahu zajišťovala po dobu tří měsíců sestra poškozené – žalobkyně f), která se na nezletilou velmi upnula, což v současné době vyvolává mezi sestrami vzájemnou žárlivost a spory. Celá rodina je tedy dopravní nehodou poškozena, vše se podřizuje péči o poškozenou, kterou zabezpečoval žalobce a), žalobkyně f) a v současné době pak zejména žalobkyně e). Poškozená pak musí být pod neustálým dohledem, vzhledem k jejím extrémním výkyvům nálad a návalů hysterie, není možné plánovat jakékoliv společné aktivity, neboť rodina nikdy neví, v jakém rozpoložení poškozená bude. Žalobci proto žádají odškodnění nemajetkové újmy, a to: žalobce a) ve výši 700 000 Kč, žalobce b) ve výši 300 000 Kč, žalobkyně c) ve výši 300 000 Kč, žalobce d) ve výši 500 000 Kč, žalobkyně e) ve výši 600 000 Kč a žalobkyně f) ve výši 400 000 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že dne 1.12.2014 [jméno] [příjmení], narozen 13.6.1996 způsobil svým vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] dopravní nehodu, kdy v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], které způsobil fatální zranění, jak je vymezili žalobci v žalobě. Rovněž žalovaný nerozporoval, že v době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Ve vyjádření samém pak žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., neboť promlčecí doba počala běžet již v roce 2014, neboť kritické období, kdy se rodina obávala o život paní [celé jméno žalobkyně] – poškozené, trvalo již od prosince 2014, jelikož v tomto období byla poškozená v bezvědomí (vigilní kóma) a byla napojena na plicní ventilaci. Podle § 626 odst. 1 o. z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky a okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují i vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Toto platí podle ustanovení § 620 odst. 1 o. z. i pro odčinění újmy. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na kterou pojistně právní vztah dopadá. Jde o objektivní promlčecí lhůtu, která je však propojena i se subjektivními okolnostmi, pokud uplyne subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody nebo újmy. Promlčecí lhůta pro právo na pojistné plnění skončí současně s uplynutím subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na kterou byl uzavřen pojistně právní vztah pro vznik odpovědnosti za škodu nebo újmu. Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí uplynutím subjektivní promlčecí lhůty v trvání tří let podle § 629 odst. 1 o.z., která počne běžet podle § 619 o.z. nebo objektivní promlčecí lhůty v trvání 10 let s během ode dne vzniku škody nebo újmy, anebo objektivní promlčecí lhůty v trvání 15 let, která počne běžet ode dne vzniku škody nebo újmy způsobené úmyslně (§ 636 odst. 1 a 2 o.z.). Z těchto důvodů má žalovaný za to, že nárok žalobců je již promlčen. 3. Při jednání konaném dne 27.5.2019 vyzval soud žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., aby doplnili skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem u toho, kterého žalobce zasáhla dopravní nehoda a s tím spojené poškození zdraví paní [celé jméno žalobkyně] do jeho osobnostní sféry, tedy, aby konkrétně vylíčili jakou újmu v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou a poškozením zdraví u paní [celé jméno žalobkyně] pociťovali. Současně soud dal žalobcům poučení o následcích nesplnění této výzvy v podobě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na to žalobci reagovali podáním ze dne 19.6.2019, ve kterém doplnili svá skutková tvrzení zejména stran toho, že se nejprve obávali o život poškozené, v průběhu následujících měsíců po dopravní nehodě do doby ustálení zdravotního stavu doufali a věřili, že se poškozená vrátí do života a do formy, v jaké byla před dopravní nehodou, a že budou opět moci vést společný plnohodnotný život, což se nestalo. Žalobci také podrobně vylíčili a rozvedli, jaké vztahy měli s poškozenou před dopravní nehodou, včetně společných aktivit a zájmů, a co se pro ně změnilo v důsledku poškození jejího zdraví. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že dne 1.12.2014 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil pan [jméno] [příjmení], kdy svým vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] v důsledku vysoké rychlosti srazil na přechodu pro chodce paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (poškozenou), které způsobil fatální zranění. Za toto jednání byl odsouzen pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku, Okresním soudem v Kolíně dne 25.6.2015, čj. 2 T 54/2015-222. V době dopravní nehody bylo vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] pojištěno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalovaného. Jelikož tato tvrzení nebyla mezi účastníky řízení v rozepři, vzal je soud za svá skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. 5. Soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31.8.2020, č.j. 28 C 242/2018 – 180 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 21.10.2020 č.j. 28 C 242/2018 – 187 shodně, jako ve výroku I. až XII. a XIV. tohoto rozsudku a současně uložil žalovanému uhradit žalobcům náklady řízení ve výši 128 066,40 Kč Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15.7.2021, č.j. 36 Co 103/21 – 219 zrušil rozsudek soudu I. stupně s odůvodněním, že nalézací soud je vázán cel