28 C 71/2021-95 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění představující nemajetkovou újmu, která žalobkyni vznikla v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí – nezákonně vedeného trestního stíhání. Žalobkyně uvedla, že usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18.10.2017, čj. NCOZ -610-3290/ 2016 -417801 bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušování předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, které měla spáchat ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesením Vrchního státního zastupitelství, v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 3.4.2020, čj. 4 VZV 4/2015-2276 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zastaveno, neboť skutek nebyl trestným činem a nebylo důvodu k postoupení věci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18.4.2020. Žalobkyni v souvislosti s nezákonně trestním stíháním vznikla nemajetková újma. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání shora uvedených zločinů, za jehož spáchání je stanoven trest odnětí svobody při nejpřísnější sazbě na 5 až 10 let. Trestní stíhání žalobkyně pak trvalo dva roky a šest měsíců. Před vydáním předmětného nezákonného rozhodnutí bylo vůči žalobkyni zahájeno pro týž skutek trestní stíhání již jedenkrát, a to usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV ze dne 15.9.2016, čj. NCOZ -610-2503/ TČ- 2016 -417706. Toto usnesení pak bylo ke stížnosti žalobkyně usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 22.6.2017, čj. 2 Nzt 26/2015-404 zrušeno. I toto„ první“ trestní stíhání bylo vůči žalobkyni vedeno po dobu více než devíti měsíců. Podle názoru žalobkyně tak byla stíhána pro podezření ze shora uvedeného zločinu po dobu tří let a tří měsíců. Žalobkyně se po celou dobu trestního stíhání potýkala s psychickými obtížemi, které se projevovaly potížemi se spánkem, emoční nestabilitou, zvýšenou vznětlivostí, plačtivostí apod. Toto jí pak přimělo v únoru 2018 vyhledat odbornou pomoc. Zásadní vliv na psychiku měla také skutečnost, že jako matka tehdy šestileté dcery byla vystavena riziku nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobkyně velmi trpěla představou, že by snad v důsledku svého odsouzení mohla být na dobu minimálně pěti let odloučena od své rodiny a zejména malé dcery, která vzhledem ke svému věku matku ve svém životě nezbytně potřebovala. Tato představa u žalobkyně vyvolávala silné stavy úzkosti a beznaděje. Žalobkyně také v důsledku své emoční nestability častokrát nepřiměřeně reagovala na chování své dcery, čímž docházelo k narušení jejich vzájemné vazby. Trestní stíhání mělo rovněž vliv na vztahy žalobkyně s jejími rodiči, širší rodinou i přáteli, jelikož se tato styděla přiznat, že je trestně stíhána, tím spíše, když se jednalo o trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu, vedené Národní centrálou proti organizovanému zločinu. Také měla obavy, že by tato informace negativně ovlivnila zdravotní stav jejích rodičů, kteří jsou již staršího věku. Z tohoto důvodu se tedy žalobkyně snažila kontakt se širší rodinou i přáteli omezit na minimum, což se negativně projevilo na kvalitě jejích vztahů. Žalobkyně v době jejího trestního stíhání také trojnásobně zvýšila svou denní spotřebu cigaret (z 10 kusů cigaret před zahájením trestního stíhání kouřila až 30 kusů cigaret denně). S následky zvýšené závislosti na kouření se žalobkyně potýká dodnes. Zcela zásadním důsledkem stresu způsobeného trestním stíháním byla postupně se zvyšující spotřeba alkoholu žalobkyní. Před zahájením trestního stíhání byla žalobkyně pouze příležitostným konzumentem alkoholu, v průběhu trestního stíhání se však spotřeba alkoholu zvýšila na jednu láhev vína denně. Tento stav setrvával po mnoho měsíců, kdy se žalobkyně snažila stres a negativní myšlenky způsobené trestním stíháním zahánět alkoholem. Trestní stíhání také paralyzovalo jakýkoliv profesní rozvoj poškozené. Tato v důsledku svých psychických problémů způsobených trestním stíháním rezignovala na jakýkoliv rozvoj a prohlubování svých profesních znalostí, neboť ztratila jakoukoliv motivaci. Rovněž ze strany zaměstnavatele nebyl žalobkyni jakýkoliv profesní rozvoj umožněn (na rozdíl od kolegů) a trestní stíhání tak znemožnilo její karierní postup či změnu zaměstnavatele, neboť mezi IT společnostmi v [obec] a okolí bylo obecně známo, že někteří zaměstnanci [právnická osoba] a.s., kde byla žalobkyně zaměstnána, jsou trestně stíháni. Žalobkyni se podařilo najít zaměstnání až 1.9.2020. Žalobkyně se předběžně se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na žalovaného obrátila dne 15.7.2020. