47 C 182/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 8. 9. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 109 800 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky ode dne 20. 12. 2017 do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 60 D 1307/2001 spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení po zemřelém [titul] [jméno] [příjmení]. Řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001 a dosud nebyly vypořádány pohledávky přihlášené do řízení. Žalobce dne 6. 5. 2002 přihlásil do dědického řízení svoji pohledávku ve výši 190 000 Kč, vzniklou z titulu smlouvy o půjčce. V řízení nedocházelo k opakovanému uplatňování opravných prostředků, bylo podáno pouze jedno odvolání dne 4. 7. 2007 a přesto řízení trvá téměř 20 let. O předlužení dědictví bylo rozhodnuto až dne 14. 2. 2011, o likvidaci dědictví bylo rozhodnuto dne 7. 3. 2011 a likvidace předmětného dědictví dosud není skončena. Žalobce byl přípisem soudního komisaře ze dne 26. 3. 2018 informován o získané částce 2 777 085,87 Kč zpeněžením majetku zemřelého, na další urgence ohledně sdělení stavu řízení již soudní komisař nereagoval a žalobci není známo, zda došlo k rozdělení výtěžku. Žalobci je vlivem délky řízení znemožněno disponovat svými finančními prostředky a uspokojit alespoň část své pohledávky. Žalobce již v minulosti žádal o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výše uvedeném řízení, a to za období od zahájení dědického řízení do 30. 6. 2011 čemž bylo rozhodnuto stanoviskem žalované ze dne 16. 1. 2012 pod [číslo jednací] tak, že žalovaná konstatovala, že celková doba řízení je nepřiměřená a bylo žalobci poskytnuto přiměřené zadostiučinění. O nepřiměřené délce výše uvedeného řízení bylo také rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 6. 2020 pod č.j. 28 C 116/2019-78 a následně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2020 pod č.j. 58 Co 351/2020-109, když oba soudy rozhodly o přiznání zadostiučinění poškozeným za nepřiměřenou délku řízení. Žalobce při stanovení výše zadostiučinění vycházel z výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 58 Co 351/2020-109, když za přiměřenou částku odškodnění považuje 1 500 Kč za měsíc řízení. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 18. 12. 2017, žalovaná návrh do doby podání žaloby neprojednala. 2. Žalovaná podáním ze dne 2. 12. 2021 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 18. 12. 2017 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 154 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 spočívajícího v jeho nepřiměřené délce. Žalovaná rekapitulovala průběh napadeného řízení, když uvedla, že řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001, žalobce svou pohledávku uplatnil v řízení dne 7. 1. 2002, dne 7. 3. 2011 byla nařízena likvidace dědictví a následně proběhl prodej majetku zůstavitele. V současné době dochází ke zjišťování právních nástupců zemřelých věřitelů a řízení dosud nebylo skončeno. Žalovaná ve svém stanovisku dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka napadeného řízení byla nepřiměřená, a proto žalobci přiznala částku 109 800 Kč jako zadostiučinění za období od 1. 7. 2011 do 1. 9. 2021. Žalovaná namítla, že případný úrok z prodlení by měl žalobci příslušet až ode dne 19. 6. 2018, neboť teprve dne 18. 6. 2018 uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro mimosoudní projednání nároku žalovanou. Závěrem žalovaná navrhla, aby byla výše uvedeného důvodu žaloba zamítnuta. 3. Podáním ze dne 7. 12. 2021, doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 109 800 Kč z důvodu, že žalovaná po podání žaloby, dne 2. 12. 2021, uhradila žalobci částku 109 800 Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to na základě stanoviska ze dne 30. 11.2021, vydaného pod č.j. [spisová značka], jímž konstatovala, že došlo k újmě způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Žalobce setrval na své žalobě co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení, a to z žalované částky ode dne 19. 6. 2018 do 1. 12. 2021, když uvedl, že datum uvedené v žalobě neodpovídá slovnímu vyjádření data prodlení a bylo uvedeno mylně. 4. Zdejší soud věc rozhodl dle § 115a o.s.ř., aniž by nařizoval jednání, neboť tato je objasněna listinnými důkazy a účastníci s takovým postupem souhlasili, a to žalovaná výslovně v podání ze dne 2. 12. 2021 a žalobce konkludentně podle § 101 odst. 4 o.s.ř., když nereagoval na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 6. Z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z 12. 12. 2017 a ze stanoviska žalované ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce předběžně uplatnil u žalované svůj nárok dne 18. 12. 2017. Žalovaná ve svém stanovisku uvedla, že odškodňovat bude období od 11. 1. 2012 do dne vydání stanoviska a při stanovení výše odškodnění vychází ze závěrů učiněných Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 19. 11. 2020, č.j. 58 Co 351/2020-109. Žalovaná dospěla k závěru, že přiměřená výše zadostiučinění činí 109 800 Kč. 7. Oznámením o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2. 12. 2021 vyplatila žalobci částku 109 800 Kč. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 9. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.)“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce na žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 109 800 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 60 D 1307/2001 v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smysl