47 C 19/2020-239 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2020 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 26 880 Kč představující náklady trestní obhajoby a náhrady nemajetkové újmy jednak za nezákonný výkon trestu ve výši 442 500 Kč a jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba nezákonného trestního stíhání v délce 48 měsíců je nepřiměřená. V žalobě uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality z 21. 8. 2013 [číslo jednací] bylo podle § 160 odstavec 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zločinu úvěrový podvod podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství. Pro citovaný trestný čin byla podána u krajského soudu na žalobce obžaloba. Rozsudkem krajského soudu z 1. 12. 2016 sp. zn. [číslo jednací] (dále jen„ rozsudek“) byl žalobce uznán vinným, skutkem, který byl právně kvalifikován jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku a byl za to odsouzen podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let s dohledem za současného uložení přiměřeného omezení spočívajícího v povinnosti hradit uloženou náhradu škody. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla žalobci uložena povinnost spolu s druhým obžalovaným společně a nerozdílně uhradit poškozené [příjmení] [anonymizováno 5 slov], [IČO], částku ve výši 6 764 649,86 Kč jako náhradu škody. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 24. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka] bylo po projednání odvolání obžalovaných a státního zástupce proti rozsudku rozhodnuto o zamítnutí odvolání žalobce a z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a bylo znovu rozhodnuto tak, že se žalobce odsuzuje podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let. Žalobce do výkonu trestu nastoupil dne 24. 10. 2017, z něhož byl následně dne 15. 2. 2018 propuštěn, a to na základě příkazu Nejvyššího soudu v Brně. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky z 15. 2. 2018 sp. zn. [číslo jednací] byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze z 24. 8. 2017, sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z 1. 12. 2016, sp. zn. [spisová značka]. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém trestním řízení byl žalobce ohrožen trestní sazbou ve výši 2-8 let oproti původně stanovené trestní sazbě v rozmezí 5-12 let. Akcentoval, že nezákonné uvěznění mělo značné dopady na jeho osobu a rodinu. V novém trestním stíhání pak byla potvrzena nová trestní sazba a řízení skončilo rozsudkem krajského soudu z 20. 8. 2018 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze z 15. 8. 2019 sp. zn. [spisová značka]. Žalobce zdůraznil, že od zahájení trestního stíhání aktivně využíval všech zákonných prostředků obrany, k četným výslechům i k hlavním líčením se dostavoval, v řízení nezpůsobil žádné průtahy. Difamační účinek trestního řízení měl dopad na psychiku žalobce, jeho pracovní, profesní i rodinný život. Po nezákonném odsouzení žalobce a nástupu do výkonu trestu se o něm v okolí hovořilo jako o podvodníkovi, řada kolegů, známých a kamarádů se s ním přestala stýkat. Manželka žalobce musela změnit zaměstnavatele, v době nástupu žalobce musela zkrátit úvazek a vše nakonec vyvrcholilo psychickými problémy. Mladší dcera žalobce z finančních a časových důvodů nenastoupila na gymnázium, starší dcera nastoupila na gymnázium raději v jiném městě. Žalobce uplatnil u žalované nároky v celkové výši 743 180 Kč, žalovaná však uznala důvodným jen nárok žalobce z titulu náhrady ušlého zisku ve výši 63 365 Kč a nárok z titulu nemajetkové újmy za neoprávněný výkon trestu ve výši 57 500 Kč. Uvedené plnění se žalobci jeví jako nedostatečné a proto se touto žalobou domáhá shora uvedených nároků ve výši 619 380 Kč. 2. Žalovaná v podání z 3. 11. 2020 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 7. 11. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody v celkové výši 743 180 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, nemajetkové újmy za průtahy v řízení a ušlý zisk. K projednání žádosti žalobce došlo dne 26. 8. 2020. Žalovaná však žalobci poskytla zadostiučinění toliko ve výši 123 465 Kč, ve zbytku shledala nárok žalobce neopodstatněným. Učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobce byl konečným rozhodnutím odsouzen po nové právní kvalifikaci k mírnějšímu trestu odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu trvání 5 let. Pokud jde o žalobcem požadovaný nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení ve výši 26 880 Kč, žalovaná shledala splnění podmínek pro přiznání tohoto nároku jen v podobě nákladů na sepis dovolání včetně náležejícího režijního paušálu ve výši 2 600 Kč. Ve zbývající části náklady obhajoby žalobci nepřísluší, jelikož žalobce nebyl zproštěn obžaloby a jeho trestní stíhání nebylo zastaveno. Na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nelze tedy pohlížet jako na rozhodnutí nezákonné. Za nezákonný výkon trestu vzhledem k okolnostem případu žalovaná považovala poskytnutí zadostiučinění ve výši 500 Kč/den výkonu trestu, celkem tak žalobci za 115 dní výkonu trestu odnětí svobody poskytla zadostiučinění ve výši 57 500 Kč. Zdůraznila, že žalobce nebyl zproštěn obžaloby, byl mu uložen podmíněný trest a navíc dle usnesení Nejvyššího soud z 15. 2. 2018 se dokonce jednalo o souběh dvou trestných činů, což by pro žalobce znamenalo ještě přísnější kvalifikaci než v původním rozsudku. Konečně jde-li o nárok žalobce na nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, žalovaná dospěla k závěru, že délka řízení byla přiměřená, když konstatovala, že trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 21. 8. 2013 do 15. 8. 2019, tedy 6 let. Napadené řízení probíhalo jednou před policejním orgánem a dozorujícím státním zástupcem, dvakrát před soudem prvého stupně, dvakrát před soudem druhého stupně a jednou před soudem dovolacím. Věc byla po skutkové i právní stránce do určité míry složitá. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v podání z 15. 12. 2020 navrhla přerušení řízení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu, soud usnesením ze 4. 2. 2021 rozhodl o vyloučení tohoto nároku k samostatnému řízení. Citované usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2021. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši 26 880 Kč spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení ve výši 150 000 Kč. 4. Při jednání konaném dne 2. 3. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 600 Kč stran nároku na náhradu škody. Usnesením z téhož dne soud řízení v daném rozsahu zastavil. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 6. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dne 7. 11. 2019 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody ze 7. 11. 2019; stanoviska žalované z 26. 8. 2020). 7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Ostatně o průběhu trestního stíhání nebylo mezi účastníky sporu. Usnesení o zahájení tr. řízení si žalobce převzal dne 26. 8. 2013. Dne 8. 10. 2013 byl doručen návrh žalobce na doplnění dokazování. Sdělení PČR z 8. 10. 2013. Dne 8. 11. 2013 žalobce nahlížel do spisu. Dne 13. 2. 2013 úřední záznam. Dne 5. 9. 2013 výslech obviněného [příjmení]. Téhož dne výslech žalobce. Dne 9. 12. 2013 opětovně výslech žalobce. Vyrozumění žalobce z 3. 9. 2013. Dne 26. 11. 2013 doručeno podání České spořitelny – označené jako„ Žádost o poskytnutí informací – odpověď.“ Podnět dle § 8 odst. 2 tr. řádu z 9. 2. 2013 a zproštění mlčenlivosti. Sdělení Krajského st. zastupitelství z 10. 9. 2013 k danému podnětu. Dne 19. 9. 2013 došlo podání Če