28 C 98/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobou ze dne 23. 3. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 5 642,24 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne 11. 7. 2011 s žalovanou smlouvu o účtu, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], a na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s limitem ve výši 5 000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána povinnost žalované hradit úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná nesplácela vyčerpaný úvěr řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Ačkoli byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky, ničeho na svůj dluh žalobkyni neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaná konkludentně, když se k výzvě soudu spojené s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřila), soud postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě prokázaných a nesporovaných skutečností, kdy soud jednotlivá zjištění z jednotlivých důkazů v písemném vyhotovení rozsudku nevyjmenovává v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., činí tento závěr o skutkovém stavu: mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 11. 7. 2011 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr v celkové výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, pročež jí vznikl na kartovém účtu nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 642,24 Kč. Dlužnou částku tak představuje nesplacená jistina ve výši 5 642,24 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 957,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 537,44 Kč, úrok z úvěru a zákonný úrok od 2. 12. 2020 O úhradu dlužné částky byla žalovaná ze strany právního předchůdce žalobkyně i žalobkyně vyzývána, avšak bezúspěšně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 přešla pohledávka za žalovanou z [právnická osoba] na žalobkyni. O tomto byla žalovaná písemně vyrozuměna. 6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: podle ust. § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalované byl poskytnut úvěr, který žalovaná prokazatelně čerpala, aniž by jej řádně a včas splatila. V průběhu řízení se žalovaná ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nesporovala, a tudíž ani netvrdila, že by jí uvedený dluh nevznikl nebo jej již zcela nebo zčásti uhradila. Soud proto vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a ze žalobkyní předložených důkazů, když žalobkyně současně doložila svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z daného závazkové vztahu – řádné splacení úvěru, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně povinnosti zaplacení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč sestávající z odměny advokáta za 3 úkony á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), za převzetí zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby, dále náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhradu DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů dle § 14a advokátního tarifu ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 1 489 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.