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně předběžně dne 15.7.2020 uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání. Žalovaný do doby podání žaloby nezaujal žádné stanovisko. Právo na zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním vzniká tehdy, je-li prokázáno, že proti poškozenému bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo jinak než pravomocným odsuzujícím rozsudkem a jsou-li rovněž prokázány nějaké konkrétní závažné negativní zásahy do osobnostních správ poškozeného, k níž došlo v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Žalovaný tak sporoval všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, a to existenci nezákonného rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně předběžně svůj nárok na nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním proti její osobě uplatnila u žalovaného dne 15.7.2020. 4. Soud provedl dokazování usnesením Policie ČR ze dne 15.9.2016, čj. NCOZ -610-2503/ 2016 -417706, usnesením Policie ČR ze dne 18.10.2017, č.j. NCOZ – 610 – TČ- 2016 -417801, usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3.4.2020, č.j. 4 VZV 4/2015 – 2276, usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 22.6.2017, čj. 2 Nzt 26/2015 a potvrzením Úřadu práce ČR ze dne 3.9.2020. Z těchto listinných důkazů má za prokázané, že proti žalobkyni bylo usnesením Policie ČR, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Ostrava ze dne 15.9.2016 zahájeno trestní stíhání pro zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži o veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem porušení předpisů a o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první, odst. 4, písm. a) trestního zákoníku a se zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 trestního zákoníku, které spáchala ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Usnesením nejvyššího státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 22.6.2017, čj. 2 Nzt 26/2015-404 bylo usnesení Policie ČR ze dne 15.9.2016 zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal o rozhodl. Proti žalobkyni bylo znovu usnesením policejního orgánu ze dne 14.10.2017, čj. NCOZ -610-3290/ TČ- 2016 -417801 zahájeno trestní stíhání pro stejné trestné činy (specifikované shora). Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 3.4.2020, čj. 4 VZV 4/2015-2276 bylo trestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno, neboť uvedený skutek nebyl trestným činem a nebylo důvodu k postoupení věci. 5. Z výslechu žalobkyně má soud za prokázané, že trestní stíhání špatně snášela, a to již pokud se jednalo o první trestní stíhání tj. související s vydáním prvního usnesení o zahájení trestního stíhání. Nicméně po té, co bylo znovu proti její osobě zahájeno trestní stíhání, byť jí advokát upozorňoval na to, že se tak stane, ji to psychicky„ srazilo“. Napadaly jí katastrofické scénáře, myslela na to, že trestní sazba, která byla až 12 let, byla příliš vysoká, přičemž v té době měla nezletilé dítě, kterému bylo 6 let. Obávala se, že nezletilé dítě uvidí například až u maturity apod. V této souvislosti začala více pít alkohol, každodenně si otvírala láhev vína, kterou také vypila. Takovouto spotřebu alkoholu předtím neměla, pila pouze příležitostně. V době trestního stíhání začala pít denně, v této souvislosti jí manžel začal upozorňovat na to, že může mít s alkoholem problém, aby vyhledala odbornou pomoc. Také začala více kouřit, předtím kouřila cca 10 cigaret denně, po zaháj