44 C 21/2021-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 19. 4. 2018 uzavřela smlouvu o zápůjčce (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 18 800 Kč, které byly téhož dne zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši 4 888 Kč (dále též jen„ Poplatek“). Jistina a poplatek byly splatné dne 19. 5. 2018, avšak žalovaný své smluvní závazky včas a řádně neuhradil. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil částku 14 400 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a Poplatek. Zápůjčku žalobkyně žalovanému poskytla prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, a poté zde vyplnil formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Žalovaný tím zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Podle žalobkyně je tento PIN tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle žalobkyně je tak třeba předmětnou smlouvu o zápůjčce považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Kromě jistiny ve výši 18 800 Kč se žalobkyně na žalovaném dále domáhala zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy ze dne 26. 5. 2018, 2. 6. 2018, 9. 6. 2018, 18. 6. 2018 a 3. 7. 2018 v celkové výši 2 500 Kč, dle čl. 2 Smlouvy). Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně a požadovala ho ode dne následujícího po splatnosti jistiny a Poplatku, tj. od 20. 5. 2018. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, dále požadovala, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, a jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítl, že žalobkyně si při poskytnutí předmětného úvěru vůbec nijak nezjišťovala jeho bonitu, přestože je již 7 let veden v registrech dlužníků a nikde jinde mu nechtěli půjčit. Žalobkyně oproti tomu nic dalšího nezjišťovala a předmětnou částku mu zapůjčila. Žalovaný dále připustil, že částku 18 800 Kč na svůj účet od žalobkyně skutečně obdržel, a taktéž učinil nesporným, že na předmětný dluh žalobkyni uhradil celkovou částku 14 400 Kč. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 4. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně (jako věřitel) zavázala poskytnout žalobci (jako klientovi) bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 18 800 Kč a žalobce se zavázal peněžní částku odpovídající výši zápůjčky žalobkyni vrátit společně s Poplatkem podle podmínek stanovených v této smlouvě, a to bezhotovostním převodem na účet žalobkyně sdělený za tímto účelem žalovanému. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni Poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 888 Kč a zápůjčku společně s Poplatkem se zavázal žalobkyni vrátit nejpozději do 19. 5. 2018. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s. r. o. (dále též jen„ VOP“) a sazebník. Podpisem Smlouvy žalovaný stvrdil, že se s VOP a sazebníkem seznámil, že s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Žalovaný byl povinen žalobkyni písemně informovat o tom, že mu hrozí prodlení se splacením zápůjčky, a to bez zbytečného odkladu poté, co zjistil, že nebude schopen uhradit zápůjčku a Poplatek řádně a včas. Za porušení této informační povinnosti byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a Poplatku. V případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazku podle Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl současně povinen v případě svého prodlení uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle rozpisu sazeb uvedených v sazebníku; za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě byla žalobkyně oprávněna požadovat 500 Kč/výzvu při maximálním počtu 5 výzev (plyne tak ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 4. 2018). Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobkyně žalovanému na základě Smlouvy zaslala na jeho účet částku 18 800 Kč (plyne tak rovněž z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 19. 4. 2018). Dále bylo mezi účastníky řízení nesporným, že žalovaný žalobkyni na svůj dluh uhradil celkovou částku 14 400 Kč. 4. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující poskytnutí úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Tuto zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz). 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí poškozenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy úvěr byl žalovanému poskytnut pouze na základě formuláře umístěného na webové stránce žalobkyně, kam žalovaný pouze zadal své osobní údaje, je třeba uzavřít, že žalobkyně povinnost uloženou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila a předmětnou smlouvu je proto vyhodnotit jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 4 400 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou mu žalobkyně poskytla (18 800 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (14 400 Kč). K jejímu zaplacení proto soud žalovaného výrokem I. zavázal. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá ža